Koncem listopadu, dvacátého osmého, oslavil by sedmdesátku Ing. arch. Jiří Adam – muzikanti, jazzmani si nepochybně připomenou, že jako sólový kytarista patřil k zakladatelům jazzové skupiny Ch.A.S.A., že hrál s kytaristou Milanem Kašubou v tandemu Duo Brno a poté s Janem Beránkem, nyní Daleckým ve skupině ORNIS, vzpomínám, že krátce přebývali i v Domě pionýrů v Lužánkách. Zpívala s nimi, obvykle téměř beze slov, Mirka Křivánková, než zmizela v Praze… Ale Jiří Adam byl též architekt a v Brně od roku 1970 najdeme jeho realizované projekty ne-li na každém kroku, tak na mnoha místech a jsou to většinou stavby obchodního rázu, rekonstrukce starších objektů a projekty rodinných vil. Jmenujme aspoň obytný soubor SFINX v Hrnčířské ulici, budovu Všeobecné zdravotní pojišťovny na tř. 1. máje, radnici v Brně-Bystrci, budovu Katastrálního úřadu, realizační projekt kláštera Klarisek v Soběšicích aj. Před rokem 1989 působil ve Spojprojektu, pak v Obchodním projektu, po roce 1990 založil vlastní architektonickou kancelář ADAM ARICHITECTS, která působí dodnes. Milovníkům výtvarného umění připomeňme, že jeho manželkou se v roce 1969 stala Klárka Babrajová, dcera malířky a výtvarnice Olgy Babrajové, z jejichž společné brněnské keramické dílny vycházely práce zdobící veřejné budovy i nejednu uměnímilovnou domácnost.  (lav)

Vzpomínky upřesňující

    Nedalo mi to, a poprosil jsem Jana Daleckého, exhouslistu brněnské filharmonie a jazzmana a živoucího kronikáře brněnské i světové jazzové hudební scény, jehož můžete slýchat z brněnského studia Českého rozhlasu, aby vzpomněl na ta dávná léta šedesátá a pozdější, kdy v Brně hrávalo velké těleso Gustava Broma a ve Slovanu a na Stadionu po večerech Mirko Foret a další profikapely, ale rodila se i amatérská jazzová scéna. Tehdy se kolem jazzu pohybovalo mnoho mladých lidí, pro něž jazz znamenal závan svobody a improvizace, přinášela pocit svébytnosti…

    „Protože svrchu uvedená vzpomínka hovoří o Jiřím Adamovi, začnu až s tehdejším sdružením CH.A.S.A,“ konstatuje Jan Dalecký. „Fungovala přibližně v letech 1973–75, dalo by se to upřesnit s pomocí LP desky Jazzrocková dílna, která zachycuje vystoupení několika kapel na Pražských jazzových dnech v březnu 1975. Někteří z kapely pak v červnu promovali, šli na vojnu a kapela se rozešla. Po roce se Jiří Adam přidal k Milanovi Kašubovi a vzniklo Duo Brno. To bylo koncem léta 1976. Objevila se Mirka Křivánková, a když hoši přišli za mnou, abych jim poradil nějakou skladbu Jaroslava Ježka (měl zrovna výročí 70 let od narození), zalovil jsem nikoli mezi písničkami notoricky známými, ale našel orchestrální mezihru z Nebe na zemi, známou jako Metamorfózy nebo Proměny. To byl požadavek Slánských jazzových dnů, podzim 1976. Chytře jsem si připsal houslový part, přidal ještě jednu starodávnou věcičku Joe Venutiho, ty dvě věci s Duem nacvičil a jel na festival s nimi. A už jsem toho nenechal, až do rozpadu první formace, v červnu 1981. Tehdy jsme to zakončili rozhlasovou nahrávkou skladby Ornis, původně napsané pro Gustava Broma jeho klavíristou Josefem Blahou. V létě už jsme trénovali jen ve třech, odešel i Milan Kašuba (na sólovou dráhu), Mirka šla do Prahy, za Stivínem. Jirka Adam zůstal a přijali jsme Oldu Svobodu, basistu. Vydrželi jsme asi další dva, tři roky. Zpívala s námi Jana Koubková. Pak se Jiří více věnoval své profesi a byl myslím vedoucím ateliéru architektů v Žabovřeskách, na Kroftově ulici.

    Zkoušeli jsme leckde, nikoli již v Ornisu v Lužánkách, soudružka ředitelka Domu pionýrů nás vyhodila asi roku 1972 nebo 73, šli jsme asi na rok do Klubu umělců v Domě umění, pak do Vysokoškolského klubu Gorkého a odtud ke Třem kohoutům na Masarykovu ulici, tehdy třídu Vítězství, na OKVS, což je Okresní kulturní a vzdělávací středisko, aby mladí věděli… To ale píšu o stěhování brněnského Jazz-klubu, nikoli kapely Ornis. Ta zkoušela po bytech členů (s výjimkou Mirky). U Milana, Jiřího, nebo u nás. Také jsme mívali soustředění v Jeseníkách, buď na chalupě Adamů v Malé Morávce, nebo za kopcem v Podlesí, u přátel Burešových.

    A kde jsme hrávali pro veřejnost? Často na večerech Jazz-klubu, tedy na těch místech, která jsem jmenoval, dále v Lesné v klubu Horizont v areálu restaurace Obzor, jednotlivá vystoupení jsme měli v Semilassu, Besedním domě a dalších místech. Dost jsme jezdili mimo Brno. Milan Kašuba uměl shánět kšefty. Takže tak nějak. Vzpomínám si ještě, že vůbec první vystoupení po Slaném bylo na Olomouckých jazzových dnech a celovečerní koncert první v pořadí byl až v litvínovském Docela malém divadle, kde tehdy působil recitátor a pozdější spíkr trampských Port Mirek Kovářík. Někdy uprostřed 60. let (datum otevření – viz memoáry RNDr. Jiřího Gaislera, sepsané do úhledné knížky, kterou lze získat za Kč 100 od jeho vdovy Věry) byl slavnostně otevřen Jazzklub Ornis ve sklepních prostorách Krajského domu pionýrů a mládeže v Lužánkách. Název vymysleli členové klubu kolem Jirky Gaislera, studující tehdy přírodní vědy na univerzitě. Neměl být anglický, aby neprovokoval orgány, ale měl mít napojení na Birda – Charlieho Parkera a „jeho“ newyorský klub Birdland. Rozhodovali se prý mezi latinským a řeckým výrazem pro ptactvo. V těchto intencích vznikla rozsáhlá keramika Ptáka Ornisáka, jméno výtvarníka též v knížce J.G. Bylo dojemné, že po vyhoštění z klubu (asi 1973, kdy ředitelka vydávala posupně zákazy kouření, pak alkoholu, pak jakéhokoliv občerstvení, nakonec stolového zařízení a když jsme si měli nosit papuče, odešli jsme) byla keramika opatrně sejmuta a uschována tak, že mohla být někdy v 90. letech reinstalována na horizont pódia na Šelepce. Zda přežívá nebo byla zničena, nevím. Nebyl jsem tam asi dvacet let. Roku 1965 napsal Josef Blaha, myslím ještě těsně před svým příchodem ke Gustavu Bromovi (vystřídal zde svého staršího bratra Oldřicha), svoji geniální orchestrálku Ornis, která měla úspěch i na 2. Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze. Všiml si jí a komentoval pak v článku pro Down Beat i tehdy přítomný největší rozhlasový komentátor jazzu, Willis Conover. No a v dobách fungování klubu Ornis v Lužánkách tam vznikla první amatérská kapela Ing. Honzy Koukala s malebným názvem, po vzoru těch dávných neworleanských – New Ornis Pixieland Jazz Band. V době, kdy už nefungovala a Honza chystal big band, ale ještě ho neměl, jsem na něm to slovo Ornis vymámil a nazval tak někdy na přelomu 1977/78 naši kapelu, do té doby taky s dlouhým názvem – Duo Brno + Mirka Křivánková + Jan Beránek.

    Z toho plyne, že kapela Kašuba-Adam-Křivánková-Beránek ani v dobách ještě bez názvu nemohla hrát v Domě pionýrů v již dávno neexistujícím klubu Ornis.

    No a otcem Kláry Adamové byl taky kumštýř, Konrád Babraj. Jeho matka žila na té chalupě v Malé Morávce, kam jsme pak jezdili se soustředit (i s Ornisem „2“ – tedy trio Adam-Svoboda-Beránek)…“

    Nu, snad tyto řádky prospějí příštím dějepiscům jazzové a všeobecně kulturní scény druhé poloviny minulého století v Brně.

LADISLAV VENCÁLEK