Folklorní legenda Milan Holzapfel pětaosmdesátiletý
30.07.2017 07:35
Mezi pětaosmdesátníky se zařadil 30. července violový kontráš a zpěvák Milan Holzapfel, který svůj život spojil v roce 1950 s brněnským Valašským krúžkem, s jeho folklorním souborem a cimbálovou muzikou. Do krúžku přišel jako tanečník. Po základní vojenské službě a účinkování v armádních souborech Vítězná křídla a Turbína se do krúžku vrátil a když časem chyběl cimbálové muzice jeden houslista, stal se i muzikantem. Na housle uměl hrát, a tak byl houslovým a později violovým kontrášem a sólovým zpěvákem. Má za sebou i dlouholeté působení v souboru Brněnští gajdoši, v Brněnském Valášku a v Jánošíčku. S pěti z výše uvedených souborů se představil i ve Strážnici, kde se také seznámil se slavným primášem Slávkem Volavým. Poprvé to bylo v roce 1953 s Vítěznými křídly v amfiteátru Zámek. Právě na tento ročník strážnického mezinárodního folklorního festivalu, který tenkrát nesl skromný název Přehlídka souborů lidových písní a tanců, dodnes nejraději vzpomíná. Na jedné z dalších návštěv Strážnice se mu podařilo pořídit krásný barevný diapozitiv s rozesmátým Slávkem. Daroval ho Národnímu ústavu lidové kultury.
Milan zná a měl ve svém repertoáru na 300 písní. Můžete mi věřit, protože se s ním znám od roku 1981, kdy jsem se stal členem výboru Valašského krúžku a poprvé vedl tento vynikající soubor na zahraniční turné do Belgie a Holandska, zahrnující úspěšná vystoupení na mezinárodních folklorních festivalech v Jambes – Namuru a Mechelenu i návštěvu hrobu učitele národů Jana Amose Komenského v Naardenu. Byl jsem svědkem Milanových úspěšných vystoupení na folklorních festivalech a slavnostech také v Anglii, Itálii a Rakousku. O těch následujících ze sklonku osmdesátých a začátku devadesátých let ve Francii, Norsku, Španělsku a znovu v Itálii, Německu, Rakousku a Belgii jsem se dočetl v kronice krúžku.
V roce 1955 se Milan oženil s Mařenkou, s níž se poznal v krúžku, a žil s ní až do jejího skonu v roce 1982. Jejich syn Milan junior, letos pětapadesátiletý, nepadl daleko od stromu. Stal se platným kontrášem i kontrabasistou, což mohl potvrdit jak Valašský krúžek, tak Rozmarýn. Otec však nepečoval jen o hudební výchovu svého jediného potomka. V dětských cimbálovkách Brněnského Valášku a Jánošíčku se věnoval vzdělávání mladých houslistů, kontrabasistů, cimbalistů i dudáků. Vyučený cukrář, který byl i zlepšovatelem a zůstal věrný svému řemeslu až do důchodu, je také vynikajícím fotografem. Archivuje více než 8 500 negativů, zobrazujících historii Valašského krúžku, a další tisíce snímků dokládajících dění v jiných folklorních souborech. Hotových fotografií má asi 7 000. Se soubory absolvoval přes 3 000 vystoupení po celé republice i v zahraničí. Vydával rovněž občasník Jalovec.
Vzpomínám, že před pěti roky si Milan denně čtyřikrát píchal inzulin a spolykal 24 prášků. S věkem přibývá zdravotních problémů. V listopadu 2015 mu voperovali kardiostimulátor. Posteskl si mi, že jeho srdce pracuje jen na 35 %. Pokud jde o zdraví, lépe už bylo. Vím o tom své. Jsem jen o dva roky mladší.
BOHUMIL HLAVÁČEK