Vítězný Únor aneb: Jednou budete zváženi

    Vždy v dny kolem 25. února koná se festival Mene Tekel. Ač již po třinácté, přece málokdo dokáže říct nejen, co festival obsahuje a proč se koná, natož co sousloví Mene Tekel znamená. Ne že by se tvůrci této nekomerční, multimediální akce, jak je nazvána, nesnažili, naopak, propagace je hojná, ale v návalu každodenních událostí i republikových oslav vzpomínka na Vítězný Únor, a na všechno co následovalo, zůstává, aspoň si myslím, trochu v pozadí.

    A tak konstatujme, že festival chce připomenout historický mezník, kdy Československo sešlo z cesty klidného a spořádaného vývoje a v ideové popletenosti dalo se na cestu nekontrolovatelné nelidskostí a hospodářského pomýlení. A připomíná, že v tom nebylo samo. Proto je to festival mezinárodní, na který jsou zváni stejně anebo podobně postižení z krajin východního bloku, ba ze všech koutů světa.

    Letošní program začal už v pátek 22. února v Brně. Pod záštitou primátorky Markéty Vaňkové, za přispění Konfederace politických vězňů, Jihomoravského kraje, Moravského zemského muzea a brněnského biskupství připravili pořadatelé pietní akt konaný v bývalé věznici na Cejlu a v pasáži Alfa na Poštovské výstavu fotografií, připomínající represe padesátých let.

    Ostatek programu odbývá se až do 3. března v Praze, kině Mat například bude promítán film Hanin kufřík, svědectví o životě Jiřího a Hany Bradyových ve 30. a 40. letech 20. století, kteří byli deportováni do terezínského ghetta a přišli o rodiče. Hana zahynula ve třinácti letech v Osvětimi, její bratr Jiří holokaust přežil, zemřel letos v lednu v Kanadě, v pondělí 25. března bude v Nerudově ulici pietní akt jako vzpomínka na pochod studentů za svobodu a demokracii na Pražský hrad 25. února 1948, proběhnou vernisáže řady výstav – jmenujme aspoň Rozkulačeno! – připomínající osudy vysídlených rodin a sedláků, bývalý ministr kultury Daniel Herman uvede velký hudební festival, promítány budou filmy domácí i zahraniční, studenti budou hrát divadlo a číst z policejních protokolů, budou představeny osobnosti, které v totalitních zemích dnes bojují za právo na život… v pátek 1. března proběhne v sále Senátu mezinárodní konference Pronásledování rodin v době nesvobody a v neděli 3. března ukončí festival v katedrále sv. Víta a Vojtěcha na Pražském hradě ekumenická bohoslužba.

    Už jsme konstatovali, že většina aktivit festivalu Mene Tekel odbývá se v Praze, než přece jedna stopa brněnská tu je. A buďme rádi, že patří naší kolegyni Erice Bezdíčkové. Součástí festivalu je udílení cen nazvaných Rytíř české kultury a Dáma české kultury a též ocenění Mecenáš české kultury. Ceny se udílejí popáté a jejich iniciátorem byl tehdejší ministr kultury Daniel Herman.

    A tak jednou z Dam české kultury je nyní i paní Erika. Je v dobré společnosti Rytíře dirigenta Libora Peška, vrchního zemského rabína Karola Sidona, spisovatele Františka Šedivého, Dámou české kultury je i spisovatelka Helena Havlíčková, Mecenáši české kultury se stali pánové Ladislav Vitoul a Pavel Feireisl. Udělují se i ceny In memoriam a ty obdrží historik Zdeněk Kalista, scénograf Bedřich Barták, zpěvák Karel Kryl a sestry malířky Květa a Jitka Válovy. Stane se tak v neděli 24. února ve Vinohradském divadle. Oceněných jsou již téměř čtyři desítky, z Brňanů básník Zdeněk Rotrekl, z dam žádná, nyní tedy Erika Bezdíčková.

    Buďme tedy rádi, že v oněch místech zazní stručná charakteristika života a práce kolegyně Eriky, která snad bezezbytku naplňuje status, účel a smysl onoho ocenění – připomínat ty, kteří svým životem, prací i tvorbou mohou být příkladem příštím generacím. A nejen to. Její život a všechny jeho peripetie připomínají i onen starozákonní vzkaz: pozor, jednou budete zváženi… Ano, budeme.

Text a foto: LADISLAV VENCÁLEK

Čerstvá nositelka ocenění Dáma české kultury, stále aktivní a činorodá Erika Bezdíčková s Antonínem Přidalem na jedné z mnoha besed...