Vyvěsil jsem červené trenýrky

    Závidím mnohým Skandinávcům, Britům, Nizozemcům, Belgičanům..., jejich tak trochu už pohádkové krále a královny, kteří, řečeno slovy Werichova císaře Rudolfa II., ač „historicky znemožněni“, mají pro své poddané přívětivý úsměv a smířlivé slovo. Představují pro ně jakousi božskou jistotu, tak jako je pro věřící Bůh nebo alespoň jeho pozemský zástupce papež, zatímco na politiky vlád v konstitučních monarchiích může směle padat nevole lidu. V našem případě, při vyjadřování nespokojenosti s vedením země, je to útok na toho nejvýše postaveného, tedy na prezidenta, jakožto reprezentanta a představitele státu. Vzhledem k tomu, že mnozí z nás stále ještě nepřijali Evropskou unii za svou, ocitáme se pak v jakémsi občanském vzduchoprázdnu. Lid potřebuje vůdce s přirozenou masarykovskou či havlovskou autoritou, jejíž účinnosti se nevyrovnává ani ta získaná přímou prezidentskou volbou.

    Současný prezident České republiky Miloš Zeman se sice stále dobrácky usmívá, a to i v případech, když na něj nespokojenci házejí vajíčka nebo mu mávají červenými trenýrkami. Rád se staví do pózy lidového politika, byť v podstatě je takřka opakem toho, co je tímto pojmem míněno. Pravda, víc než kterýkoliv jiný český veřejný činitel se s občany setkává a vždy dobře ví, o čem s nimi bude mluvit a co chtějí slyšet. Ostatně to byl základ jeho (ne)kampaně před druhou prezidentskou volbou. Distancuje se od inteligence, zejména od té, již nazývá Pražskou kavárnou, kterou činí odpovědnou za záporné společenské jevy, i když sám svými celoživotními postoji mezi inteligenci patří. I když kritickými, dehonestujícími poznámkami častuje všechny, kteří nesdílí jeho názory, přímo spadeno má pak na sdělovací média a všechny novináře, které nazývá verbeží, hnojem, hlupáky a blbouny nejapnými... (Ano, to je výrazivo našeho prezidenta.)  Dokonce si na nás pořídil repliku kalašnikova se zásobníkem své oblíbené becherovky a k likvidaci žurnalistů vyzval i ruského prezidenta.

    Ve svém vánočním poselství se prezident Zeman sice vyhnul sprostým výrazům na adresu novinářů, ale v útoku na média tentokrát účelově použil výsledek šetření Centra pro výzkum veřejného mínění týkající se důvěry občanů v instituce veřejného života. Prezident zdůraznil, že největší důvěře lidí se těší armáda a policie, naopak nejméně lidé důvěřují televizi, tisku, neziskovým organizacím a církvi. Prezident však opomněl uvést, že průzkum, z něhož citoval, byl téměř rok starý. Navíc procentuální propad médií není například ve srovnání s policií, v níž důvěra je nejvyšší od roku 1994, až tak hluboký. U rádia je důvěra veřejnosti nižší o 14 procentních bodů, televize v důvěře ve srovnání s policií zaostává o 23 procentních bodů a tisk o 27. Prezident také neřekl, že důvěra v média ve srovnání s předchozím rokem 2017 výrazně stoupla – u rádia o 6 procentních bodů, u televize o osm a u tisku o devět. Dá se podle toho předpokládat, že aktuálně je důvěra v média teoreticky opět o něco vyšší. To se ovšem panu prezidentovi do útoku na média nehodilo.

    Svoji averzi vůči médiím a novinářům vystupňoval prezident v závěru svého vánočního slova, když je zařadil mezi takzvané „lepšolidi“. Lepšolidé jsou podle prezidenta ti, kteří se považují za něco lepšího než normální lidé, s nimiž se prezident na svých výjezdech setkává a k nimž se řadí také on sám. Lepšolidé neustále radí, co a jak dělat, a své názory považují za nadřazené názorům druhých. „Když se ovšem na strukturu lepšolidí podíváme,“ uvedl prezident, „nu, tak vidíme, že například sdělovací prostředky jsou mnohdy složeny z komentátorů, kteří každý den píší o něčem jiném, a přitom pořádně ničemu nerozumí.“

    Představa prezidenta Miloše Zemana o práci médií a novinářů zřejmě vychází z modelu TV Barrandov či Parlamentních listů a vzorem novináře je mu jistě jeho mluvčí Jiří Ovčáček. Zajisté by také rád dostal média pod takovou kontrolu, jako je tomu v Rusku, v Číně nebo v Orbánově Maďarsku.

    Tradice českého žurnalismu však vychází z odkazu Karla Havlíčka Borovského, Karla Čapka, Ferdinanda Peroutky, Pavla Tigrida... Obhajoba svobody a nezávislosti médií, nevyjímaje střet s prezidentem, by mělo být i permanentním posláním Syndikátu novinářů.

    Proč jsem vyvěsil červené trenýrky? To proto, abych nejen perem vyjádřil svůj protest proti Hradu, respektive proti prezidentu Zemanovi za jeho opakované urážky novinářů, patrně jen za to, že mu neprojevují dostatek servility a dovolují se kriticky vyjadřovat k jeho výrokům a postojům.

JIŘÍ C. ROUPEC