Kdo byla Marie Steyskalová?

    Žena, která dokázala vlastní iniciativou, energií a neúnavnou prací vybudovat v začátku 20. století v Crikvenici na břehu Jaderského moře tzv. Českou kolonii – po její smrti nazvanou jejím jménem – která měla umožňovat a také umožňovala pobyt tisícům českých dětí, aby si zde upevňovaly své zdraví.

    Narodila se 24. ledna 1862 v Brně Na kopečku (dnes ulice Antonína Slavíka), kde její otec Vlastimil Steyskal, národní buditel a významný reformátor školství, byl ředitelem brněnského Útulku pro zanedbanou mládež. Po jeho vzoru započala i dcera Marie úspěšně svou pedagogickou dráhu, ale pro hlasovou chorobu musela této své činnosti zanechat, a tak se začala věnovat výhradně práci sociální. Nastoupila do Ženské Útulny v Brně, založené v r. 1900 Eliškou Machovou s cílem pomáhat sirotkům a opuštěným dětem, případně i mladým dívkám, přicházejícím do Brna do služby. Za krátkou dobu se stala jednou z vedoucích osobností tohoto ústavu, posléze zde zastávala funkci starostky. Jednou z nejnáročnějších prací bylo přesvědčit veřejnost o prospěšnosti instituce a získávat finanční prostředky na její provoz. Za tím účelem byli do akce zapojeni i chovanci ústavu: pořádaly se akademie, recitační vystoupení, divadelní představení, na nichž kromě chovanců ústavu účinkovaly i žákyně Vesny – školy pro ženská povolání. Podporovala je i pokroková veřejnost, zejména paní Zdenka Janáčková, její dcera Olga byla aktivní účastnicí akcí, jak se o tom můžeme dočíst v knize U Janáčků. Výrazné výsledky činnosti Útulny inspirovaly Marii Steyskalovou k zakládání podobných ústavů v dalších moravských městech, později z nich vznikaly Dětské domovy, a ještě později – ve druhé polovině 20. století – Vesničky SOS.

    Plány Marie Steyskalové však byly ještě odvážnější: chtěla umožnit nejen chovancům Útulny, ale i dalším dětem, které to ze zdravotních důvodů potřebovaly, pobyt u moře. K této myšlence ji přivedl úkol daný jí Ústředním spolkem učitelským na Moravě, zjistit možnosti ubytování u Jaderského moře pro zotavování učitelů – a tehdy objevila Crikvenici. Když tam v roce 1911 do zprvu pronajatých místností přivezla první děti z Útulny, říkala: „Ani Kolumbus nebyl tak blažený, když objevil Ameriku, jako já v té chvíli, když "objevila" jsem dětem českým Crikvenici.“

    Její neúnavnou aktivitou, burcováním svědomí lidí, prosbami a žádostmi nejen v Čechách a na Moravě, ale i u amerických krajanů, psanim, dokazováním a přesvědčováním nakonec dosáhla i podpory vlády a zejména velkého finančního daru prezidenta T. G. Masaryka. To vše jí umožnilo zakoupit v Crikvenici pozemek k vybudování hlavní vily, k tomu pak přikoupit i další čtyři objekty, čímž vznikla později velmi známá Česká kolonie. Správkyní zde byla – a to i po dobu obou válek – jedna z bývalých chovanek Útulny.

    Provoz zotavoven byl znovu obnoven v červenci 1946, kdy přijel první poválečný turnus českých dětí, tehdy zde byly společně i s dětmi jugoslávskými, které ztratily ve válce rodiče – byly to tzv. Titovy děti. Česká kolonie sloužila svému účelu do roku 1948, kdy zanikly kontakty mezi ČSR a Jugoslávií, což v důsledku znamenalo i ztrátu našich budov.

    Je přímo naší povinností aspoň takto stručně si připomenout velké dílo Marie Steyskalové, jejímž jediným krédem vždy bylo – „nepřijde nazmar, co dáte dětem“.

    Marie Steyskalová zemřela 12. října 1928 v Brně, v Bakešově nemocnici.

VĚRA LEJSKOVÁ