Stolní společnosti dodnes žijí, dodnes se ve svých hospodách scházejí dávní sportovní kamarádi, spolupracovníci z podniků, spolužáci a spolužačky, přebírají minulé časy, společné chvíle i dnešek. Ta má společnost – hrávali jsme basketbal za Slovan Černá Pole, kdysi jsme se dokonce stali mistry Brna, to do oddílu přišli ukončit kariéru a jen si tak zahrát bratři Bobrovští, Konvička, Konečný – Mustafa, Vítek a další, nicméně, i nejpevnější společnosti se zvolna rozpadají, rozcházejí, odcházejí… ale my, co ještě jsme, se nevzdáváme a rádi trousíme svá moudra:
Takový sníh…
10.03.2018 17:00
Taková zima tu ještě nebyla, taková politika u nás nikdy nebyla, taková mládež za našich mladých let tu taky nikdy nebyla. Zkrátka: takový sníh nám nepadá, jak padával nám za mlada.
Jak to asi tenkrát bylo doopravdy, to se můžeme jenom dohadovat. Informace i jejich statistické zpracování bylo na trochu jiné úrovni než dnes. Přijmeme-li tezi, že kramářské písně byly jakýmsi předchůdcem televize, můžeme z nich všelicos odvodit. Například, že v souladu s dnešními zprávami katastrofy a neštěstí diváky vždy víc lákaly. Někdy v nich bylo i poučení, např. závěr jedné z populárních písní o nešťastné lásce: …láska a vitriol to jsou dvě mocnosti / jedna žere srdce ta druhá vnitřnosti. / Z toho panny a mládenci poučení mějte / lásku s vitriolem nikdy nemíchejte. Nemusíme asi pochybovat, že tehdejší moralisté se rozhořčovali nad nemorálností této písně a nad tím, že se mládeži dostává takového příkladu. Po éře kramářských písní nastoupila éra kupletů z tehdy populárních kabaretů a šantánů. I z nich si můžeme stejně jako ty panny a mládenci vzít poučení. Kuplet se stal populární na začátku dvacátých let. Tématem byla nejenom šťastná a nešťastná láska, ale vloudily s i politické motivy. Jednu z takových písní můžeme datovat do brzkých popřevratových let podle veršů… Alois Muna na Pankráci zbled / když tu zprávu v Právu lidu čet… Kuplet ovšem končí optimisticky a zasloužil by si okamžitou rehabilitaci: … zas tu máme koalici, / dál tu budou bolševici, / dál se bude v republice zase krást / tak ať žije zachráněná vlast.
Potom začala éra rozhlasu a posléze televize. Dnešní vášnivé diskuse o zhoubném vlivu násilí a úpadu morálky na obrazovkách na kriminalitu naší mládeže můžeme postavit do protikladu s tehdejším vlivem rodokapsů a jim na roveň postavených literárních děl. Každý kluk tam věděl, že pouze rychlá ruka a přesná muška může zachránit sličnou dceru farmáře, která se jenom taktak nedostala do rukou padouchů, když pod ní skonal její věrný kůň. O zhoubném vlivu této literatury byly v té době natočeny i filmy např. Těžký život dobrodruha. V jednom se tato díla ze začátku minulého století od těch dnešních přece jenom lišila: byl zachován princip lidové pohádky a dobro téměř vždy zvítězilo nad zlem.
Nelze ovšem vyloučit, že i skutečná a dnes již klasická literatura mohla mít vliv na tvorbu charakteru mládeže. Teprve s odstupem let lze docenit statečnost protektorátního autora čítanky, že ji zahajoval verši velkého Goetha:
S osudem se nelze bíti,
jen se nevzdej jeho hrám.
Nechce-li ti z cesty jíti
vyhni se mu sám.
A naučili jsme se vyhýbat osudu dalších padesát let. Skutečně bíti se s osudem určovaným stranami na tisíc let co měla trvat třetí říše a další posléze na věčné časy bylo obtížné i nebezpečné. A opět přispěli pedagogové, když jsme se měli naučit epigram českého literárního velikána V. Dyka:
Mně si můžeš brachu jak ti libo lháti.
Mne nemůžeš nikdy obelhati.
Jen jednou jsi na mne léčku klamu uvil
a to bylo tehdy, když jsi pravdu mluvil.
Toto varování i návod na ostražitou filtraci informací jsme uplatňovali rovněž více než půl století a v mnohých případech lze z něj vycházet dodnes. Mnoho se od dob kramářských písní i kupletů změnilo, hlavně principy morálky i života. Odraz najdeme i v tvorbě současných autorů, např. Roberta Kubánka:
Až se zas budou
svářit principy
ať chcípnu
jestli se hnu
třeba jen na krok
vod pípy.
A tak my, generace minulého století, se rovněž optimisticky díváme do budoucnosti. Láska i vitriol jsou stále, ale obrázky v televizi jsou o mnoho lepší, než byly výtvory potulných kramářů. Koalice dále úspěšně zachraňuje naši vlast, jenomže za přispění daleko dokonalejších sdělovacích prostředků. Mezi řádky dovedou dnes číst i mladí, kteří vědí, že dnes již skoro nikdo nelže, jenomže pravdy se dopátráš zřídka. A tak to bereme jako osud, že takový sníh už nepadá – když padá vůbec – jak padával nám za mlada.
Ing. MILOŠ KREJČÍ
P. S. Společnost naše scházívá se vždy v pondělí od 17 h. (lav)