Zákon i pánbůh straní spíše škůdcům než poškozeným
06.09.2015 21:15
Narazilo německé auto do auta německého. To prvé pochází z automobilky v Mladé Boleslavi a to druhé z dolnosaského Wolfsburgu. Tím automobilem, který srážku zavinil, byla Škoda Octavia, která tento střet zaplatila zcela zdemolovanou přídí, vystřelenými airbagy, vytékající kapalinou z chladiče, odstřikovačů i dalších provozních kapalin a vysypanou plochou předního skla. Byl jsem v okamžik střetu doma a oddával se chuti nedělního obědu. Zprvu jsem nevěděl co se děje. Byla to rána jako hrom a zvuk tohoto střetu připomínal v první chvíli hřmotné prásknutí dveří za mimořádně prudkého větru. Avšak intenzita třaskavého úderu napovídala, že půjde spíše o něco jiného.
O opravdovosti této domněnky mě rázně přesvědčil telefonát, který oznamoval, že do mého, u chodníku odstaveného užitkového vozu VW, narazilo nějaké auto. A vskutku. Letmý pohled na místo děje mně dal na vědomí, že se mé VW nenachází na místě původního odstavení, ale o 20 metrů dále! Zprvu jsem se domníval, že můj zrak podlehl přeludu, a že to co spatřuje, není snad ani možné. Avšak bylo.
Při letmé kontrole po úderu zjišťuji na VW, že jsou do sebe zaklesnuté zadní dveře, které se touto kolizí staly nefunkční. Vzato ale z druhé strany, že když už se to mělo stát, tak budiž, protože dodávka má navíc boční posuvné dveře. Výhradní nakládání tímto způsobem je sice škrábáním se na pravé straně hlavy levou rukou, ale když to jinak nejde, tak jiného řešení prostě není. K uvedené škodě ještě náleží poškození výfuku a zadního nárazníku, a tím by výčet větší újmy na Volkswagenu mohl být ukončen.
To, že došlo k velmi rozdílným zraněním na obou vozidlech, má příčinu v tom, že záď bývá naddimenzována na větší pevnost oproti přídi, kde se pro častější náraz v této pozici, počítá s její deformační zónou, která má postupností působení nárazu tlumit kinetickou energii a do určité rychlosti chránit řidiče před mírou zranění či smrti. Ovšem otazník v mé mysli visel nad tím, do jaké míry se s takovým nárazem vypořádala převodovka, v níž byl zařazen první převodový stupeň, kdy odpor v pohybu vozu byl navíc násoben vyšším kompresním poměrem naftového motoru.
Po zkušební i následné jízdě se ukázalo, že i tento agregát nedoznal žádné úhony.
Tím byla odbyta primární záležitost této události a sekundární následovala vzápětí. Po vyběhnutí z domu mě dělila od místa střetu vzdálenost asi 15 metrů, která byla z hlediska dostupnosti násobena chodníkovým zábradlím. Z této pozice volám v návalu zlostné emoce na viníka, respektive i jeho spolujezdce, co to provedli, i když výsledek jejich počinu byl zjevný. Odpovědí bylo údajné zaspání řidiče. Myslím si svoje, což v dané chvíli neměnilo nic na výsledku havárie, a obíhám dělící pás zábradlí, což znamenalo přibližně dobrých 50 metrů vzdálenosti navíc.
Ale jakmile jsem se dostal k místu činu, tak už jen spatřuji oba provinilce mizející v dáli za budovou kostela. Zvažuji co teď? V mých 65 letech už nejsem tak rychlý oproti prchajícím, které jsem na první pohled otipoval v rozmezí věkové hranice pětatřicátníků a tento nerovný boj tak kontumačně vzdávám s vědomím, že jejich auto, které je beznadějně nepojízdné, je prostřednictvím jeho registrační značky spolehlivým místem určení místa jejich původu, ovšem za předpokladu, že auto není kradené. Přijíždí policie s nápisem Pomáhat a chránit. Jak mně bylo sděleno, jednalo se o hlídku. Ta mě prověřila kdo jsem, co jsem, předkládám občanský průkaz, řidičský, technický, pojišťovací kartu, odpovídám na dotazy, proč jsem tady, co jsem viděl, co si myslím atd. Prý mám počkat na kolegy z dopravky. Tedy čekám. Po delší době zástupci policejního specializovaného oboru jsou na místě. Obě auta jsou zakreslena, já předkládám stejné dokumenty jako při předešlé kontrole.
Policistka blond vlasů mně předává detekční trubičku na alkohol. Zde se již ohrazuji dotazem, k čemu by to mělo posloužit, protože mé auto tu stálo v klidové poloze a bylo do něho viníkem naraženo. A navíc tu už mohlo parkovat třeba týden a já si mohl před chvílí dát k obědu pivo, které by v daném případě nebylo nic proti ničemu, protože jsem před jízdou nepožil alkoholu. I když v zájmu hladkého průběhu jsem navrhl, že si klidně fouknu. Tuto pragmatickou logiku uznal i její kolega a policistka s výrazem poznání v obličeji, zasunuje detektor zpět do pouzdra, odkud jej vyňala. Prostřednictvím služebního počítače došlo k pátrání po majiteli vozidla.
Byl nalezen s konstatováním, že majitel je objeven, a že není potřeba dál nic zjišťovat. Dvojici vyšetřujících zaskakuji námitkou, že to nic neřeší, protože auto, jehož prostřednictvím došlo ke škodě, může být třeba kradené. Bez toho, že by byl s mými slovy vyjádřen souhlas, došlo k navázání telefonického hovoru s majitelem, který sděloval, že auto je sice jeho, ale zapůjčil jej, ale že ani pořádně neví komu!?
A naše zákony, které stojí na jednom prstu jedné nohy, tak opětovně prokazují svoji „údernost“. Ještě do nedávna platilo, že když došlo k dopravnímu přestupku a majitel prohlásil, že se ho dopustila osoba mu blízká, byl tím pádem viník z obliga. Ale tento způsob zakrývání hříšníka již byl zrušen. A já právě apeluji na to, co se stalo ještě před nedávnem minulostí. Z mého omylu mě vyvádí přítomný policista, který mně oponuje sdělením, že sice ano, ale výjimka zůstala i nadále u dopravních nehod!
A máš to! Takže kdyby byli viníci zdrogovaní či opilí na mol a zničili přitom cokoli, tak pokud jsou v roli majiteli vozidla coby blízcí, které on může ze „zákona“ zapřít, je tím i nadále vše v pořádku. Inu pomáhat a chránit. Komu a koho v takovém případě, si lze jednoznačně dosadit. Poškozený, jak patrno, to rozhodně není! Tím jsem nyní já a čeká mě kolečko o velikosti širého pole lánu s mnoha úkoly administračního porostu. Zjišťování majitele, jednání s pojišťovnou, servisu, zajištění náhradního automobilu, jehož prostřednictvím budu moci rozvážet firemní zboží, které potřebuje navíc mít hygienickou hodnotu chlazení a mnoho dalších zbytečných věcí.
K tomu všemu ale lze započítat štěstí v neštěstí, kdy v onom kritickém okamžiku mohl někdo z dodávky vytahovat obsah jejího interiéru a náraz, který katapultoval jedenapůltunový vůz o 20 metrů, by v té chvíli byl pro dotyčného torpédem smrti…!
Co z toho plyne závěrem? Již to bylo naznačeno, že jsi-li lump, neklesej na mysli, protože zákon na tebe pamatuje a ochrání tě. Jsi-li pořádný člověk, snaž se nemít moc majetku, protože se stane předmětem zájmu ať z chtivosti nebo nedbalosti lotrů a ty se budeš muset mnoho přičinit, než ti pánbůh pomůže. A jak je ze zkušeností patrno, tak i právě on, stejně jako zákony, straní spíše škoditelům než poškozeným.
JIŘÍ V. ŘEZÁČ