Velká cena je za námi, ale co bude před námi?

    GRAND PRIX České republiky odezněla posledním závodem a smrtonosný otazník jejího budoucna, i přes působnost jejích závodů, zůstal stále přítomný. A dramata osudové schválnosti posvětil navíc po téměř dvou měsíčním půstu i ranní déšť, který ve správný čas uctivě ustoupil zdárnému provedení závodu. Ale vraťme se ještě do její předehry, v níž zaznělo vzpomínkové preludium slavných motoristických postav a legend.

    Přesně před osmadvaceti roky se otevírala nástupnická aréna legendárního klasického okruhu, který měl dobu trvání 57 let (1930 – 1986). Ale nejelo se na něm 18 automobilových závodů, a to z důvodu před a poválečného stavu, organizačních výpadků a přestavby okruhu, konkrétně jeho poslední verze (10.925 km).

    Motocykly byly pilnější a pauzírovaly od roku 1950 do 1986 pouze jednou, a to v roce 1953. O vstupu do mistrovského světa motocyklů již byla v předchozích reportážích řeč a pouze dodejme, že se jednalo o rok 1965 a kromě ročníku 1992 jezdí motocykly dodnes. Ale i zde byly výpadky a to ve jmenné hodnotě mistrovství světa 5x (83, 84, 85, 86 a 92).

    Zajímavostí je i jeden velmi důležitý výpadek, kterým byla kubatura 500 ccm. Poslední závod této nejsledovanější divize na klasické trati Masarykova okruhu, který měl status mistrovství světa, se konal v roce 1977 a jejím vítězem se stal motocyklový meteor, Venezuelan Johny Cecotto na Yamaze, který k vítězným půllitrům si z Brna odvážel navíc zlatý věnec v kategorii 350 ccm. A na této časové přímce se do kroniky brněnské motoristické slávy zapisovala ještě předtím dlouhá řada jmen těch největších závodnických kalibrů. To bylo v posledních třech délkových variantách klasického okruhu.

    A pak se otevřel nově zbudovaný automotodrom a jeho pětistovkovým vítězem se stal Wayne Gardner z Austrálie, který na této trati o rok později připojil ještě jedno vítězné repete.

    Australan se zapsal do historie Masarykova okruhu jako jezdec, jenž stanovit první rekordní čas na jedno kolo. Ostatně nepotřeboval k tomu mnoho. Stačilo „jen“ v premiérovém závodě novodobého Masarykova okruhu vyhrát třídu 500 ccm a bylo vystaráno, jak ostatně vyplývalo z výkonu půllitrů, které rychlostí převyšovaly ostatní kubaturové soupeře. Australský vítěz a mistr světa z roku 1987 však musel o své vítězství tvrdě bojovat s Američanem Eddiem Lawsonem, kterého porazil o pouhé půldruhé vteřiny. To, co se naskytlo zrakům diváků v Brně, zůstává skalním fandům stále v paměti. Dvě osamělé motocyklové stihačky v těsném sledu za sebou, bojovaly o každou píď nově zbudovaného okruhu. Další ročník v roce 1988 poskytl v kubatuře 500 ccm na čele závodního pole zcela stejný obraz, v němž se odvíjelo neúprosné drama totožných jezdců. A opět byla brněnská trať příznivá pro kontinentálního protinožce v téměř podobném časovém odstupu na cílové pásce.

    Ale Australan titul pro tentokrát už neobhájil, a tak v jeho případě došlo „pouze“ k jedinému zápisu do tabulky šampiónů. Nicméně pro nás, kteří jsme měli možnost sledovat jeho dva úspěchy na Masarykově okruhu, to byl zážitek, který zůstává natrvalo zapsán v naší paměti. Jméno Gardner je v současnu opět spjato s aktivní činností jezdce, a to v souvislosti s jeho synem Remym, který si již též okusil chuť motocyklového chlebíčku Grand Prix silničních motocyklů a v jihomoravské metropoli startoval ve třídě MOTO3 na divokou kartu.

    Další úžasnou legendu jsme mohli potkat v prostoru paddocku a byl jí sedminásobný mistr světa Phil Read.

    Jeho počátky jsou spjaty s érou soukromého jezdce, jenž ukázal světu vizitku svého jezdeckého umění  když ještě coby neznámý jezdec zvítězil při svém premiérovém startu na ostrově Man na slavné Tourist Trophy. Jeho další cenná umístění neušla pozornosti společnosti Yamaha, která právě prostřednictvím toho britského jezdce (Angličana), dosáhla svého prvého titulu, a rovněž tak i Phil. Tento motocyklový fenomén se světu představil jako kubaturový univerzál, když svá vítězství získával ve třídách 125, 250, 350 a 500 ccm! Jeho přestup k MV Agustě donutil dokonce „božského Aga“ (Agostiniho) k odchodu do stáje Yamaha.

    Phil Read se stal se 7x mistrem světa. 1x ve 125 ccm, 4x v 250 ccm  a 2x v 500 ccm. Zvítězil celkem v 52 GP  a v Brně byl dekorován 6x zlatým věncem.

    S napětím jsme očekávali, zda se brněnský jezdec Hanika nechá po závodě ostříhat, což podmiňovalo jeho vystoupení na stupně závodů po závodě. Karlovi však i nadále zůstává jeho huňatá hříva… Lépe si vedl další Jihomoravan Kornfeil, který obsadil 9. místo.

    Ovšem královská kubatura byla tím největším lákadlem pro rekordní návštěvnost v počtu 248 000 diváků. A v ní kraloval Španěl Jorge Lorenzo, který nejenže zvítězil, ale zboural i brněnský mýtus podle kterého vítěz kvalifikace závod nevyhraje. Jím byl v obou případech právě on, jenž jako prvý pokořil legendární hranici 1 minuty a 55 vteřin na kolo, zajetým kvalifikačním časem 1:54,989 minut! Svou závodní spanilou jízdu uskutečnil systémem start – cíl.

    Dalším VIP hostem byl trojnásobný mistr světa Niky Lauda, který roku 1970 obsadil v Brně v závodě F3 2. místo.

    Nastal konec, a ve skrytu duše jsme vnímali, že nejenom této motocyklové GRAND PRIX, ale jejímu dalšímu působení v Brně na Masarykově okruhu.

    Když vtom se objevila nečekaně překvapivá zpráva, jejíž obsah je sice optimistický, ale zároveň dosti nejasný.

    Na okruhu v den závodu měla jednat ministryně Kateřina Valachová s ředitelem promotérské společnosti Dorna Carmelem Ezpeletou, kdy prý mělo dojít k dohodě o pokračování motocyklové Velké ceny v Brně na dalších pět let! Jedná se o velké prohlášení, ale rovněž o spoustu otázek, kdy ani jedna z nich nemá odpověď. Vzniká dotaz, jak se došlo po takové době náročných a rozporuplných jednání, miliónových nedoplatcích, najednou k tak rychlé dohodě? Co se zatím skrývá a o co jde?

    Bylo by to nádherné, ale tento příběh má mnoho svých ale. Zatím nejásejme a počkejme, zda to bude i na papíře s oprávněnými podpisy.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ