Část společnosti je chutné sousto pro gurmány Babišova typu
říká v rozhovoru pro BrnoŽurnál novinář a spisovatel Pavel Šafr
29.11.2020 15:45
Před nedávnem vyšla tvoje nová kniha s názvem Češi mezi pravdou a lží. Co tě vedlo k jejímu napsání?
Kniha vznikla na základě mých debat se čtenáři deníku FORUM 24 o příčinách podivných volebních výsledků v naší zemi. Lidé se mě často ptají, proč část českých voličů volí autoritáře a populisty. Proč se stále část Čechů upíná ke slovanství a dokonce k Rusku, jehož imperiální politika má přitom v minulém století přinesla tolik neštěstí a utrpení. Dalším motivem vzniku knihy byly polemiky, které jsem vedl o klíčových postavách naší historie. O svatém Václavovi, kterého prezident Zeman zcela anachronicky a nepravdivě označil za kolaboranta s německou říší. O Husovi, jehož si komunisté přivlastnili lživě jako sociálního revolucionáře a udělali z něj „soudruha Husa“. O Žižkovi, kterého milují nahnědlí vlastenci, protože napráskal německým rytířům. A také třeba o Benešovi, jemuž se téměř klaněl prezident Václav Klaus. To všechno je pro mě slovo do pranice. Stejně jako ta nekonečná apoteóza sovětské armády, která nám vůbec nepřinesla osvobození, ale jen nové zotročení.
Kdo je cílovým čtenářem tvé nové knihy?
Vnímaví lidé. Češi, kteří milují jak svoji zem, tak zároveň i pravdu, a to i nepříjemnou. Jsou to čtenáři našeho webu. Jsou to vášniví debatéři. Vášniví zastánci západní orientace naší země. Ty ostatní může moje kniha hodně naštvat a možná i bolet. Takže pozor, je to pro ně kniha zdravotně nebezpečná! Může jim hrozit infarkt.
Nejsi vystudovaný historik, a přesto ses pustil do napsání díla s historickým zaměřením a obsahem. Které období našich dějin tě nejvíce zaujalo?
Nepracuji jako historik, který bádá v primárních pramenech. A ani si na něj nehraju. Bádám v pracích historiků a v jistém smyslu se snažím jejich práci popularizovat. Byl bych proto rád, kdyby čtenáři především zjistili, že je kniha pro ně čtivá, a nikoli nudná. Zároveň ale pracuji jako politický komentátor, který vychází z faktů, nahlíží je ze své vlastní hodnotové perspektivy, vyslovuje názory a argumenty pro své interpretace a tvoří celkovou syntézu, která je vlastně novým obrazem starých témat.
Značnou část své knihy věnuješ našim prezidentům. Který z prezidentů, co nám vládli za komunismu, je podle tvého názoru nejzajímavější?
Tak kupříkladu Klement Gottwald mě nepřekvapil vůbec ničím. Vím od dětství, že to byl zločinec a tento úsudek se novými informacemi u mě jen prohluboval. Jak mohla stát v čele Československa tak děsivá a ďábelská troska, to je opravdu zahanbující záhada. Tak trochu mě překvapil Antonín Zápotocký, protože jako morální zrůda zůstal nedoceněný. Byl to člověk, který se neváhal nastěhovat do rodinné vily zničeného podnikatele. V peřinách po zavražděném soudruhovi Clementisovi ale spal i další prezident Antonín Novotný. Jeho žena je koupila v jakési zvrácené dražbě. V jistém smyslu mě ale fascinuje osobnost Gustáva Husáka. Kvůli jeho inteligenci a kvůli tomu, jaké přečkal mučení v komunistickém vězení. A přesto zůstal komunistou a navíc se oddal službě sovětské moci. Je to neskutečná postava. Opravdu šokující.
A co současný prezident Miloš Zeman?
Podobně mne, ale v záporném smyslu, fascinuje i Miloš Zeman, třebaže zdaleka nemá Husákovu inteligenci. O to více si vedle těchto děsivých postav vážím T. G. Masaryka a Václava Havla. Třebaže oba nahlížím rovněž kriticky. To je ostatně moje práce.
Kterého českého panovníka či vůdce z celé české historie považuješ za nejvíce pozitivní postavu?
Teď se musím přiznat k jistému deficitu mé knihy. Vážím si totiž Karla IV. A to i přes jeho hrozivé zacházení s norimberskými Židy. V knize o něm mluvím jen v kapitolách, jež jsou věnovány jiným fenoménům. Myslím ale, že vzhledem ke značnému prodejnímu úspěchu knihy tento deficit napravím v druhém vydání. Jinak si opravdu vážím Masaryka a Havla. Ale jak jsem řekl, k oběma přistupuji kriticky. Jestli někdy tuto knihu důkladně doplním, chtěl bych se věnovat neobyčejné postavě našeho posledního krále a císaře Karla Habsburského. Protože to byl skutečně skrz naskrz dobrý člověk a asi naše nejvřelejší hlava státu. Škoda, že rakouští lampasáci zničili jeho říši a nebylo možné nic jiného než budovat stát bez Habsburků. Je to opravdu škoda.
S kolegyní Johanou Hovorkovou jsi před časem napsal knížku Obrana před Babišem. Jak je podle tvého názoru možné, že člověk, který se evidentně dopouštěl a dopouští protiprávního jednání, získal v posledních sněmovních volbách třicet procent hlasů a podle průzkumů má stále vysokou podporu?
No právě! O tom to celé je. Náš národ je nezralý a nezkušený. Chybí mu statisíce lidí, které diktatura vyhnala ze země. Chybí mu Židé, které vyvraždil Hitler. A podle mého názoru chybí této zemi i čeští Němci. Byla to vzdělaná a schopná entita. Kdybychom byli kompletní, tak by se tento národ nechoval tak zoufale dětinsky, jak se často chová. Chybí tu ve fyzickém slova smyslu DNA velké části inteligentní elity. Proto je tato z velké části naivní společnost tak chutným soustem pro populistické gurmány Babišova typu.
KRISTIÁN CHALUPA
ooo
Pavel Šafr (nar. 1967) je mimořádně výrazná postava české žurnalistiky. Nekompromisní kritik Andreje Babiše a jeho podporovatelů z řad novinářů, komentátor a dlouholetý šéfredaktor několika novinových i časopiseckých titulů. Byl mj. šéfredaktorem Lidových novin, MFDnes, týdeníku Reflex. Před revolucí Šafr pracoval jako knihovník ve Státní knihovně v pražském Klementinu. V roce 1987 se začal angažovat v opoziční skupině Demokratická inciativa, kterou vedli Emanuel Mandler a Bohumil Doležal. V té době se Šafr rovněž podílel na vydávání samizdatových tiskovin. V květnu 2015 podal na Andreje Babiše žalobu za urážku, poněvadž jej tehdejší ministr financí opakovaně a veřejně označil za „psychopata“ a „parchanta“. V současnosti je Pavel Šafr šéfredaktorem internetového deníku pro šíření svobodných informací Forum24.