Když se potopila vlajková loď ODS, Kristián Chalupa se neztratil

04.11.2013 13:35

    Výsledky a také následky říjnových voleb do Poslanecké sněmovny mne přivedly ke vzpomínce na jednu z nepříjemností, která potkala Občanskou demokratickou stranu právě před šestnácti roky. Ty další s léty přibývaly a letos vyvrcholily.

    PhDr. Kristián Chalupa je už nespornou osobností současného kulturního a společenského dění. S jeho jménem jsem se poprvé setkával na tištěných materiálech Satirického divadla Večerní Brno, které ho zaměstnávalo. Toto divadlo, v němž jsem měl hodně přátel a s nímž jsem se zúčastnil renomovaných divadelních festivalů v tehdejší Jugoslávii – v roce 1965 v Sarajevu a v roce 1989 v Záhřebu, už zaniklo. Zanikl rovněž deník Lidová demokracie, další Kristiánovo pracoviště. Mám ve svém archivu neprodejný výtisk tohoto deníku z 14. června 1995, na jehož druhé stránce se s Kristiánem jistě ne náhodou setkáváme. Jeho příspěvek, spíše fejeton, nese název Novinářské průkazy nelze donekonečna zneužívat. Titulek mého příspěvku Lidovou demokracii čtenářům nic nenahradilo je smutným konstatováním skutečnosti a vzpomínkou na některé kolegy z této redakce.

    Samozřejmě, že vzdělaný a tvrdostí života už dostatečně zocelený intelektuál nezůstal bez zaměstnání. Lidovou demokracii totiž opustil už dávno před jejím zánikem a stal se redaktorem deníku Denní Telegraf, který byl vlajkovou lodí Občanské demokratické strany. Tento list se profiloval jako deník hlásící se k politické pravici konzervativního charakteru. V jeho brněnské redakci, sídlící ve stejné budově na rohu ulic Solniční a České jako redakce České tiskové kanceláře, působila s Kristiánem další výrazná osobnost – spisovatel a vydavatel Mgr. Luboš Yetti Koláček. Ve čtvrtek 6. listopadu 1997 dopoledne vydala ČTK zprávu s titulkem Denní Telegraf už v pátek nevyjde, rozhodl jeho vlastník. Byli jsme šokováni. Kristián i Luboš byli od rána na tiskovkách, dokonce už své materiály poslali do Prahy. Neprodleně jsme zprávu vytiskli a zanesl jsem ji Kristiánovi. Samozřejmě, že jí neuvěřil. Přátelsky mne poslal tam, kam asi tušíte, s tím, že zřejmě nemáme co na práci a děláme si legraci. O tu u nás nikdy nebyla nouze. Ale když jsem zachoval nezvykle důstojný klid a vážnou tvář, přece jen zavolal do Prahy. Ani pražská sekretářka šéfredaktora mu nedokázala odpovědět. Jen mu sdělila, že šéfredaktor byl povolán na jakousi důležitou poradu a ona nemá žádnou informaci, že by už noviny neměly vyjít. Že mu zavolá, až se šéf vrátí. Čekali a nakonec se dočkali. Zase ti hecíři z brněnské ČTK měli pravdu a byli informovanější. A tak mám ve svém archivu i Denní Telegraf z 6.11.1997 s věnováním Milému Bohouškovi od srdce Kristián, Luboš taky.

    Jak jinak – Kristián nerozšířil řady nezaměstnaných. Na antimonopolním úřadu nebyl jen tiskovým mluvčím, jeho funkce obsahovala i slovo ředitel. Kristián obohatil knižní trh svými zajímavými publikacemi a s jeho působením bylo možné setkávat se rovněž na jedné ze scén brněnského Národního divadla. Do svého pravidelného programu na Malé scéně Mahenova divadla dvakrát pozval k účinkování také mého syna Honzu. Z toho by měli radost můj otec i děda, nadšení venkovští divadelní ochotníci. Táta býval i režisérem. Nepochybně by je potěšilo, že Honza, vzděláním i povoláním inženýr lékařské elektroniky a pedagog, je rovněž úspěšným muzikantem, šiřitelem brněnského hantecu a autorem pěti vydaných knížek. Ta nejnovější nese název Trapasy v hantecu aneb Fópáčkový storky. Při nynější Honzově třetí návštěvě USA ji čekal křest na proslulém chodníku slávy v Hollywoodu, u kterého v neděli 3. listopadu nechyběli nejen jeho manželka a dcera, ale ani kamarádi, s nimiž zavítal opět do Los Angeles a Las Vegas.

BOHUMIL HLAVÁČEK