Spousta ostrých úhlů, nezkrotné mládí

Lukas Wolf (nar. 1993)

20.09.2016 15:45

    Po ukončení základní školy nastoupil na strojní průmyslovku v Mostě. Postupně si ale uvědomoval, že ho láká něco úplně jiného, vydržel tam jen dva roky. Rozhodl se vyučit krejčovskému řemeslu na Střední odborné škole v Litvínově-Hamru, toužil dělat zajímavé modely, vystavovat… Mezitím si odskočil na krátký čas do Prahy, studoval tam, pracoval a získával první životní zkušenosti. Výrazně ho inspirovala a doslova nadchla školní praxe v Městském divadle v Mostě, už tenkrát si ujasnil, kterým směrem se vydá. Divadelní kostýmy ho doslova fascinovaly. V dubnu 2014 zvítězil v každoroční krejčovské soutěži, o rok později mu odborná porota udělila zvláštní ocenění za zdařilý designérský kousek. Školu dokončil s vyznamenáním, přestěhoval se do Ústí nad Labem a přijal zaměstnání v krejčovské dílně Severočeského divadla opery a baletu.

    Už delší dobu spolupracuje s Hraničářem. Bývalé ústecké kino se postupně proměnilo ve víceúčelový veřejný sál pro pořádání nejrůznějších akcí, je v něm galerie, hraje se tam divadlo. Součástí mezinárodní výstavy současného umění „Dům módy“ v galerii Hraničář (2. 3. až 13. 7. 2016) byla i přehlídka fastové módy. Lukas Wolf na ní předvedl šest modelů. Prvotním impulsem, proč zvolil tento projekt, byla katastrofa v bangladéšské Dháce. V roce 2013 se tam zřítil komplex obchodů, bank a textilní továrny. Lukas se rozhodl reagovat, vyjádřit svůj postoj, považoval to za svou morální povinnost. Společně se svými přáteli připravil módní kolekci tradičních indických modelů. Namísto klasických brokátů a látek použili levné textilie vyráběné v Indii pro západní svět – oděvy určené pro tzv. rychlou módu, běžně prodávané v masových obchodních řetězcích s lákavými cenovými nabídkami. Přehlídka vzbudila značný ohlas.

    Zaměření výstav pořádaných v galerii Hraničář úzce souvisí s programem Hygienického muzea v Drážďanech. Vždy je vybráno shodné téma, ale uchopeno z různých stran pohledu, vsazeno do odlišných souvislostí. Nynějším tématem je jazyk. Na rozdíl od drážďanského muzea nebude podzimní výstava v Hraničáři zkoumat jazyk jako systém jednotlivých lingvistických či anatomických kategorií, nepokusí se ani posuzovat a hodnotit jeho politické, sociální a jiné aspekty. K jazyku přistupuje jako k enigmě – hádance, tajemství, jako k záhadné a velmi komplexní soustavě znaků.

    Lukas Wolf pro výstavu připravil čtyři modely. Do značné míry se nechal inspirovat kamarádkou z Norska, pracují spolu v ústeckém divadle. Přijela na zkušenou, nikdo jí nerozumí, je energická, impulzivní. Takový bude i první model – Emilina. Pak je tu Šermíř, poněkud agresivnější, vyjadřující boj a ostražitost. Spousta klávesnicových tlačítek a součástek z počítačů, úvaha o tom, co se může odehrávat v šermířově hlavě. A v kontrastu s tím – Motýl, spása a pozitivní energie, zcela odlišný přístup k tématu jazyka v jeho nejrůznějších podobách a představách. „To poslední jsem já,“ tvrdí autor o svém čtvrtém modelu. Dynamika, spousta ostrých úhlů, nezkrotné mládí, panker… Takový je Lukas.

JAROSLAV BOBEK

(Psáno pro výstavu v galerii Hraničář v Ústí nad Labem.)