Havlíčkova Borová dostala třešňovou alej

Rodiště slavného literáta Karla Havlíčka Borovského - obec Havlíčkova Borová, který zemřel na tuberkulózu plic mladý po jen šesti letech umělecké tvorby, si připomenulo 200 let od jeho narození výsadbou třešňové aleje. 

Na staré polní cestě u Havlíčkovy Borové na Havlíčkobrodsku vysázeli občané poslední říjnový den část třešňové aleje. Obec pořídila 200 stromů a část z nich prodala těm, kteří chtějí mít v aleji „vlastní“ třešeň. Stromořadí lemuje starou čtyřistametrovou Podstráneckou cestu. Vzpomínka na významnou osobnost vytvoří nový krajinný prvek. Cesta vede k lesíku na návrší s krásným výhledem do krajiny. Stará úvozová polní cesta byla v minulosti postupně zavezená. Dnes je v terénu málo patrná. Nové stromořadí vysokokmenných stromků ji zvýraznilo. Sazenice, kůly pro jejich upevnění a materiál na ochranu kmene stály obec 220 000 korun. Část nákladů se obci vrátily z patronátu občanů nad stromem. „Vlastní“ strom v aleji získali za 1000 korun. Osvojili si asi 80 stromů. Dostanou popisná čísla. Bude tady pamětní cedule. Z ní bude patrné, která rodina má patronát nad stromem, s jakým popisným číslem a tento strom taky vlastní.

V září v obci pokřtili sborník příspěvků o odkazu Karla Havlíčka Borovského nazvaný Borovský Havle, jsme slepí nástrojové času (i po 200 letech). V Havlíčkově rodném domě byla otevřena výstava mapující historii Havlíčkových oslav. První se konala v roce 1862 a zúčastnilo se jí na 20 000 lidí. Součástí letošní připomínky byl tradiční průvod. I významní hosté byli zaskočeni tím, jak je to pěkné, když se projdou s průvodem, který je zde tradicí. Místní jsou totiž hrdí na to, odkud pocházejí.

Český novinář a básník Havlíček (1821-1856) se narodil do movité kupecké rodiny. V Německém (nyní Havlíčkově) Brodě, kde rodina později koupila dům, studoval gymnázium. Po něm pokračoval ve studiu filozofie v Praze a vstoupil do kněžského semináře. Po neshodách z něho byl v roce 1841 vyloučen. Měl za sebou také zkušenost vychovatele v carském Rusku. Jako novinář začínal v redakci Pražských novin. Později založil vlastní Národní nowiny a časopis Slovan. Stal se klasikem české satiry (Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie, epigramy). V umělecké tvorbě, publicistice (Obrazy z Rus, Epištoly Kutnohorské, Duch Národních novin) i v politice se projevoval jako odpůrce absolutismu a církevní autority (podporoval všeslovanskou myšlenku pod vedením Ruska, avšak odsuzoval zaostalé samoděržaví). Byl pronásledovaný rakouským absolutistickým režimem a několikrát souzen (onemocněl ve vyhnanství v tyrolském Brixenu). Zemřel v Praze 29. července 1856 na tuberkulózu. Jeho pohřeb se stal protirakouskou manifestací.

Václav Žalud