Do našeho rodiště jezdíval i Karel Hašler, rádi se tam vracíme

    Kdykoliv zavítám do Prachovských skal, neodpustím si návštěvu parkhotelu Skalní město (na fotografii), který tam vybudoval a v roce 1936 otevřel hoteliér Jan Košíček (29. 5. 1888–23. 7. 1937). Nejen proto, že už tehdy byl moderní a nejdokonaleji vybaveným hotelem v Českém ráji, ale i proto, že byl a dodnes je vyhledávaným cílem turistů a mnoha významných osobností. Pamětní deska na jeho zdi připomíná, že 1. května 1939 tam zazněla z úst Karla Hašlera jeho proslulá Ta naše písnička česká. Byl jsem přítomen slavnostnímu odhalení této desky 22. září 1946 a osud tohoto písničkáře, herce, textaře, skladatele, scenáristy a dramatika, poctěného in memoriam titulem Rytíř české kultury, mne zaujal. Ve své době patřil mezi nejuznávanější umělce, některé jeho písně doslova zlidověly. Zpíval vlastenecké a také protiněmecké písně a to se mu stalo osudným. Byl zatčen gestapem 2. září 1941 při natáčení filmu Městečko na dlani a jeho život skončil 22. prosince téhož roku v koncentračním táboře v Mauthausenu. S dojetím si rád poslechnu tuto Hašlerovu písničku a nemusí být jen v podání už nežijícího brněnského zpěváka Milana Chladila, kterého jsem osobně znal. Krásná je v interpretaci nizozemského houslisty, kapelníka, skladatele a hudebního producenta Andrého Rieua a jeho orchestru a sboru, jak se můžeme přesvědčit z nahrávek na YouTube, pořízených při předloňském i letošním hostování v naší republice.

    Od kouzelné zvoničky naproti parkhotelu Skalní město vedou značené turistické stezky do srdce Prachovských skal – k pozoruhodným skalním útvarům členitých tvarů s četnými vyhlídkami. Jako rodák z Pařezské Lhoty, na jejímž katastru se zmiňovaný parkhotel nachází, jsem v klukovských letech stačil snad na všechny vyhlídky vylézt – od Vítkovy na Šikmé věži, přes Hlaholskou, Pechovu, Rumcajsovu, Hakenovu, Všetečkovu, Šlikovu, Skautskou, Křížkovského, Českého ráje (dříve Hraběnčina), Mírovou až po Ervínův hrad, připomínající hradní zříceninu po majiteli panství Ervínu Schlikovi, který začal Prachovské skály zpřístupňovat turistům. V nejmohutnější části Prachovských skal, v hluboké rokli, lemované kolmými stěnami, se nad Císařskou chodbou, kterou v roce 1813 navštívil císař František I., zvedá Modlitba skal, patřící k hlavním věžím. Tam prý přišel na svět dobrý duch a ochránce skal skřítek Pelíšek, jehož socha se nachází na břehu koupaliště. Na pohanském pohřebišti rostly konvalinky. Minulou středu jsem si ani v dešti neodpustil výstup na zříceninu skalního hradu Pařezu s dochovanými zbytky zdí věže, paláce i hradeb a do skály vytesanými světničkami. Hrad je poprvé připomínán v roce 1403, zanikl v době husitských válek a stal se kulturní památkou.

    Rád se do rodného kraje vracím. Tentokrát se v rodné obci setkalo všech nás šest dosud žijících sourozenců – ve Skalním městě jsme oslavili pětasedmdesátiny sestry Bohumily, jejímž novým domovem je Bratislava, a šedesátiny nejmladšího z nás bratra Jiřího, pracujícího v keňském hlavním městě Nairobi.

BOHUMIL HLAVÁČEK