Jubileum Evy Šlapanské

    Pátého září oslaví dlouholetá členka Syndikátu novinářů, publicistka a kulturní organizátorka, paní Eva Šlapanská kulaté výročí. Já osobně, jak ji léta potkávám při různých kulturních událostech, zejména divadelních premiérách, mám pocit, že věk je u ní jakousi imunní kategorií, která nezanechává stopy. Eva Šlapanská není z těch, s nimiž setkání po letech vystaví člověka situaci zvláštní rozpačité nejistoty. Někdo se k nám srdečně hlásí, někoho nám vzdáleně připomíná, jenže koho? Při nejlepší vůli nevíme, kam tu osobu zařadit. Na někom se neúprosný čas zřetelně podepíše, na jiném jako by s odstupem postával opodál. Mezi ty druhé náleží paní Šlapanská. Před lety jako dnes je její drobná, avšak výrazná postava nepřehlédnutelná, už z dálky je znát, jak se s příslovečnou energií zdraví a vítá s každým okolo, a těch okolo je hodně. V širokém okruhu lidí kolem kultury, zejména hudby a divadla snad všechny zná a všichni znají ji.

    V úvodu své knížky „Jak jsem je znala“ (2001) píše:

    „Měla jsem štěstí, že jsem se díky mým rodičům a prostředí, v němž jsem vyrůstala, potkávala s uměním a umělci již od dětství. Rodiče mne často brali s sebou na koncerty a tehdy jsem vstřebávala první dojmy z krásy umění. Také mne seznámili s umělci, které jsem obdivovala na koncertním pódiu a jevišti.“

    Život Evy Šlapanské skutečně probíhal a probíhá v prostředí zaplněném kulturou a uměním. Nestala se ovšem jen divákem, posluchačem, poučeným návštěvníkem divadelních sálů a koncertních síní. Od mládí aktivně kulturní dění reflektovala a glosovala v přednáškách, besedách, článcích i scénářích. Spolupracovala s novinami, časopisy, s rozhlasem i televizí. Jako pedagožka a organizátorka kulturních událostí se uplatnila zejména v letech 1956 až 1985, kdy působila na Janáčkově akademii múzických umění. Její přínos byl oceněn stříbrnou medailí k 50. výročí JAMU.

    Popularizační a publicistická činnost E. Šlapanské je rozsáhlá, za vyvrcholení její publicistické tvorby možno považovat knižní publikace. V roce 2001 vydalo nakladatelství SVAN již zmíněnou knihu „Jak jsem je znala“. Autorka představila plejádu brněnských umělců, které měla možnost osobně poznat. To dalo textu osobní nádech, činí knížku čtenářsky zajímavou. Encyklopedický charakter má zatím pět svazečků „Jubilantů činohry Národního divadla Brno“. Autorka v jednotlivých ročnících (2008 až 2012) přibližuje život a dílo osobností spjatých s činoherní scénou – těch, kterým daný rok přinesl „kulaté jubileum“. Publikace mají charakter příruček nabízejících potřebné základní informace, které mohou být východiskem k dalšímu studiu či prohloubení znalostí. Je také autorkou textu o brněnském herci, významné osobnosti českého divadla a filmu Karlu Högerovi.

    Za publicistiku a organizátorskou práci v oblasti kultury získala Eva Šlapanská Cenu města Brna (2010) a Cenu Jihomoravského kraje (2013). Rád vzpomínám na roky, kdy jsem působil jako redaktor literární přílohy KAMu. Zde jsem spolupracoval i s paní Evou Šlapanskou, která patřila ke kmenovým autorům. Mohu tedy popřát nejen za vedení a členskou základnu Syndikátu novinářů jižní Moravy, ale i za sebe jubilantce pevné zdraví, vše nejlepší, další svazečky jubilantů Národního divadla i další vlastní krásná jubilea!

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

>>><<<

    Dne 5. září oslaví neúnavná organizátorka brněnského kulturního dění, publicistka, televizní scenáristka, recenzentka hudebních pořadů a autorka několika publikací o významných osobnostech našeho divadelního, hudebního, výtvarného i literárního prostředí, dlouholetá členka Syndikátu novinářů jižní Moravy, kulaté životní výročí.

    Královopolská rodačka měla pro své budoucí působení vynikající rodinné zázemí, prosycené hlubokým zájmem o kulturu a umění, především hudbu. Matka byla absolventkou konzervatoře a do pozdního věku vyučovala hře na klavír. Otec byl sice amatérský, ale vysoce vzdělaný a erudovaný hudebník, který navíc ovládal šest světových jazyků. Mladší sestra Marie-Babett pracuje dodnes v brněnské opeře jako suflérka. Rodina udržovala styky s umělci různých profesí, navštěvovala koncerty, divadelní představení i výstavy. Tady i prostřednictvím osobních kontaktů získala Eva hluboký a trvalý vztah k umění, který se promítl i do její profesní dráhy. Tři desítky let byla koncertní referentkou a později vedoucí Hudebního studia Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Znala důvěrně prostředí školy, pedagogy i posluchače. Ze studentů, kterým na škole pomáhala, se během let stali výkonní umělci, s nimiž pak mohla spolupracovat při svých dalších aktivitách. Psala pro brněnské deníky i rozhlas recenze o jejich výkonech i o koncertech a představeních, v nichž účinkovali. Sama napsala pro brněnskou televizi několik hudebně publicistických scénářů. Byla autorkou hudebně-literárních pořadů v dnes již zaniklém Českém spisovateli organizovala komorní koncerty pro nemocnici U svaté Anny, psala životopisné medailony brněnských umělců pro periodikum KAM v Brně za kulturou. Bohatý nashromážděný archivní materiál zúročila ve třech publikacích, příznačně nazvaných Jak jsem znala. Přibližuje v nich přední osobnosti brněnské kultury nejen v jejich profesích, ale provází čtenáře i jejich osobním a rodinným životem.

    Životní jubileum zastihlo Evu Šlapanskou v plné práci na přípravě premiéry vznikající operetní scény, která by měla zahájit v Brně na podzim činnost. A jistě má v myšlenkách další projekty. Popřejme jí tedy k jejich uskutečnění hodně zdraví a sil a v osobním životě hodně pohody a uspokojení z  naplnění jejích plánů.

JANA ČIPÁKOVÁ