Traktorista Jošt?

    Exprimátor Richard Svoboda přišel již před léty s ideou sochy Markraběte Jošta Lucemburského. Pravděpodobně také trochu ve snaze ukolébat zbytky ortodoxních Moravanů, toužících po samostatnosti. Jošt skutečně povýšil Brno na moravské sídelní město, razil na Špilberku i vlastní měnu, včetně zlatých dukátů. Nicméně událo se to již před 650 lety, což představuje pro většinu Brňanů dávno zapomenuté časy. Do osy všeobecného povědomí o historii Moravy: lovci mamutů – Velká Morava – císař ve Vídni – Masaryk – komunisté, lze jen velice nesnadno doplnit další všeobecně přijatelný milník. (Aby se nezměnil v omylník.)  Také proto sbírka na zamýšlenou sochu a tři soutěže na to, jak by mohla vypadat, oslovily víceméně pouze hladové kumštýře.

    Komisím se nedaří vybrat symbol, který by měl dominovat Moravskému náměstí coby zhmotněná odvaha. Spravedlnost zde již symbolizuje postava zápasící s kvádrem, přezdívaná „opravář praček“, umírněnost je zastoupena bazénkem s vodou a prozíravost dokládá bronzový model města z časů třicetileté války. Dle zadání by měla jezdecká socha „zohlednit silné figurální tradice skulpturálních děl tohoto typu v severním Podunají“ a „ztvárnit alegorii odvahy ve vazbě na osobnost moravského markraběte“.

    Nad Valticemi, prakticky na samé hranici dnes už naštěstí jen jazykové bariéry, stojí pomník, který by moravské metropoli náramně slušel. Vedle kravína tu na kamenném podstavci trůní stařičký Zetor 25. Omšelá a téměř nečitelná deska na průčelí piedestalu velebí zapomenuté pětadvacetiletí socialistického družstevnictví. O to více vyniká nezničitelný Zetor, vzdorující i zde po dlouhé roky slunci, dešti a mrazu. Ukazuje nejnázorněji odvahu Brňanů měnit ve jménu chleba a prosperity zdejší zem, její lesy, louky a pole. Mezi roky 1952–2012 se v Brně vyrobilo více než 1 200 000 traktorů se značkou Zetor. Toť oř hodný Joštových dědiců!

LIBOR KALINA