Básník Ivo Odehnal rozšířil řady osmdesátníků

    Stalo se tak letos 4. dubna. Přeji mu ještě dlouhá léta plodného života.

    Rodák z Valašských Klobouků, žijící nyní v brněnských Černých Polích, v květnu před čtyřmi roky četl v Mahenově památníku ze svého dosud nepublikovaného rukopisu Labutí píseň šamana z Kančích hor. Krátce poté mi napsal, že je to možná jeho labutí píseň. Dodal, že „poezie (jako náročná činnost na recepci čtenáře) je vytlačována z našeho kulturního povědomí nenáročnějšími konzumními aktivitami. V masovém měřítku se tak stává poezie nadbytečnou, případně vykazovanou do omezeného okruhu vnímatelů“. Loni před svými devětasedmdesátinami si mi posteskl veršem:

    Stárnou mi spermie,
    ráno, v poledne, večer,
    stále bych jen brečel.

    Jen několik dnů před osmdesátinami mi napsal: „Ptáš se, co je nového a jak je to s onou mojí šamanskou „labutí písní“?

    Především mohu říci, že Šaman z kančích hor, který už na konci roku 2013 začal pouštět žílou motýlům paměti, si během minulého roku vcelku nevedl špatně. Po „vernisáži“ nové sbírky v Paláci šlechtičen v Brně, při uvádění knižních novinek nakladatelství VUTIUM a SURSUM, byla skladba Tvou zásluhou jako první prezentována v internetovém periodiku Novináři jižní Moravy. Poté počátkem roku 2014 bylo na ni upozorněno i v Brněnském deníku Rovnost.

    Jako autor jsem pochopitelně rád, že skladba „neunikla“ pozornosti literární kritiky, onomu katalyzátoru tvorby.

    V prestižním literárním časopise Host č. 2/2014 ji recenzoval Ivo Pospíšil pod názvem Prodírání paměti do lůna bytí, v pražském Týdeníku pro literaturu a kulturu (Obrys-Kmen, ročník 14/2014) se touto skladbou zaobíral Alexej Mikulášek v recenzi nazvané Šamaní paměť.

    O Šamanovi se vyjádřily také literární TEXTY, které vycházejí ve Vsetíně, obdržel jsem rovněž řadu osobních čtenářských vyznání.

    Když jsem jako autor mohl skladbu v dubnu 2014 představit ve svém rodišti, díky pozvání Městské knihovny ve Valašských Kloboukách, mělo toto autorské čtení o rodácích před rodáky, spojené s besedou s rodáky, jedinečnou atmosféru.

    S přispěním Aleny Blažejovské z Českého rozhlasu Brno byl výňatek ze skladby Šaman zařazen do rozhlasového pořadu Svět poezie a odvysílán v režii Zdeňka Kozáka (recitace Pavel Zatloukal) 20. září 2014 na stanici Vltava.

    Tím ovšem „labutí píseň“ Šamana ještě nekončí.

    Jestli vše dobře dopadne, tak na podzim letošního roku se plánuje v brněnském Mahenově památníku scénické provedení této skladby ve formě dramatického pásma s původním hudebním doprovodem, a to v rámci projektu Agadir uvádí. Konkrétní termín ještě není upřesněn. K dispozici bude studiová nahrávka tohoto pořadu na CD v provedení Ing. Ondřeje Fucimana...

    V loňském roce jsem se věnoval několika rozpracovaným rukopisům, pro jejichž konečnou realizaci ještě nedozrál čas, proto je nebudu ani vyjmenovávat. Pár textů mi bylo uveřejněno v almanachu české poezie Pastýři noci (2014), jejímž editorem je neúnavný básník Vladimír Stibor, který letos chystá další z mnoha svých publikačních záměrů, jimiž poskytuje realizační prostor mladým autorům a starším dává možnost ukázat, že ještě žijí...

    Byl bych rád, kdyby na závěr mé vlastní „spisovatelské kariéry“ spatřilo světlo světa něco z toho nejlepšího, co jsem za života napsal pro děti. Mám několik takových souborů (Kozí balet, Opice a slepice, Plavaly plavky po vodě, Tuleň na kobyle, Kara karamádka). Jisté brněnské nakladatelství, které sídlí nedaleko našeho bydliště, nejdříve kývlo na Kozí balet, vydání veršů dokonce doporučil v tomto žánru renomovaný básník Jiří Žáček. Vydavatelství ale z finančních důvodů upustilo od vydávání poezie pro děti vůbec. Nezbývá než se obrátit na jiný podnik, který nemá hluboko do kapsy, pokud se jedná o knížky pro děti, případně má štědrého sponzora.

    U knížek pro děti je veledůležitou osobností ilustrátor textu. Ale jak ho objevit a najít?

    Moje žena Alena má víc jak rok po náročné „trojoperaci“, kterou naštěstí zvládla. Udržuje kontakty se svým gymnáziem – Jaroškou, doučuje jednu holku češtinu. Občas posílá své postřehy do Brněnského deníku Rovnost, často si posteskne nad novinářskou etikou. Lituje, že už v redakci nesedí např. paní Alena Závišková nebo Michal Sklenář, kteří za neplacený příspěvek například poděkovali.“

BOHUMIL HLAVÁČEK