Co tady bylo

15.03.2016 12:25

    Co tady bylo – přemýšlím a vzpomínám, když chodím po Hybešově ulici za nákupy nebo čekám na tramvaj. Pokouším se alespoň v útržcích zmapovat, jaká byla tato obytná, dopravní a obchodní tepna v době mého dětství. Společná paměť obyvatel každého kousku města je součástí jeho paměti celkové. Předem děkuji a těším se.

    Do Brna jsme se přestěhovali z Prahy v prosinci 1945. Válku jsme prožili v Praze, ale maminka se chtěla vrátit do svého rodného města, dokonce i já jsem se musela v dubnu 1941 narodit v Brně, maminka nechtěla „Pražandu“. Bydlely jsme u maminčiny starší sestry Andy v Králově Poli. Po válce se rodičům podařilo vyměnit pražskou garsoniéru (Mošnova 4 v Košířích) za jednopokojový byt v tehdejší ulici Antonína Nováka č. 7 (dnes Leitnerova), v pátém poschodí, pro maminku malý zázrak v podobě ústředního topení, balkonu a vyhlídky do zahrady a na Špilberk. Naším domem tehdy končil domovní blok. Ve vedlejším domě s číslem 5 bydlela maminčina nejstarší sestra Lina s mužem Rajmundem Grégrem, který v domě dělal správce a měl tam i malou stolařskou dílnu. Bohužel, než jsme se přistěhovali do Brna my, vyměnili svůj domovnický byt za větší v Bezručově ulici č. 7. Naštěstí to bylo prakticky za rohem. Než se nám podařilo všechno zařídit a připravit k přesunu, tatínek u nich bydlel. Pokud si vzpomínám, měl herecké angažmá v Divadle mladých, ostatně v Bystřici pod Hostýnem, odkud pocházel, léta ochotničil, hrál i režíroval a v tamním Sokole se také s maminkou poznali. A mne zapřáhl v divadle v mých pěti letech. Ale to je jiná kapitola.

    Maminka zdědila po své matce nadání pro ruční práce a našla si uplatnění v hračkářství naproti nádraží, vedle kina Čas. Už tam samozřejmě není (majitelka se jmenovala Nastěnka). Šila pro ně překrásné loutky, celé výbavy pro panenky, škrabošky na maškarní plesy, medvídky a jiné hračky. A já si s nimi nesměla hrát. Až jsem byla větší, musela jsem taky pomáhat: vystřihovat otvory pro oči ve škraboškách a zapichovat oči medvídkům. Měli jsme doma celé svazky skleněných očiček na drátku. V plesové sezoně chodila pro hotové výrobky prodavačka i dvakrát denně. Nevím, jak byla maminčina práce placená, ale byla velice hrdá, že si vyšila na rádio. To možná nasměrovalo i mé budoucí zaměření, poslouchali jsme celé dny.

    Aby se maminka mohla věnovat práci a domácnosti, přihlásila mě do mateřské školky. Byla v zahradě pozdější zubní kliniky (původně židovské gymnázium), vchod byl vedle kina Mír, chodilo se do ní úzkou cestičkou podél zdi. Na krku jsem nosívala háčkovanou taštičku se svačinou, ta se tenkrát ve školce nedávala. Chodila jsem sama – nikde se nepřecházelo, provoz byl slabý – hlavně tramvaje, aut moc nejezdilo. Cestou po Novákově jsem míjela obuvnictví pana Theodora Lipky, na rohu byla mlékárna, kam se mléko ještě dodávalo ve velkých konvích. Lahve měly nástup později. V domě s mlékárnou bydlel kominík pan Anderle. Za rohem v Hybešově ulici směrem k nádraží byla cukrárna, vedle holičství, mandl, papírnictví, řeznictví a uzenářství, na rohu Hybešovy a Bezručovy velká drogerie, na protějším rohu potraviny a lahůdky pana Vlčka (později Včela). Naproti bloku domů Hybešova 35–39 byla řada malých domků. V nárožním byly jesle, kam se tehdy dávaly děti už od 2 měsíců, z toho byla moje maminka velice rozzlobená. Sestry vozily sedící batolata na vycházku po šesti v kočárku, vždycky tři naproti sobě. Roh objektu tvořila malá zahrada s jedním šeříkem, tam malá miminka za pěkného počasí spávala. Vedle jeslí měl řeznictví pan Kremláček. Vzpomínám si ještě, že poblíž směrem k nádraží byla hospoda, kam se scházelo po příkrých schodech. V blízkém sousedství, snad jako protiváha, byl obchůdek pana Kaňáka s minerálkami. Na konci ulice pak měl kamenictví pan Karel Racek, na reklamě bylo uvedeno „mistr kamenický“. Na protější straně ulice směrem k Novým sadům byla lékárna pana Čižmáře. V lázních na Nových sadech se často sešlo půl domu, teplá voda tekla jen občas – nebylo uhlí, a tak jsme chodili za hygienou do veřejných lázní. Od svých sedmi let jsem v banálních případech (nachlazení, očkování, různá potvrzení atd.) chodila sama i k lékaři na Mendlovo náměstí, kde měl ordinaci pan doktor Skryja. V nárožním domě Hybešova–Bezručova ordinoval pan doktor Born, k němu jsme s maminkou chodily se svými častými angínami. A poštu roznášel listonoš pan Churý v šedé pláštěnce.

JANA ČIPÁKOVÁ