Veletržní Brno kontra fiera Rimini
23.1.2015 10:10
Jako jsou architektonické dominanty Brna Petrov a Špilberk, tak významovou dominantou Brna byl, případně i ještě z části je, veletržní areál. Jeho vznik je v historické chronologii zapsán do období 1. republiky rokem 1928 a první Mezinárodní strojírenský veletrh měl svoji premiéru roku 1959. Dávný to již čas a příznivci této československé veletržní Mekky vždy pečlivě sledovali termín jeho pořádání, aby mohli být pokaždé při tom. Byli mezi nimi i ti, jímž školní povinnost vymezovala teprve docházku prvního školního stupně a navíc, když bydleli na „staráku“ odkud bylo na „vystec“ co by kamenem přes Svratku dohodil.
Přilehlé prostory veletrhu bývaly tenkrát ošperkovány luxusem zahraničních aut, kdy jsme v podobě dvojitého véčka na SPZetce spolehlivě poznali Vídeňáky, ale eNko, jež znamenalo Niederösterreich, již bylo pro nás záhadným označením. A úlovek firemních odznaků u jednotlivých stánků byl takovou cenností jako pro současníky fotografie pěvecké hvězdy s jejím podpisem.
Když se takto probírám v dávných vzpomínkách, nelze se ubránit nostalgii ze zašedlé slávy brněnské veletržní dominanty, která pro nás Brňany juniory bývala opravdovým svátkem.
Strojírenský veletrh byl vrcholem tvořícím 30procentní návštěvnost mezi všemi pořádanými výstavami a i když již není, jak bývávalo kdysi, tak jím zůstal v tomto stupni návštěvnosti až po dnešek.
Další, a zde musím bohužel připojit slůvko kdysi, měla svůj důležitý význam a značnou návštěvnickou popularitu výstavní akce pod názvem SALIMA. Ve zjednodušení potravinářský veletrh, který v sobě navíc zahrnuje MBK coby pekařský veletrh, INTECO zastupující oblast hotelů, obchodu a veřejného stravování a VINEX jehož označení vystihuje neomylně i jeho význam. Dále k všeobecnému označení Salima náleží rovněž EMBAX, který se prezentuje obalovou technikou a PRINT EXPO, kdy se pod tímto názvem skrývají tiskové technologie, materiály a služby.
To je výčet současna, jehož rozsah stačí pokrýt trojice pavilonů, ale bývalo tomu i jinak. Nejenže výstavních hal bylo o mnoho více, ale byl zde i pro Čechy významný veletrh v rámci Salimy PIVEX, jenž už před dávnou dobou zazpíval svou labutí píseň. Původní termín pořádání potravinářského veletrhu byl v roční periodě a již je tomu rovněž mnoho roků, co se z veletržního kolosu stala tzv. „obročka“, tedy pořadatelství jednou za dva roky. Ta sice bývá vyplněna odvarem typu G+H, což je gastronomie a hotelnictví, ale o než vyhledávaný veletrh, se jedná spíše o aktivovou čárku pořadatelů do notýsku. V plné permanenci býval, a zase nezbytná vsuvka kdysi, při Salimě i největší pavilon Z, který byl zaplněn až po jeho vrchlík, ale dnes ční, alespoň při potravinářském veletrhu, na vzdáleném pozadí výstavní plochy jako osamělá pyramida v pouštní dáli.
Důvodů pro reál současna se uvádí z úst odborných i laických mnoho, kdy jedním z početných argumentů je výdobytek nové doby – internet.
Jistě, tohle všemocné médium činí čáru přes rozpočet nejednomu účastnickému záměru. Ale je to jediná věc, která dělá výraznou čarou škrt vystavovatelské účasti?
Je zde totiž ještě jedna významná položka, která vyhání vystavovatele z Brna jak kříž čerta, a jsou jí nájmy. Říci, že nehorázné, tak ještě by nebyl ve významu přemrštěné ceny trefen hřebík na hlavičku. Nájem činí pro toho, kdo zvolí brněnský veletrh jako prostředek své výrobní či obchodní propagace, 3 200,- Kč za čtvereční metr! Samozřejmě, že cena je řízena pojmy co, kde a jak. To však není vše. K základu je nutné připočítat speciální poplatek za kuchyň, vodu, odpad, proud a další náležitosti spojené s výstavní činností.
Pojďme se podívat na jiný potravinářský veletrh, konkrétně cukrářského, zmrzlinářského, pekařského zaměření a mnoho dalších přidružených oborů příbuzenského typu pod názvem SIGEP, který se konal v těchto dnech v italském přímořském letovisku Rimini.
Sigep zaujímá ve významové oblasti primát největšího veletrhu zmíněných oborů na světě. Pro příznivce cukrářského řemesla se jedná o tradiční pouť do veletržní svatyně v riminské fieře (výstaviště).
Pro tentokráte to byl již její 39. ročník. Při pohledu na přecpané autobusy, provazy aut a všudypřítomné těžko prostupné davy lidí se chce zvolat: „Riminští, jak to děláte?“ To že místní výstaviště fiera se rozpíná v tyto dny jako samotný vesmír a příslovečný výraz hlava na hlavě, není pro tentokrát v porovnání se skutečností ničím vypovídajícím, svědčí skutečnost, že se dokonce čekalo ve frontě i na pánských záchodech!
Veletrh SIGEP je jakousi horou čnící nad hladinou klesající italské ekonomiky, což bylo znát na navýšených cenách, kde to jen bylo trochu možné, a současné škrty v dřívějších samozřejmostech podávaly svědectví v tomto směru ostře nabroušeného psacího nářadí.
Přesto vystavovatelská účast spolu s diváckou má křivku nárůstu namířenou směrem k nebi. Čtyři základní sektory A, C, B, D, z nichž každý z nich je rozdělen do samostatných sedmi segmentů, vytváří z riminského Sigepu obrovský kolos 28 hal v jednolitém celku, z něhož se nemusí ve snaze dosáhnout kteroukoli z nich vycházet ven a stačí pouze přeorientovat směr svých kročejí ve směru záměru, a to stále pod jednotnou střechou. A všechny tyto haly jsou doslovně narvány návštěvnickou masou, prošpikovány veřejnými semináři, soutěžemi všeho druhu, z nichž pro tentokrát mělo několik význam národních, tedy italských klání, jedna se vyznačovala statusem mezinárodního poháru a cukrářský souboj měl hodnotu světového šampionátu.
Zájemci z řad laické i odborné veřejnosti se na 39. ročníku sešli v celkovém počtu 180 tisíc návštěvníků, pro které byla k dispozici výstavní plocha o rozloze 110 000 m2.
Přesná čísla nejsou sice ještě vydána v oficiální podobě, ale předběžný odhad hovoří o nárůstu 11 % oproti minulému roku. Pokud je tohle číslo alespoň v hrubém základu přesné, tak nezbývá než před riminskými pořadateli smeknout klobouk v hluboké úctě.
A nájem pro vystavovatele v hodnotě jednoho čtverečního metru? Jak mně bylo sděleno jedním českým vystavovatelem, jedná se o poloviční hodnotu než v Brně!
A o tom to je!
JIŘÍ V. ŘEZÁČ
