V brněnském Lokálu jak ve skutečném lokále
31.08.2015 08:55
V centru Brna zazněl vábný tón, který rozezněl strunu lidské žádostivosti, která do svého nitra vtáhla obsáhlý sbor těch, kteří šli v daném okamžiku okolo. Na Kozí ulici v nově otevřené restauraci Lokál bylo od otevření do zavření podáváno jídlo a pivo zdarma!
Touto ulicí, kterou je možné nazvat třetím únikovým pramenem z centrálního Náměstí Svobody, bylo po celý den problémem projít podélným směrem, protože shromážděný dav kde se jedlo, pilo, hodovalo na cizí účet, vytvářel neprůchodný špunt, kdy příchozí nemohli jinak, než se zajímat co se tu děje?
Restaurace s příznačným názvem Lokál, naznačuje v jakém kulinárním směru se tento projekt hodlá ubírat, avšak není pouhým návratem třeba o půlstoletí nazpět, ale čerpá inspiraci právě z časů této kulinářské tradice, a to jak v typických pokrmech té doby, tak i rovněž ve stylovém designu vizáže hospodského interiéru. Na počátku všeho byla podnikatelská myšlenka Tomáše Karpíška, který umně zalepil díru, která zde zůstala po minulém režimu a oživil na podkladě Pavlovova reflexu chuťové buňky, které mají ještě mnozí návštěvníci z bývalých socialistických restaurací a jídelen (RaJ) v hemisféře degustačních vjemů stále přítomné.
Ať už byla jídla někdy jaká byla, né, že ty dnešní by neměla svá úskalí, ale merito věci spočívá v tom, že mnozí z nás byli na těchto pokrmech odkojeni nebo se v té době nacházeli v mladistvém věku.
A tato skutečnost zůstává v paměťové úschově, které byla odrazovým námětem ke vzniku sítě restaurací pod názvem Lokál, kterých má Praha už sedm a Plzeň s Brnem po jedné.
Restaurace se vyznačuje v každé filiálce podlouhlým tvarem obdélníkové podoby v rozměru, kam až prostor budovy stačí. V retro lokálu nalezneme typické stoly a židle přibližně z padesátých až devadesátých let, ne-li starší, číšníci chodí v bílé zástěře připomínající prostěradlo a příbor je podáván v zamotaném ubrousku. Použité pivní půllitry se vymývají nikoli v myčce, ale ve dřezu s přítokem vody z kohoutku, s případným použitím štětky a samo mytí probíhá způsobem jednoduchého ponoření sklenice do nahromaděné vody, která přetéká vertikálně zapuštěnou trubicí do odpadního odtoku. Prostě jak to kdysi bývávalo.
A pokrmy? Známe je dobře. Guláš s knedlíky, párky, smažák, svíčková, nebo i tatarák, šunkofleky, topinky, nakládaný hermelín a další jídla na lidovou tóninu.
Zde autor tohoto osobitého námětu přihlíží ke krajovým specialitám. Pivo se čepuje ve všech Lokálech výhradně Prazdroj, číšníky ve zkratce nazývané Plzeň, kdy název města, v němž vznikl první vařený spodní ležák na světě, je uváděn záměrně. A to oprávněně, protože oficiální název Pilsner Urquell, vlajková loď našeho národního pokladu, nemá s ukrytým „geniem loci“, jenž je ve všech vzniklých Lokálech vnímatelně přítomný, s původní dobou našich socialistických dějin až tak mnoho společného.
Měl jsem už tu čest navštívit dva Lokály v Praze, a to v centru a v příměstské části stověžatého města, Kunraticích. V obou případech na mě dýchla romantická doba mládí znásobená zřejmě atmosférou prostředí, které ve mně vyvolalo představu družných společností ze starých filmů, ve kterých chová každý ke každému pivní a konzumní zdvořilost, včetně hospodské dobrosrdečné tolerance. Ať tak i onak, lidé se tu cítí na první pohled dobře, ba spíše báječně, což je opravdový grál tržního úspěchu.
Tedy po pražském poznatku nového typu restaurace ryze lidového charakteru s renovovanými pokrmy, jsem se ocitl i v brněnském Lokálu při zcela náhodném pobytu ve městě. Mé kroky náhodně zamířily ven z centra, právě Kozí ulicí. V jednu hodinu odpoledne bylo možné, navzdory obtíži nakumulovaného davu, ještě projít, ale lidská množina postávající nebo sedící na chodníku s půllitry piva v rukou zřetelně signalizovala, že tu půjde o něco výjimečného. A opravdu tomu tak bylo. Zcela našlapaným Lokálem, v typické dominantě hospodského hlomozu, se prodírala četa číšníků, kteří v rámci prostorových možností doslovně narvané hospody, dělali co mohli. Na stěně – jako kdysi – byl zavěšen jídelní lístek.
Musel jsem si v nedůvěře ve svůj zrak údaje na něm napsané, přečíst pro jistotu dvakrát. Polévka 0.50,- guláš 1.80,- svíčková 2.30,- atd. neuvádím hodnotu ceny v Kč, protože tenkrát se koruna označovala jako Kčs,-. V podvědomí se ozvala příznačná ostražitost pořekadla o lapání ptáčka a účelového zpěvu se záměrem jeho lapení. Ve spokojeném pocitu z dobře připraveného guláše z hovězí kližky v sugestivní temné hnědi vonící omáčky, tvrdila výslednou chuťovou harmonii řízná Plzeň se svojí nezaměnitelnou chmelovou hořčinkou žateckého poloranného červeňáku.
Konzumace v takovém prostředí, byla požitkem nejen chuťovým, ale i společenským.
Čas nefalšované dobré pohody skončil a následovalo nezbytné gesto v pronesení tradiční formulky: „Pane vrchní, platím!“
Jiskra zvláštního taje v očích číšníka mně signalizovala, že je vše jaksi jinak, ale nemohl jsem v ten okamžik v sobě najít orientaci, jak?
Jeho úsměv mající výraznou stopu nadhledu, že ví něco, co nevím já, mně na mou vnitřní nejistotu odpověděl, že restaurace Lokál u Caipla děkuje za návštěvu a platba spadá na účet podniku! No teda!
Nejednalo se o nějakou významnou sumu, ale nezapírám, že pronesené gesto dokáže potěšit i přes vědomí, že zítra to už bude jinak. Toho si byli vědomi někteří návštěvníci, a jak jsem měl možnost z jejich hovoru zaslechnout, točili bezplatné menu již potřetí. Byl jsem v premiérovém otevření lokálu se synem, který shodou okolností měl sjednané setkání s přáteli ve večerní hodině právě v Lokálu. Když se po dvouhodinovém stání dočkali posezení, tak si můj následník povšiml, že naši původní spolusedící z poledního času jsou stále na svém místě, na kterém setrvali až do zavírací doby! Avšak jejich vizáž, včetně posedové pozici se svěšenými pažemi, hlavou i trupem, vypovídala zřetelně, že čeho bývá moc, toho je příliš. V jejich případě přespříliš.
Ale podstata věci zůstává zachována a spočívala v poznatku perspektivy, že Brno se nalézá ve stádiu svého vývoje zajímavostí, jež je pro tentokrát obohacen o novotu, vyvěrající z původního stylu života, který v novém způsobu provedení znamená navázání na vývojovou osu návratu ke kořenům dobré tradice, ale, a to především, ve směru vpřed.
JIŘÍ V. ŘEZÁČ