Svatý Václav a pragmatický Boleslav
24.09.2015 21:15
Svatováclavská tradice, která nabyla významu Dne české státnosti 28. září je poznamenaná vraždou, údajně spáchanou Václavovým mladším bratrem Boleslavem. Vzdor tomu, že tento skutek není s přesností doložen, tak už pouhé nařčení se stává Boleslavovým Kainovým znamením, které bude mít už asi navěky na rubu svého života.
Zkusme proniknout pohledem proti času historie a nahlédněme do písma faktů oproti legendám, které jsou právě ponejvíce se svatováclavským kultem spojeny a mohou tak být předmětem subjektivních dedukcí.
Za vlády Václavova strýce knížete Spytihněva I. došlo k příklonu církevní orientace k latinskému západnímu směru, kdy se začal opouštět kult slovanské liturgie byzantského vlivu. Tento krok ovšem znamenal závazek vazalství vůči východofanskému panovníkovi Arnulfovi. Tato skutečnost zastihla vládu mladého knížete Václava, který dobře zvážil své možnosti, obzvláště, když se sousední mocná východofranská říše zhroutila a silný vliv začal získávat živel pod vedením krále Jindřicha I.
Po jeho proniknutí na české území se Václav poddal jeho vlivu, kdy došlo k uzavření příměří a známému tributu každoroční platby 500 hřiven stříbra a 120 volů, i když ve skutečnosti bylo výpalné o mnoho vyšší, ale zajistilo za Václavovy vlády v českém knížectví mír. Kníže Václav díky své životní filosofii a minimální vojenské síle, kterou disponoval, nemohl ostatně ani nic jiného činit. Když si do toho všeho přimyslíme akutní nebezpečí v podobě uherských nájezdů, které způsobily mimo jiné i pád Velké Moravy, nelze se tomuto Václavovu kroku nikterak divit.
Hamletovské dilema být či nebýt, tak Václav za daných okolností naplnil beze zbytku. Tato skutečnost byla ovšem proti mysli Václavova mladšího bratra Boleslava, jehož pohled byl upřen do dálav budoucna české státnosti.
Přeskočme nyní skutečný průběh i motiv Václavova zavraždění a zhodnoťme nikoli legendami, ale historickou mluvou faktů Boleslavův přínos pro následující děje.
V té době představovalo budoucí české království pouze politický shluk malých knížectví či vladařství, která v té době nemohla konkurovat mocenským zájmům svého západního souseda.
K tomu, aby mohlo dojít k vytvoření akční armády schopné bránit své území, bylo zapotřebí vytvořit jednotu českého celku. A zde sehrál kníže Boleslav I. nezastupitelnou roli. Že to byla cesta prostřednictvím meče, není nutno zdůrazňovat. Ostatně dobrým slovem lze těžko poručit, ale břitu nabroušené zbraně rozumí většina. A v tomto smyslu i Boleslav jednal. Výsledkem bylo sjednocení dosavadních území pod centrální knížecí vládu a vytvoření armády s možností stát účinně bránit.
Boleslavovi napomohla smrt krále Jindřicha I., která byla povelem ke vzpouře dalších slovanských území, včetně Boleslavova knížectví.
Český kníže vypověděl novému panovníkovi Otovi Václavův tribut (výpalné) a při nastalém střetu jej porazil na hlavu. Tato skutečnost byla signálem u nás málo známých dějin, které rozpoutaly čtrnáctiletou válku. Boleslav se posléze projevil nejenom jako výborný válečník, ale i jako prozíravý diplomat, který nakonec takticky uznal Otovu nadvládu, a oba následně svedli společně bitvu proti výbojným Uhrům na řece Lechu.
Zde se rozhodovalo o celém evropském budoucnu, kdy si Boleslav vymínil výsady pro svůj stát, které mu umožnily územní expanzi na východ.
Kromě toho se svým vojskem porazil na Moravě dravě útočící Uhry, kteří se snažili dobývat nová území ke své působnosti. Takže i v tomto směru má Morava být knížeti Boleslavu I. za mnohé vděčná. Tato skutečnost sjednocení napomohla ke stabilizaci a k vytvoření plně funkčního českého státu a založení pevné hranice, jež byla dalšími Přemyslovci rozšířena a Čechy s připojenou Moravou tak vytvořily jeden z nejstarších států Evropy. Praha se za Boleslavovy vlády stala evropským obchodním centrem a nalézala se na nevýznamnější obchodní stezce začínající na Pyrenejském poloostrově a vedoucí až po byzantské území s rozcestím na ruský prostor, skandinávský sever a Čínu. Bohužel v duchu objektivity je nutno se zmínit, že se zde uskutečňovaly obchody s otroky, kdy tento nemorální druh obchodu praktikoval ovšem už i za své vlády svatý Václav.
Boleslav si byl dobře vědom síly obchodu a této skutečnosti podřídil i svou působnost, kdy vojensky ovládal tisícikilometrový úsek této významné obchodní trasy. Tím mohl investovat do svého státu a potažmo zároveň do budoucna nás všech. Boleslavův hospodářský počin měl rovněž podobu i v první ražené minci u nás - stříbrném denáru – a zavedení daňové soustavy, která umožňovala financování vojska a tím obranu obyvatel a dalšího budování státu. Boleslavovo úsilí bylo zaměřeno i na duchovní oblast, když položil základ k vytvoření prvního biskupství v českém státě.
Politicky důležitým vlivem Boleslavovy politiky bylo připojení území Moravy a Krakovska k českému knížectví. Sňatek Boleslavovy dcery Doubravky se sjednotitelem Polska, knížetem Měškem I., byl dobrým počinem ke spolupráci a zajištění severní části našich hranic.
Vláda sv. Václava měla svoji duchovní podobu, v níž je skryt kulturní základ našeho národa. Ve vládě jeho bratra knížete Boleslava I., započala reálná podoba českého státu a jeho dlouhodobá tradice mající své pokračování až do dnešních dnů.
Václavova idea byla romantickým snem o podobě ideálu, který se však v reálném životě vytrácí probuzením. Bez řádné a účinné vojenské síly by nás se vší pravděpodobností potkal osud Polabských či Podunajských Slovanů, kteří byli vyhubeni svými silnějšími sousedy.
Boleslavovy počiny, navzdory působnosti meče v případě života jeho bratra, mají reálnou a trvalou hodnotu, která - věřme - bude mít své pokračování i pro generace budoucí.
Pokud tedy v těchto zářijových dnech vzpomínáme duchovního odkazu knížete svatého Václava, patrona české země, vzpomeňme i praktických činů skutečného zakladatele našeho státu na pevném základu a jeho trvání do současna, knížete Boleslava I.
JIŘÍ V. ŘEZÁČ