13. komnata Eriky Bezdíčkové

22.02.2020 19:50

    V pátek šestého března v 21.05 hodin vysílá Česká televize na prvním programu Třináctou komnatu Eriky Bezdíčkové.  Půlhodinový, zčásti dokumentární a zčásti životopisný film připravil režisér a kameraman Daniel Hnát a jeho kolektiv. Eriku Bezdíčkovou zpovídá a slovem doprovází současný moderátor Dvojky Českého rozhlasu, scenárista a televizní redaktor Václav Žmolík.

    Čtyřčlenný štáb se po tři dny pohyboval v brněnském řečkovickém domě Pavla a Eriky Bezdíčkových a provázel Eriku do Hustopečí, kam ji pozvalo ředitelství tamní Střední odborné školy a Středního odborného učiliště.

    Čtenářům BrnoŽurnálu není třeba Eriku Bezdíčkovou představovat. Všichni známe její osudy, i její žurnalistické a pracovní působení. I její veřejné aktivity, nespočet besed ve školách i mezi staršími… Tož, s těmi žádné problémy nebývají, vždycky mně ale zajímalo, jak působilo její vyprávění na osmáky, na deváťáky, na studenty… Erika říká, že obvykle nepřichází do úplně neoraného pole – páni učitelé většinou u těch menších přece jen půdu aspoň trochu připraví. A pro jistotu má Erika má ve svém vyprávění úvod, kterému školní děti rozumějí – i já vidím svěží, dvanáctiletou dívku, co cvičí v žilinském židovském sportovním klubu a za prázdninových dnů plave ve studené Kysuci… A tak jako děti rozumějí šťastnému dětství, tak v Eričině podání aspoň zčásti chápou, co se dálo v Osvětimi, rozumějí jejímu putování rozvrácenou Evropou, jejímu hledání někoho z rodiny…

    A ptal jsem se i režiséra Daniela Hnáta. Řekl, že byl překvapen, s jakou pozorností naslouchali hustopečští školáci vyprávění a jak poučené byly jejich otázky.

    Daniel Hnát není zaměstnancem televize, připravuje pro ni ale pořady, připomenu aspoň dokument 20 minut nad Londýnem, o splněném přání tehdy dvaadevadesátiletého generála Bočka proletět se znovu ve Spitfairu, má na svém kontě i několik třináctých komnat a patří k zakladatelům festivalu Mene Tekel, na němž byla loni Erika Bezdíčková jmenována Dámou české kultury.

    „Už tehdy mne napadlo, že bych mohl natočit její třináctou komnatu,“ říká. Optal jsem se, zda s paní Erikou hledali nebo snad vymýšleli to úhelné trauma, to co je pro ni onou komnatou.

    „Ne, nehledali, žádný scénář, který by předepisoval, k čemu máme dospět, paní Erika ví mnohem lépe než já, jak vyprávění vést, jak jej pointovat. Bylo jasné, že pro ni byla nejtěžší chvíle po příjezdu do Osvětimi, kdy ji Josef Mengele oddělil od maminky a tu poslal na cestu, z níž není návratu. A jak to říct bez patosu a srozumitelně i pro dětskou duši, to Erika umí, to ji nemusí nikdo radit. Má za sebou zkušenosti z nespočetných besed s veřejností, z filmů Olgy Sommerové i ze slovenské televize… Já mohu jen obdivovat nezměrnou energii, s níž ve svém věku zvládá fyzicky náročné natáčení, a cestování, a všechno to besedování v českých zemích, v Rakousku, v Německu. Zvlášť v dnešní době je to velmi velmi potřebné a záslužné.“

    Pak jsme ještě hovořili o tom, zda Třináctá komnata je tím správným formátem pro vyprávění o holocaustu a utrpení v Osvětimi. A zda je Erika Bezdíčková tou správnou osobou. Vždyť – kdo ji zná? Přesněji – kdo ji zná v Praze? V tomto pořadu odhalují svá nitra především známé osobnosti, herci, zpěváci…

    Daniel Hnát řekl, že i jeho samotného to zajímá. Třináctá komnata mívá sledovanost kolem osmi set tisíc diváků. A televize dnes dokáže zjistit i to, kolik jich během vysílání od televize odejde.

    Ne, nejde přitom o Eriku…

LADISLAV VENCÁLEK
Foto: Daniel Hnát

Vlevo: U Bezdíčků. – Vpravo: Z besedy a z natáčení v Hustopečích – Erika Bezdíčková podepisuje svou knihu Moje dlouhé mlčení.