Sud kulatý aneb rys může i létat

    V útlém dětství jsem od rodičů dostal knížku Boženy Němcové Pohádky pro nejmenší. Ve výběru a úpravě Fr. Míka a s ilustracemi Ant. Pospíšila je vydal J. Hokr v Praze 1947, jak stojí v tiráži. Většina nejslavnějších pohádek v oné knížce nebyla, ty jsou určeny přece jen starším dětem, ale vedle pohádek o perníkové chaloupce, o Smolíčkovi, o Palečkovi, o kohoutkovi a slepičce a několika dalších se tam nacházela jedna, která mě hluboce zaujala: Jak se Honzík (podle Fr. Míka ovšem Honza) učil latinsky. Doslova mě fascinovala „latinská“ říkanka Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje. Antonín Pospíšil všechny ty čtyři uvedené položky skvěle nakreslil; tu druhou v podobě ptáčka pijícího z kaluže.

    Zmíněné čtyřverší mě provázelo celý život, občas se dokonce vynořilo v podobě písně. Jednu takovou někdy v osmdesátých letech uváděl slavný Franta Kocourek coby „známý rokenrol Elvise Prezlyho“ a zazněla v podání tehdy neméně slavného, téměř „goldnovýho fógla“ Rudyho Kovandy a skupiny Los Brňos. Brněnští borci ovšem čtyřverší paní Boženy obohatili i verzí pro hluchoněmé (beze slov), verzí irskou (houdulajidy hou…) a verzí anglickou (hoveundžau, houvenouve, hýdolydolau…). A o pár let později Jaromír Nohavica v písni Telátko oblíbené obdařil to svoje dobytčátko nejen přívlastky baculaté, nasycené, milé, hebké, hladké, milostné, radostné, dajné a nepoddajné, ale i refrénem Sud kulatý atd. A také skupina Traband v písni nazvané Kabát ´66 zpívala: Sud kulatý, rys tu pije, vítr vane od prérie, tu je kára, ten to ryje, mám kabát ze zvířete, které stále žije. V roce 2014 tu píseň vydali na albu Vlnobeat.

    A právě všechna ta ubohá zvířátka mi začala vrtat hlavou. Němcová ve své „latinské“ říkance sice zmiňuje rysa, ale na základě Pospíšilovy ilustrace mě ani nenapadlo, že by mohlo jít o onu trošku tajemnou šelmu, která už snad ani v 19. století běžně neběhala někde po návsi. Takže tím rysem musel být nějaký ptáček. Ale který? Nejdřív mi na mysl přišel rorýs. Ale ten se latinsky jmenuje apus, to jest beznohý, a „nemůže se vůbec po zemi pohybovati, slabé prsty opatřené ostrými drápky směřují dopředu a jsou uzpůsobeny jen na přichycení se na zdi“, jak mě poučila skvělá příručka Ptáci Dr. Jos. Jirsíka s obrázky Karla Svolinského (jejíž 4. vydání zakoupili rodiče v roce mého narození 1943 u knihkupce Savy Klimeše v Brně na České 19–21, jak hlásá razítko na zadní straně).

    Marně jsem pak občas pátral ve všech různých knihách o ptácích i ve slovníku staročeštiny a později, už v éře internetu, i tam: jediný rys ze sféry živočichů byl podle všeho jen ta krvežíznivá šelma, žádný mírumilovný ptáček, jak ho (černobíle a poměrně neutrálně) nakreslil pan Pospíšil. Ještě větší zmatek do všeho vnesl Eugen Brikcius svou sbírkou novolatinských veršů Cadus rotundus, již do češtiny (jako Sud kulatý) přeložil Pavel Šrut – a Šrutovy verše Chodí pešek okolo z druhé půle knížky zase do novolatiny na oplátku převedl Brikcius. Ten inkriminovanou říkanku suverénně přeložil takto: Vas rotundum / Lynx hic potat / Hic est carrus / Palam motat. Čili nepáral se s reáliemi a překládal gramaticky: rys rovná se lynx, to jest zvíře, nikoli pták. Překladatel se tedy zachoval stejně pragmaticky jako „simplexní Jan, protagonista českých lidových pohádek z dob tuhého germanizačního tlaku“ (jak píše Vladimír Borecký v úvodu knížky), který bez ohledu na průvodní okolnosti byl veden jen snahou „osvojit si jazyk vyšších sociálních vrstev za účelem zvýšení socio-ekonomického standardu“. Líp by to neřekla ani sama naše paní Božena. Ovšem na druhé straně, kam by překladatel přišel, kdyby měl místo rysa použít mnohem pravděpodobnějšího holuba, tedy columbu, nebo nejdejbože columba!

    Až na vše přišel můj kamarád Rudolf: zadal do počítače heslo rys pták. A děly se věci. Internet prozradil, že roku 1885 byl na výstavu ve Frankfurtu nad Mohanem přivezen „dosud neznámý obří holub“ z Polska, který samozřejmě vzbudil senzaci. Dostal jméno polský rys, ale zanedlouho se mu začalo říkat jen rys, protože byl chován a šlechtěn i v dalších zemích, včetně Čech a Moravy. A záhada je vyřešena.

    A jaké z toho všeho plyne poučení? Buď si třeba simplexní Jan, ale dej si pozor na to, od koho se učíš latinsky!

MICHAL ŽÁK