V kuklu se obléci

    „V poslední době se stalo zřejmým, že čím dál radikálnější transkulturní procesy nelze nechat bez odpovědi,“ konstatovali kurátoři letošního berlínského festivalu Club Transmediale.

    A taky že nelze. Odpovědí už se vynořilo nemálo – od diskusí o dívčích šátcích ve školách, přes koketování se slavením křesťanských Vánoc až po všeobecnou protimuslimskou hysterii. Korunu tomu nasadil velevlivný francouzský spisovatel Michel Houellebecq svým románem Podvolení, který ve Francii vyšel (jasnozřivě?) právě v den lednového teroristického útoku na redakci pařížského satirického týdeníku Charlie Hebdo. Autor podle svých slov „urychlil historii“ a zobrazil Paříž a okolí v roce 2022, kdy ve volbách zvítězila „Muslimská jednota Mohameda Ben Abbese“ a všichni se bez jakéhokoli odporu smíří s novou situací. Prostě se přizpůsobí. Školy přejdou na islámskou výuku, ženy se začnou na veřejnosti zahalovat… A proč by ne, je to přece jen další, kdovíkolikátá proměna módy, tak o co jde. Navíc průběh silvestrovských oslav (zatím jen) v Německu dal jasně najevo, že je nutno omezit množství nezahalených žen v ulicích, protože to provokuje chudáky muže té jediné pravé víry k nepředloženostem…

    A tak je nutno už teď, než i u nás nastane ten kýžený čas vítězného islámu, začít s nápravou neuspokojivého stavu. Chopili se jí jasnozřiví módní tvůrci, jak vyplývá z březnového vydání stylového magazínu Lidových novin Esprit, jež je tentokrát zaměřeno na „módní trendy jaro/léto 2016“. Ten magazín slušně řečeno štve běžné čtenáře, kteří čirou náhodou nepatří k „horním deseti tisícům“, tím, že jim každý měsíc servíruje, jak se mají módně oblékat, obouvat a opatřovat si doplňky za běžně deseti- a statisícové ceny. Na osmi stranách prezentuje tu správnou muslimskou módu typu „Šátek, 599 Kč, overal, 1799 Kč, top, 949 Kč, prsteny, 399 Kč / 3 kusy, kabelka, Dolce & Gabana, 32 830 Kč“, kde hlavní roli hraje hidžáb (šátkovitá kukla zakrývající vlasy a krk) a černý top (šat zakrývající horní část těla) či černý overal (kombinéza, blůza spojená s kalhotami; ty vysvětlivky připojuji pro nás, natvrdlé muže). A protože onen hidžáb je různě umělecky pojatý a v jednom případě zřejmě tak drahý, že cena není ani uvedena (v zaumném jazyce módy je napsáno pouze „Šátek, H&M, stylisty vlastní“), dámy se po něm nejspíš okamžitě vrhnou, takže nám rázem v ulicích přibude muslimek i „muslimek“.

    Jenže hidžáb nebude představovat v našich zemích žádnou novinku. Ony se ty šátky a kukly uplatnily v našich zemích, a nejen v nich, už ve středověku: kukly ovšem nosili muži (vzpomeňte si na obrázky husitů či katů), zatímco ženy měly „rúšky“ či „pleny“ (vzpomeňte na bitvu u Sudoměře, kde pleny nakladené v bahně notně zatopily křižákům). Kukla se brzy stala symbolem přetvářky, klamu a podvodu a taky vzniklo rčení „v kuklu se obléci“, tedy nasadit si masku, přetvařovat se. Ve skvělé knize Dědictví řeči (kolektiv autorů, nakl. Panorama, 1986) je uveden i příklad ze šlechtické korespondence: „Budete-li sami chtíti, snadně kuklu na nepřátely nastrčíte, kterú by byli rádi na vás nastrčili.“ Přičemž „nastrčiti někomu kuklu“ znamenalo dnešními slovy „nasadit psí hlavu“; středověcí studenti totiž občas běhali po ulicích s kožešinou podšitými kuklami, obrácenými naruby, a strašili tak lidi „zvířecími“ hlavami.

    Ostatně toho dědictví „po machometánech“ máme u nás mnohem víc, než bychom byli ochotni připustit. Až si někdy pustíte Mozartovo Rondo Alla Turca a dáte si k tomu kávu (turka) s nějakým sladkým rohlíkem (pečivo ve tvaru půlměsíce je prý památkou na porážku Turků u Vídně roku 1683), vzdejte poctu všem těm českým Alíkům (z tureckého alí – vznešený) a Sultánům (z tureckého sultan – pán; Týrlům poctu nevzdávejte, jejich jméno vzniklo z německého Tier – zvíře, viď, Babičko). A vzpomeňte taky na všechny ty jablúčka, srdéčka, jatelinky, růžičky a jiné „neživé“ bytosti ze slováckých ornamentů, které jsou následovníky někdejších arabesek, jež spojují geometrické linie se stylizovanými rostlinnými prvky a barvou v jeden dekorativní soulad, a to bez živých bytostí, jež korán zakazuje používat pro dekorativní účely…

    Je toho hodně, co zůstane trvale ve vědomých i nevědomých základech naší kultury. A i když přijde někdo jako Adolf Loos roku 1910 a řekne něco jako Ornament /případně cokoli jiného, aktuálního/ je zločin, změní se sice na nějaký čas móda, ale multikulturní podstata vytrvá.

MICHAL ŽÁK