Stolice

18.09.2020 13:50

„Byl jste dnes na stolici?“ ptá se sestřička.
???
„Byla dnes stolice?“
???
„Byl jste dnes kakat?
„Ano,“ vydechne konečně Vietnamec na sousední posteli a jeho líce se rozzáří. Dnes se naučil další české slovo. A od zítřka už bude stolice bez problému.

    Stolice. To je slovo stejného typu jako stonožka nebo růže stolistá čili stolistka, podotkl by nejspíš architekt a malíř Friedensreich Hundertwasser (česky Stovoda). A mohli bychom přidat i další názvy z oblasti flóry: stoklasa – druh plevele, stolístek – vodní bylina, stozrník – drobná bylina s množstvím bílých kvítků a semen (nehledě na podobně vytvořená slova století čili stověk a storočí). Jenomže tady musíme imaginární výrok slavného Rakušana poopravit: slovo stolice nemá nic společného s číslovkou sto. Stejně jsou na tom i další slova: stod, stodola, stoh, stonek, stopa, stopka, stoupa, stožár; v těchto slovech není úvodní sto- číslovka, nýbrž součást první slabiky slova, která původně měla na konci místo -o jinou samohlásku, případně dvojhlásku ou.

    Slovo stolice je odvozeno od slova stůl. Je zajímavé, že toto všeslovanské slovo, jež v praslovanštině znělo stolъ, zná čeština až od 14. století. Proč tomu tak je, vysvětluje Václav Machek ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého: „Indoevropané v době jednoty neměli společného stolu v našem smyslu, při jídle předkládán byl nízký jakýsi stoleček každému zvlášť, tak bylo asi též u Praslovanů.“ Stolъ tehdy označoval něco jako podstavec pro jakoukoli činnost. I když stůl jako součást nábytku znali už staří Egypťané, v Evropě se první zárodky stolu začaly objevovat až v 10. století v podobě desky s podnoží, která se sestavovala jen k jídlu a poté se zase rozebrala a uložila k dalšímu použití. Pevné stoly určené ke stolování se běžně začaly používat až v gotice – počátkem 13. století. Ve staré češtině slovo stól označovalo jakoukoli desku, na niž se pokládalo jídlo a jiné věci, nebo se na ní i sedělo. Proto od tohoto základu vznikla i slova stolec, stolice a stolička. A od 16. století se asi pod vlivem německého Stuhlgang (původně gang zum stuhl – chůze na stoličku, tj. na záchod) začalo používat slovo stolice ve významu lidské výkaly.

Rytíři Kulatého stolu

    S poukazem na historií stolu se mnohým z nás jistě vybaví legendární Kulatý stůl krále Artuše; někdy se používá i přesnější označení Kruhový stůl (kulatý v prvotním významu znamená mající podobu koule). Napolo mytický král Artuš podle britského historika Geoffryho Ashe žil asi v polovině 5. století jako britsko-římský důstojník bojující proti pronikajícím Anglosasům a kolem roku 470 zmizel z dějin. (V této podobě byl zobrazen ve filmu Král Artuš, USA 2004, režie Antoine Fuqua, hlavní role Clive Owen.) Poprvé se jeho jméno objevilo roku 829 v textu velšského učence Nennia a pak v 10. století ve Waleských análech. Podrobně o něm píše Geoffrey z Monmouthu (1100–1155) v Dějinách králů Britanie, ale až jeho současník Robert Wace v Románu o Rollonovi, psaném v letech 1160–1170, poprvé použil motiv Kulatého stolu krále Artuše. Chrétien de Troyes v nedokončeném románu Perceval aneb Vyprávění o Grálu (1189–1190) píše o tom, jak Perceval navštívil hrad Krále Rybáře. Když král nařídil prostřít stoly, „přinesli panoši širokou desku ze slonoviny, která, jak pověst vypráví, byla celá z jednoho kusu, a drželi ji, dokud nepřišli další dva s podstavcem [z ebenu]... Panoši položili desku na podstavec a prostřeli na ni ubrus.“ Tehdy tedy ještě šlo o stůl sestavovací.

    Představa Artušova Kulatého, tedy pevného stolu pochází až z druhé poloviny 12. století. Na iluminacích ve středověkých rukopisech je tento kus nábytku běžně zobrazován jako velký stůl, kolem něhož sedí kromě Artuše ještě devět dalších rytířů. Ale stůl prý byl tak velký, že kolem něho mohlo sedět až sto padesát rytířů. Ti všichni měli stejné postavení, žádný se nemohl vyvyšovat nad ostatní. Od tohoto stolu na hradě Camelotu pak rytíři vyjížděli, aby udržovali v zemi mír a spravedlnost.

    Britský historik Chris Gidlow přišel s teorií, že obrovským kulatým stolem mohla být velká kruhová stavba římského kamenného amfiteátru v Chesteru – místě velkého vítězství Artuše nad Sasy. Její zdi vysoké přes dvanáct metrů svědčí o tom, že se jim nemohly v té době rovnat zdi žádného hradu v Anglii. Kulatý stůl by v tomto případě nebyl kus nábytku, ale obrovská konstrukce ze dřeva a kamene, kde v řadách nad sebou mohlo sedět mnoho lidí a nejurozenější z nich v nejspodnější řadě kruhového hlediště „jako kolem stolu“. To nijak neodporuje tomu, co napsal neznámý francouzský autor Putování za Svatým Grálem (1225–1230). Uvedl, že urození muži na Kamelotu „prohlíželi si stolce Kulatého stolu a na každém spatřili nápis: ZDE ZASEDNE TEN A TEN. A na velkém stolci, jemuž se říkalo Nebezpečný, bylo napsáno: „Čtyři sta padesát čtyři let se naplnilo od utrpení Ježíše Krista, a v den Božího hodu svatodušního tento stolec nalezl svého pána.“ To zhruba odpovídá době, kdy měl žít král Artuš (a kdy ovšem ještě Evropa neznala dřevěný stůl, jak ho známe dnes).

Mnohovýznamová stolice

    Ve středověku poměrně frekventovaný pojem stolec nás opět přivádí ke slovu stolice. Slovník spisovného jazyka českého uvádí celkem devět okruhů jeho významu: 1. nábytek určený k sedění; 2. uzavřené místo se sedadlem pro pokladníka nebo vedoucího v krámě, hostinci apod.; 3. místo, odkud je vykonávána nějaká moc (královská, soudní…), tj. stolec; 4. významný úřad, hodnost (profesorská, Svatá, Apoštolská), katedra; 5. sídelní město; 6. územní správní okruh v Uhrách, komitát, župa; 7. stav (vdovská stolice); 8. zařízení, které něco podpírá, na které je něco upevňováno, které slouží ke zpracování různého materiálu nebo k výrobě různých předmětů;  9. odchod výkalů z lidského těla, výkaly.

    Je jasné, že naprostá většina významů už je zastaralá a nepoužívaná (body 2, 3, 5, 6, 7 či 4 ve významu vysokoškolská katedra), zato bod 8 roste geometrickou řadou: máme stolice těžní, hoblovací, mlecí, válcovací, tažné, sklářské, rytecké, centrovací, horolezecké, střelecké a nastřelovací, zkušební stolice pro rakety, cukráři používají stolici k ohřívání čokolády na polevu. A v USA mají stolice elektrické (popravní).

    Bod 9 je bohatě využíván v lékařství a má před sebou nečekanou perspektivu: v USA vyvíjejí chytré toalety, které skenují moč a stolici a hledají v nich známky onemocnění, britští vědci zase vymýšlejí nanotechnologický záchod, který ze stolice pomocí rotačních mechanismů a filtrací přes speciální membránu získává čistou vodu a odpad, jehož spalováním se vytváří elektrická energie…

    Zkrátka a dobře, propagované heslo „Poznejte svou stolici“ vůbec není mimo mísu. Konec konců každý má takovou stolici, jakou si zaslouží.

MICHAL ŽÁK