Spíše jen slovo do vlastní kapsy

    V sobotním vydání deníku Rudé právo se 17. května 1969 objevila petiční výzva nazvaná Slovo do vlastních řad, v níž se její signatáři přihlásili k závěrům květnového zasedání ÚV KSČ a odsoudili činnost novinářů v roce 1968. Velká část novinářů, kteří „prozřeli“, že s reformami Pražského jara je definitivní konec, se tak v zájmu „prospěchu našeho lidu a vskutku životním zájmům našich národů přihlásila bezvýhradně k myšlence proletářského internacionalismu“. Květnové plénum ÚV KSČ totiž přijalo dokument pro Realizační směrnici, která měla mj. upevnit vliv strany ve sdělovacích prostředcích. Připomeňme, že 17. dubna 1969 nahradil Alexandra Dubčeka v čele komunistické strany nový oblíbenec Kremlu Gustáv Husák. Ten pak své chlebodárce nezklamal a začal tvrdě „normalizovat“ demokratizačními reformami stále rozjitřenou společnost. V této souvislosti je ale třeba rovněž připomenout, že Husákova tvrdost byla přece jen mírnější, než jaká by nastala, kdyby mocenské pozice ovládli největší prosovětští kolaboranti. K těm patřili například Vasil Biľak, Milouš Jakeš či Drahomír Kolder. Podpora Husáka ze strany Moskvy byla ale záměrem, protože Leonid Brežněv a jeho klika neměla zájem situaci v Československu ještě více vyhrocovat.

    Ale zpět k výzvě Slovo do vlastních řad z roku 1969. Necelý rok po brutální sovětské invazi do Československa ji podepsaly kromě některých šéfredaktorů a redaktorů Rudého práva a dalších komunistických tiskovin, státem kontrolovaného rozhlasu či televize, zástupkyně šéfredaktora obskurního týdeníku Svět socialismu Mileny Balašové také známé „normalizační hvězdy“. Mezi signatáři byl například i pozdější ministr zahraničí Bohuslav Chňoupek nebo člen nejvyššího vedení a hlavní ideolog KSČ Jan Fojtík. Oba jmenovaní dříve působili také jako novináři. Ke Slovu do vlastních řad se postupně přidávali další převlékači kabátů a zbabělci. „Normalizace“ ve sdělovacích prostředcích spojená s vyhazovem stovek novinářů a dalších pracovníků redakcí se rozjela na plné obrátky.

    O padesát let později jsme opět svědky podobné „normalizace“. Tentokrát se projevuje tak, že někteří novináři rezignovali na svou původní tvorbu, názorově obrátili a začali psát naprosto odlišně. Jejich obratu si všímají autoři stostránkové publikace Speciál FORUM s názvem Babiš důsledky jeho moci, která vyšla v dubnu 2019. Publikace kromě řady jiných zajímavých materiálů obsahuje text Pozoruhodná proměna. Na příkladu čtyř novinářů je demonstrován „zázračný“ názorový obrat těchto poměrně známých žurnalistů. Jedná se o Jaroslava Plesla, Martina Zvěřinu, Petra Kamberského a Martina Komárka.

    Jak je v publikaci uvedeno, nynější šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl v Hospodářských novinách 29. listopadu 2013 mj. napsal: „Při svém politickém tažení si Babiš počíná velmi destruktivně. Když se k němu někdo odmítne přidat, označí ho za součást Palerma…“ Tentýž novinář se pak 5. prosince 2016 v MF Dnes již o Palermu vůbec nezmiňuje, ale naopak útočí na Miroslava Kalouska, který se odvážil upozornit na to, že vláda Andreje Babiše by mohla na dlouhou dobu znamenat konec liberálně demokratické soutěže politických stran. Plesl se přitom v článku posměšně ptá, zda se Babiš chystá zrušit ústavu či zakázat politické strany.

    Šéfkomentátor Lidových novin Petr Kamberský zase v roce 2011 napsal, že když spolupracovník StB, předlistopadový člen KSČ a tenisový partner Stanislava Grosse začne moralizovat nad současným morálním marasmem, obrátí se žaludek i těm nejotrlejším. O šest let později tentýž Kamberský podle zmíněné publikace Speciál FORUM pěje chválu na zavedení registračních pokladen byznysmenem Babišem a o agentovi StB se již vůbec nezmiňuje.

    Publikace uvádí více příkladů toho, jak tito novináři beze studu píší zcela opačně, než tomu bylo dříve. Pan prezident jako autor bonmotu „jen idiot nemění názory“ by nejspíše takovéto názorové veletoče schválil. Někteří z nás však v tomto případě chápou, že změna názorů o 360 stupňů a převlékání kabátů je typickou známkou těch, kteří si chtějí zachovat pozice a finanční výsady. Mohli bychom přitom říci, že nyní se ani tolik nejedná o „slovo do vlastních řad“, protože zmínění novináři si rozhodně sami „nesypou popel na hlavu“. Jde pouze o SLOVO DO VLASTNÍ KAPSY.

KRISTIÁN CHALUPA