Novináři Bohumilu Hlaváčkovi je neuvěřitelných osmdesát let

Člověk věčně mladého ducha

11.09.2014 12:15

    Do kolika oborů lidské činnosti musel proniknout nebo být o nich alespoň dobře informován, kolik poznal lidí, osobností, podniků můžeme jen odhadovat. Tak prožil a ještě stále aktivně užívá nastřádané vědomosti a kontakty letošní osmdesátník Bohumil Hlaváček, po léta představitel ČTK. Ještě dnes ho potkáte u všech významných událostí jako nestora brněnských novinářů. Obvykle přispěchá rázným krokem, pozdraví se s kolegy, vyslechne důležité informace a rychle mizí. Už dvaašedesát let mu nic podstatného neunikne.

    Když se zajímáte, jak se původně oční optik stal jedním z našich uznávaných novinářů, dozvíte se přímo od něho: „Jen jsem se v roce 1951 vyučil, jel jsem jako brigádník na Stavbu mladých budovatelů socialismu v Ostravě-Kunčicích a od poloviny března 1952, tedy neplnoletý, protože 18 let mi bylo až 14. září, jsem byl redaktorem deníku Den, který pro tuto stavbu vycházel. Šéfem byl Vladislav Odziomek, jeho zástupcem Pavel Kriščák, dalšími redaktory byli Josef Andrýsek a já; časem Odziomka nahradil Zdeněk Sládek. Den se tiskl v ostravské tiskárně v Hollarově ulici 14, která tiskla i deníky Práce a Mladou frontu. Do ostravské ČTK jsem nastoupil 25. července 1953. Dopoledne jsem ještě pracoval ve Dni, odpoledne už v ČTK, kam mne přijala šéfová ostravské redakce Adéla Černošková.“

    Do Brna přišel v roce 1957 se zastávkou v četce v Gottwaldově/Zlíně; v Československé, posléze České tiskové kanceláři, jíž byl v letech 1990 až do odchodu do důchodu v roce 1999 vedoucím, strávil celý profesní život. Charakteristickým znakem Hlaváčkových zpráv byla a je výstižnost, přesnost, stručnost a objektivita. Hned podle úvodní věty poznáte, že zprávu psal on, ač bývala zakončena zkratkou (čtk). Pokud pro rychlost zjišťuje informace telefonicky – a vždycky ví přesně, na koho se obrátit pro optimální sdělení – nikdy dlouho nemluví, jde po faktech. Takové jsou třeba i jeho portréty osobností, jimiž připomíná jejich kulatá jubilea či je přiblíží v nekrolozích. Na kontě má i řádku publikací a rozsáhlejších příspěvků týkajících se samozřejmě vlastní profese.

    Bohumil Hlaváček studoval práva a vědecká rada Právnické fakulty Univerzity Karlovy ohodnotila jeho diplomovou práci Tisková oprava cenou Ferdinanda Boury. Ovšem cen posbíral za život daleko víc: má titul Zasloužilého pracovníka kultury, stříbrnou medaili Masarykovy univerzity, Cenu města Brna 2007 za žurnalistiku a publicistiku, dostal tvůrčí prémii Českého literárního fondu, mimořádnou cenu šéfredaktora ČTK za celoživotní dílo a řadu dalších.

    Ač rodák z Pařezské Lhoty u Jičína v Čechách, duší už je dávno Moravan. Právě moravský folklor ho zaujal natolik, že je dodnes členem redakční rady časopisu Folklor vydávaného Folklorním sdružením České republiky. S řadou souborů (Dubina, Tanečnica Valašského krúžku Brno, Slovácký krúžek Brno, Brozané, s muzikami Burčáci, Strážnickou cimbálkou) projel velký kus Evropy, podobně jako s Divadlem bratří Mrštíků či Satirickým divadlem Večerní Brno. Aktivně se podílel na práci výborů i programové rady Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, léta byl členem Jihomoravské krajské rady zájmové umělecké činnosti.

    Bohumil Hlaváček se za svůj dosavadní život stal vzorem pro mnoho mladších kolegů, jimž je rádcem, váženým spolupracovníkem, který neváhá pomoci, je-li to zapotřebí. Jeho vliv se projevil i v rodině: se svou manželkou Ludmilou, taktéž novinářkou, vedli Klub novinářů-seniorů Syndikátu novinářů jižní Moravy, syn – inženýr lékařské elektroniky a pedagog – se taktéž věnuje psaní kolem brněnského „hantecu“, vnučka je už několik let „stárkou“ ve folklorním souboru.

    U příležitosti svého významného životního jubilea vzpomíná oslavenec všech kolegů, kteří se jeho věku nedožili. A je jich dost. Proto mu chceme upřímně popřát ještě hodně sil a zdraví do dalších let, aby ho zájem o všeliké dění nikdy neopustil.

REDAKCE

>>><<<

    Místopředseda Syndikátu novinářů ČR, z. s., a předseda Regionální rady Syndikátu novinářů jižní Moravy Jaroslav Bobek předal jubilantovi blahopřejný dopis tohoto znění:

Vážený kolego, milý Bohumile,

    dovol mi, abych Ti jménem Regionální rady Syndikátu novinářů jižní Moravy co nejupřímněji blahopřál k významnému životnímu jubileu. Vážíme si práce, kterou jsi vykonal pro rozvoj brněnské žurnalistiky. Novinařině jsi věrný už 62 let. Většina kolegů si Tě pamatuje jako redaktora, později vedoucího brněnské redakce ČTK. Mladším spolupracovníkům i novinářům z ostatních redakcí jsi vždy byl příkladem díky svému poctivému a zodpovědnému přístupu k práci. Oceňujeme Tvou aktivní činnost v Československém svazu novinářů a v Syndikátu novinářů České republiky. V posledních dvaceti letech jste spolu s manželkou Ludmilou organizovali práci brněnského Klubu novinářů-seniorů. Díky Vašemu úsilí se klub stal opravdovou pýchou našeho Syndikátu.

    V novinářských řadách je Tvoje jméno synonymem profesionality, spolehlivosti, kolegiality a elánu. Oceňujeme, že své bohaté praktické zkušenosti předáváš mladým kolegům. Pro řadu médií jsi stále vítaným spolupracovníkem a dopisovatelem. Tvou práci oceňují i folkloristé. Svůj aktivní zájem o kulturní dění jsi zúročil v řídicím výboru a programové radě strážnického folklorního festivalu. S mnoha soubory jsi reprezentoval jižní Moravu na zahraničních festivalech a slavnostech. Pyšníš se čestným titulem Zasloužilý pracovník kultury a Cenou města Brna 2007 za žurnalistiku a publicistiku. Máme z toho velkou radost a srdečně blahopřejeme!

    Do dalších let Ti přejeme mnoho zdraví, elánu a optimismu, co nejvíce dobré pohody a spokojenosti.

 

Bohumilu Hlaváčkovi přišli blahopřát členové Regionální rady a Kontrolní skupiny Syndikátu novinářů jižní Moravy, redakční rady BrnoŽurnálu a další přátelé.

>>><<<

    Z Prahy přijeli do Brna gratulovat Bohumilu Hlaváčkovi šéfredaktor zpravodajství ČTK PhDr. Petr Holubec s vedoucí regionálních redakcí ČTK Ing. Danou Pavlátovou. Poděkovali mu za dlouholetou práci v této zpravodajské agentuře a předali mu vedle kytice jako výraz úcty a vděčnosti knihu Prezident. Autory snímků Václava Havla z let 1988 až 2011 i autentických vzpomínek jsou fotoreportéři ČTK.

>>><<<

    Vážený pane Hlaváčku, dovolte mi, abych Vám jménem města Brna i jménem svým poblahopřál k významnému životnímu jubileu a současně Vám při této příležitosti poděkoval za vše, co jste vykonal pro rozvoj brněnské žurnalistiky. Velmi si cením toho, že jste svůj život a novinářský um trvale spojil s naším městem, kterému jste zůstal věrný. Vaše odborné znalosti i životní zkušenosti se jistě stanou příkladem i pro nové adepty nejen "novinářské řehole". Do dalších let Vám přeji ustavičně mladou mysl, pevné zdraví a co nejvíce osobní pohody a spokojenosti. S úctou

ROMAN ONDERKA, primátor města Brna

>>><<<

    Vážený pane Hlaváčku, dovolte mi, abych Vám co nejsrdečněji poblahopřála k Vašemu krásnému životnímu jubileu a při této příležitosti Vám popřála především pevné zdraví, hodně štěstí, radosti a osobní spokojenosti do dalších let. S přáním všeho dobrého

JANA BOHUŇOVSKÁ, náměstkyně primátora, Statutární město Brno

>>><<<

    Úvodní tisková konference nové divadelní sezony 2014–2015 v Městském divadle Brno byla věnována blížící se premiéře inscenace činohry Mrtvé duše podle slavného románu N. V. Gogola. Před tímto programem vystoupil krátce ředitel MdB Stanislav Moša s informací k nové sezoně, ve znamení významných výročí pro toto divadlo. Je třeba dodat, že pak pogratuloval k osmdesátinám a předal kytici našemu kolegovi Bohumilu Hlaváčkovi, na tiskovce přítomnému.

>>><<<

    Když jsem začínal, byl už kolega Hlaváček dávno profík. A skvělej vzor. Takovej novinář nejen všedního dne, vždy všude včas a krásně se tudíž dal opisovat – neboť co on napsal ve zpravodajství ČTK, bylo vždy hutné, jasné a fakta „seděla“. A kromě toho hodně rozuměl a rozumí kultuře a folkloru a o tom píše pořád... Tedy summa summarum: NOVINÁŘ! Jó a vlídnej kolega a kamarád, kterej umí pochválit. Jedinou drobnou vadičku Bohumil ale má: rád častuje okolí zvěstmi o svých přečetných chorobách, zřejmě proto, aby nepřišel o penzi – když přece tak dobře vypadá.

DOBROMIL DVOŘÁK

>>><<<

    Asi nás sblížily valašské klobouky a valašský krúžek. Jsme od sebe jen necelé dva roky, právě proto mne Bohumil Hlaváček – tento emeritní šéf brněnské ČTK, nositel Ceny města Brna za žurnalistiku a publicistiku – v kulatém jubileu stále hbitě předbíhá.

    Narodil se pod hradem Pařezem v Prachovských skalách, ale vyrostl z něj zdatný junák a ctitel jihomoravského folkloru.

    Známe se léta. S vděčností si vzpomínám, jak mi kdysi pomáhal s propagováním nakladatelství Blok, hlavně pak s uváděním vydavatelství Fortuna Print, a to tak, že v prostorách ČTK v Solniční ulici mohla být uskutečněna celá řada nakladatelských tiskovek.

    Na vlastní kůži jsem i jako autor mockrát pocítil Bohoušovo působení v roli strážce kulturních tradic, což s neutuchající silou provozuje dodnes. Bohoušek je hodný a přívětivý člověk, který umí držet slovo a má smysl pro humor. Je to charizmatický novinář, vytrvalý zprostředkovatel důležitých informací. Přeji mu, ať mu životní elán ještě dlouho vydrží.

IVO ODEHNAL

>>><<<

    Zavzpomínala jsem na léta strávená v brněnské pobočce ČTK (z nich tu určitě rozhodující část právě pod vedením jubilanta) a na to, co jsem se od něj naučila. Bylo toho hodně a přiznám se, že se mi to hodilo nejen v novinářské práci, ale vůbec v životě. Pokusila jsem se proto na tomto základě sestavit následujících Patero Hlaváčkových (nejen) novinářských pravidel:

* klidně si o někom můžete myslet, že je to blbec a s jeho názory nemusíte souhlasit, ale na profesionálním novináři to nesmí být poznat;

* chovejte se k lidem s vědomím, že je potřebujete nejen teď, ale budete je potřebovat i zítra a třeba za rok nebo za mnohem delší dobu;

* dobrý novinář = připravený novinář. Není nic horšího než neinformovaný, zato horlivý blbec přesvědčený o své pravdě;

* ne každý příkaz shora (z centra) je dobrý příkaz. Vždy je potřeba použít zdravý rozum;

* dobře napsaný článek se nikdy neztratí.

SIMONA SVITÁKOVÁ

>>><<<

Nezdolný Bohoušku, buď zdráv!

    S Bohouškem Hlaváčkem se známe posledních padesát let, od chvíle, kdy jsem přišla pracovat do Brna. Vždycky jsem obdivovala jeho nezdolný optimismus, pracovitost, přehled a nezištné přátelství. A také úpěnlivost dojít cíle. Naposled jsem se o tom přesvědčila, když Bohoušek zjistil, že na internetu existuje Databáze českého amatérského divadla a v ní chybí jeho rodiště – Pařezská Lhota. I tam se hrálo divadlo a rodák jako velký milovník Thálie nelenil, aby o tom vyhledal doklady. Dnes v osadě žije už jen padesátka obyvatel, zbytek jsou „lufťáci“ milující krásnou přírodu.

    Snad u poslední žijící aktérky souboru, který kdysi pořádal představení v hostinci a u místní hájovny, sehnal letošní jubilant staré plakáty a z vlastních zážitků popsal ochotnické dění v rodné vísce. Tím jí postavil alespoň malý pomníček a povědomí, že pochází z místa, kde kvetla kultura. Odtud nejspíš pramení jeho celoživotní láska k divadlu. Bohoušek je prostě nezdolný novinář a hrdý rodák. Také proto si ho vážím a ze srdce mu přeji šťastná příští léta.

LIBUŠE ZBOŘILOVÁ

>>><<< 

O čem nepsat a o čem ano (aneb Malá úvaha hlaváčkovská)

    Asi by se v tak slavný den slušelo vystihnout všechny výkony pana Bohumila Hlaváčka. Neudělám to, protože nemám dost řádků.

    Možná by bylo vhodné napsat, kdy a kde jsme se poprvé setkali. Neučiním tak, protože to bylo tak dávno, že si to (zcela jistě na rozdíl od pana Hlaváčka a jeho pečlivé evidence) nepamatuji.

    Třeba by nebylo mimo zkusit podrobněji rozebrat tvorbu oslavence. Opominu to, protože by  se určitě našli vhodnější tvůrci, kteří z analýzy mohou vytvořit vše – od agenturní zprávy přes slovníkové heslo až po samostatnou knihu.

    A třeba by šlo udělat i zeměpisnou analýzu pracovního putování páně Hlaváčkova po Moravě a přilehlé části Slezska. Jenže výhodnější by asi bylo psát, kam se v našich krásných zemích pracovně nedostal.

    Patřičným se zdá také vyzdvihnout partnerství manželů Hlaváčkových, kteří se „sešli“ v profesi i rodině – a díky tomu dokázali i skvěle koordinovat práci s novináři-seniory. Ale právě „jejich“ klubu nemůžu tohle téma vzít.

    A nemohu také ani vstoupit do oblasti folkloru, s nímž je pan Hlaváček spojen, protože bych se vystavoval kritice, že (na rozdíl od něj) od sebe hned na první pohled nerozeznám kroj strážnický a veselský.

    Co mi tedy zbývá? Upozornit na dva detaily, které snad doplňují celek.

    Jednak: Pan Hlaváček dokázal v Brně pomoci přemostit období, kdy tuzemské žurnalistice chyběla celá jedna generace, která by mohla předávat zkušenosti svým nástupcům. I díky němu mnozí kolegové mají zkušenosti a praxi potřebné pro novinářskou práci.

    A dále: Obdivuji ho, jak dokáže úžasně ovládat moderní vymoženosti v počítači, čím vším umí zásobovat své kolegy a jaké má postřehy. V době, kdy jiní v jeho (zdůrazňuji: kalendářním!) věku sotva zvládají chápat podstatu platebních karet.

    Možná ty moje dvě poznámky mají prosté vysvětlení. Každý je tak starý, jak se projevuje, kolik elánu má. V tom případě, pane Hlaváčku, bych měl veden občanskou povinností (a obavami o stav státní pokladny) zaslat výzvu k prověrce Vašeho důchodového výměru. Někdo se musel před lety krutě mýlit.

    Hodně zdraví, pohody a jako vždy píšu: (s)mějte se, co nejlépe to jde!

MILOŠ ŠENKÝŘ

>>><<<

    Pan Bohumil Hlaváček je a věříme, že ještě dlouho bude našim rodinným přítelem a velkým podporovatelem Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice a vůbec veškerého folklorního a kulturního dění na jižní Moravě. Taťka vždy familiárně hovořil o Bohouškovi. Přátelství, které vzniklo mezi nimi dvěma, se postupně přeneslo na celou rodinu i nás – obě dcery. Potkávali jsme se při vysokoškolských studiích v Brně a společně s rodinnými přáteli slavili také některé významné životní události. Dodnes spolupracuje hlavně s Táňou na propagaci folklorních akcí, se Zuzanou se setkává na tiskových konferencích. Nikdy nezapomene pozdravovat maminku a zavzpomínat na taťku.

    Milý pane Hlaváčku, Bohoušku, přejeme Vám ještě dlouhá a spokojená léta s notýskem a tužkou v ruce. Pevné zdraví a pořád ten Váš typický, široký úsměv na tváři a šibalskou jiskru v oku.

TÁŇA PÁLENSKÁ a ZUZANA VOJTOVÁ (rozené Volavé)

>>><<<

Bohumil Hlaváček byl spjat pupeční šňůrou s ČTK

    Téměř čtvrt století mě osud obdařil velkým darem. Mohl jsem sdílet s Bohouškem Hlaváčkem v krajské redakci ČTK na Solniční společnou kancelář. Vzpomínky na můj nástup do agentury zůstávají i po 39 letech stále živé, s Bohouškem jsme našli hned společnou řeč. Byl zkušený a uznávaný redaktor. Brněnská jednička v kultuře. Intenzivně se zajímal také o sport, který však maximálně sledoval v televizi.

    V ranních debatách jsem mu vysvětloval, proč prohráli fotbalisté Zbrojovky. Nebo jak se dařilo hokejistům Komety Brno. A já se pro změnu dozvěděl, kdy bude divadelní premiéra. Komunikativnost Bohouškovi nikdy nechyběla. Rychle se spřátelil s mými kamarády. Vedl odborné debaty s legendárním obráncem fotbalistů Zbrojovky Jendou Klimešem, který si naproti do PNS chodil kupovat noviny. Při hledání článků o svých úspěších občas zavítal i k nám do redakce a Bohouš jej úspěšně vyzpovídal. A když si do ČTK chodíval pravidelně už od listopadu pro naše tehdy velmi vyvedené roční kalendáříky Mirek Donutil, aby si mohl přehledně zapsat svoje představení, tak bylo pro Bohouše hračkou Dóňu vyzpovídat.  

    Charakterizovat Bohouše Hlaváčka jako novináře není obtížné. Patřil ke generaci poctivých žurnalistů, kteří měli svoji práci postavenou na dobrých osobních kontaktech. Nic mu neuteklo. Věděl o všem dění v Brně i třeba ve Velké nad Veličkou. Zprávy psal pohotově a čtivě.

    Na sklonku jeho žurnalistické kariéry jej zasáhla i počítačová revoluce. Statečně se s ní, na rozdíl od většiny svých vrstevníků, popral. Základní úkony zvládl, do složitějších kroků se nepouštěl. Stačilo mu, že počítač zapnul, napsal zprávu a v pořádku ji odeslal směnařům do Prahy. Pokud nezmáčkl jiný knoflík a zpráva se mu neztratila. Asi by se porovnal i s dnešní novinařinou, která má hlavní těžiště v lovení zpráv z internetu. Osobní kontakty už ustoupily do pozadí a omezily se většinou jen na telefonáty. 

    Bohouš v sobě vnitřně dusil křivdu, která jej potkala po normalizačním procesu v roce 1969. Z šéfa se stal pouze redaktorem. Chyběl mu potřebný kádrový profil, který měl jeho nástupce. Degradaci nesl statečně.

    Po sametové revoluci 1989 jsme z tehdejší redakce po odeznění bouřlivých událostí zůstali jen my dva. Bohouš se stal opět šéfem a já byl zhruba na dva roky napůl sporťák a napůl domácí redaktor. S Bohoušem byla vždy bezproblémová spolupráce. Nevzpomínám si, že by někdy mezi námi zajiskřilo.

    Za dobu našeho společného působení se kolem nás vystřídaly desítky redaktorů a v Praze také hodně ředitelů. Jen nás dva ale políbila múza ČTK natolik, že jsme agentuře zůstali v Brně věrni po celou dobu našeho pracovního života. Bohouš si odpracoval v ČTK více než 45 let.

    Při pohledu do naší četkařské databanky jsem si uvědomil krutost času. Hledal jsem poslední zprávu s podpisem Bohumil Hlaváček. Padlo na ni už hodně prachu. Má datum 31. března 1999. A korespondovala s Bohoušovým odchodem do důchodu. Psal tehdy o derniéře Čajkovského baletu Labutí jezero. Důležité pro nás všechny je, že Bohouš i po odchodu do důchodu žije aktivně. Je občasným dopisovatelem novin i dalších periodik, pracuje už i s e-mailem. Má stále smysl pro humor. Což mohou ocenit všichni, kterým posílá humorné zprávy.

    Naše pouto s Bohouškem Hlaváčkem přerostlo rovinu kolegů v kanceláři. Byl svědkem při mé svatbě s první manželkou. Řekyní. Obřad byl hodně netradiční, začínal v sobotu až v 17.00 hodin. Svatbu mi pomáhal organizovat můj kamarád Bob Frídl. Jeho manželka, rovněž Řekyně, svědčila mojí ženě.

    Hostina byla ve Špalíčku na Zelňáku. Nepotřebovali jsme taxíky, za roh na radnici jsme pohodlně došli pěšky. Trochu jsem nedomyslel, že může být nebezpečné podávat alkohol už před obřadem. Oddávající několikrát slavnostní akt přerušila. Nejen kvůli halasným hostům. Naši svědci – Bohoušek se Zojou Frídlovou – nám za zády stále našeptávali, abychom si svatbu rozmysleli. Bylo těžké po takových humorně laděných poznámkách udržet smích při vážných slovech oddávající, která nás několikrát zpražila přísným pohledem. Prý takovou svatbu ještě nikdy neoddávala.

    Bob byl při zvaní našich společných kamarádů důsledný. Neopomenul pozvat na večerní část svatby do Špalíčku po představení skoro celý Provázek i s Bolkem Polívkou a Jirkou Pechou. Řecká polovina hostů ze strany mé ženy se nestačila divit, kdo se přiženil do jejich rodiny. Vrchní nás několikrát přišel do hlavního sálu upozornit, abychom v salonku umravnili hosty (herce), kteří se houpali na těžkém lustru...

    O svatbě Bohouš hodně dlouho referoval, byl svatbou nadšený. Stejně jako jeho šestnáctiletý syn Honza, který zřejmě tehdy našel zalíbení v hantecu. A nyní s úspěchem navázal na někdejší dílo Franty Kocourka a mluvu ze štatlu Hlaváčkův syn šíří úspěšně ve všech médiích. A Bohoušek je na svého syna patřičně pyšný.

    Bohouši, vše nejlepší k 80. narozeninám.

JURA POŠVÁŘ, sporťák z ČTK

>>><<<

    Asi se všichni shodnou, že Bohoušek je z žurnalistického hlediska profík. O tom není nejmenšího sporu. Já si na něm cením ještě víc toho, že je to milý a moudrý člověk, který rozdává úsměvy, i když jemu samotnému není do smíchu. Pro mě je to člověk s „příchutí“ první republiky. Nikdy nezapomenu, jak mi líčil, jak za starých časů chodil do Četky pan holič stříhat redaktory a pan krejčí bral v pobočce mým předchůdcům míry na obleky. To hlavní, co jsem se od něj chtěl naučit (nevím, nakolik se mi to podařilo), je slušnost, nestrannost, pokora a hlavně snaha o vyvážený přístup ke všem, s nimiž při psaní textů jednám. Čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že bez nich nelze dobré zpravodajství vytvářet. Bohoušek je především člověk mladého ducha a z celého srdce mu tímto přeji, aby jím zůstal...

VLADIMÍR KLEPÁČ, ČTK Brno