Vánoce – kéž by byly každý den!

    Svátek ze všech svátků nejposvátnější a z pozice dárce zřejmě nejnákladnější, kdy na jeho příchod věnujeme jak nemalé finanční prostředky, kdy mnohdy obdarováváme i více osob, tak i na jeho přípravu vynaložíme rovněž pořádnou porci přípravné práce.

    Vánoce jsou časovým úsekem roku, jenž nám někdy umožní poopravení si názoru na své bližní, když při otvírání jejich drsné slupky dojdeme k poznání, že v ní může být někdy ukryto i dobré jádro.

    Vánoce jsou ozdobnou lyrikou života, která však bohužel mívá krátkou dobu trvání, tak krátkou, že mnohdy ani nepředčí život samotné jepice, ba bylo by rovněž možné říci, že jsou svátkem slavících pokrytců, kteří umí být hodní, příjemní a pozorní pouze jednou v roce.

    Nejčastějším přáním ve spojitosti s Vánoci bývá, aby byly šťastné a veselé či vinš směřuje k bohatosti Ježíška. Štěstí prosím, ale pro veselí v tom bujarém slova smyslu, bychom našli jiné příležitosti, ostatně Silvestr je přímo pro tento typ přání nejlépe přizpůsoben. A svátky vánoční by měly náležet přece jen více duchovnu, které v každém z nás z větší či menší podstaty dřímá, a my podle toho jak vnímáme jeho význam, a také i podle možností, jej občasně probudíme.

    Vánoce jsou svou podstatou darem, jenž by neměl být předáván či přijímán za účelem rozmnožení hmotných statků, ale za obohacením toho, co už mnozí ani neví, že je v nás přítomno, a to lidská duše. Od toho jsou Vánoce svátkem duchovním, v tomto případě křesťanským a tedy nikoli světským, byť tyto významové kategorie si už před delší dobou vyměnily pozice. A v době, kdy lidé měli k duchovnu mnohem blížeji, si v souvislosti s vánočními svátky navzájem popřáli výrazem - Pokoj Tobě -, s velkým Pé i Té. Protože tento způsob pozdravu směřoval přímo k duši toho, komu takto přáli.

    Ať tak či onak, Vánoce jsou zde a buďme za tento svatý dar vděčni. A je výhradně na nás, na našem způsobu vnímání života, jak jej pojmenujeme, jak s ním budeme zacházet a jakou podobu mu sami dáme.

    A jak se máme možnost přesvědčit, a to již v notorické pravidelnosti dlouhých let při pohledu nazpět při vstupu na parkoviště všelijakých obchodních řetězců, tak drtivá většina spatřuje smysl Vánoc v masivních nákupech a obžerství včetně nezřízené konzumace alkoholu, že mnozí z nich skončí dokonce až na zdravotní pohotovosti.

    Nemám ujasněnou představu jaký pocit vyvolává pojem Vánoc v dnešní mladé generaci, ale u mne, potažmo generaci starší, jsou to asi nejpůsobivější obrázky mistra kresby, který zřejmě nejvýstižněji zobrazil podobu Vánoc, kdy tímto umělcem obrazového sdělení nebyl nikdo jiný, než samotný mistr Josef Lada.

    Kolik adresnosti a zřetelné mluvy bylo v jeho postavách v souvislosti s tímto svátkem zrození Mesiáše, v nichž se zároveň zračila lidská soudržnost, úcta a pokora.

    To už v dnešní době často chybí, stejně tak jako přítomnost toho, co v Ladových portrétech zimního období bylo nezbytnou součástí jeho kreseb. Byl to sníh! Úchvatný to poetický symbol jak zimy, tak vánočních svátků dřívější doby.

    Jakoby se s odchodem, respektive nepřítomností tohoto fyzikálního zázraku, kterým kouzelný koberec sněhových vloček bezesporu je, vytratilo i kouzlo Vánoc. Stejně tak, jak se proměnou lidské společnosti v pospolitost konzumní, vytrácí původní a tradiční duch posvátného období s názvem Vánoce.

    Ostatně už jen zrod sněhové vločky, o níž fyzikální odborníci tvrdí, že neexistují na světě dvě jejich zcela stejné podoby, jejíž původ spočívá v kapce vody, která se po dobu své dráhy z oblaku k zemi promění v symetrii sněhového půvabu, je už zázrak sám. A dnes v množině lidské společnosti, je už skoro také zázrakem pokud se naleznou lidé, kteří se chovají podle pravidel zažité společenské etiky. Avšak v období vánočních svátků jejich počet mívá vzrůstající tendenci. A to znamená přece jen jedno poznání, kterým je skutečnost, že pojem úcta, vztah, skoro se mně až příčí napsat láska mezi bližními, je v lidech přece jen ještě faktem přítomným, alespoň v dílčí podobě a na krátkou dobu.

    Ale způsob moderního žití, zejména rozvoj techniky, ale i různé způsoby negativních mediálních sdělení včetně jejich interpretace, bývají mnohdy destrukční energií, jejímž vlivem se člověk člověku oddaluje.

    A doba Vánoc je vlivnou magickou silou, která tyto zápory do určité míry potlačuje a vrací člověka do alespoň částečné lidské podoby. A v tom je význam tohoto svátku nejen přínosný, ale i nezastupitelný, kdy tak nezbývá než jen povzdechnout nad stavem věcí dnešních a v naději tohoto přání zvolat, že kéž by byly Vánoce každý den!

JIŘÍ V. ŘEZÁČ