Soumrak a rozbřesk s oponou smrti

    Před malebným gotickým kostelem v Brně – Řečkovicích byl shromážděn početný dav v převažujícím tmavém oblečení. Za zvuku smuteční hudby varhan byla z interiéru chrámu vynášena rakev. Poslední sbohem bylo vysloveno jednadvacetiletému mladíkovi, jenž zaplatil životem díky své nezkušenosti, když mu do cesty vběhla srna. Ve snaze se tomuto lesnímu sudokopytníkovi vyhnout, strhl volant do protisměru, v němž přijíždělo auto. Střet dvou automobilů byl tragický pro řidiče, a v zasaženém autě došlo k těžkým úrazům osob.

    Bohužel, častá smutná událost, v níž dochází ke střetu dopravního prostředku se zvěří. Tou nemusí být pouze lesní živočich, ale i hospodářský skot či koně, psi, lišky, kočky a další druhy zvířat, do kterých je nutné započítat i opeřence.

    I když zvířata jmenovaného druhu mají mizivou šanci vyjít z tohoto střetu se silnějším obrněným protivníkem bez vážnější úhony, kdy i při menším zranění mohou přežít, tak je neodvratný a zejména útrpný závěr jejich života, který obvykle stráví v bolestných křečích v úkrytu lesa nebo pole.

    Že osud životního neštěstí umí zahrát na tu nejvyšší strunu dramatu, dosvědčuje případ srážky, opět mladého řidiče, s jelenem.

    Přímý kontakt s tímto, mnohdy více než dvoumetrákovým paroháčem, je díky jeho hmotnosti vážnou hrozbou pro samotný osobní automobil i v něm jedoucího člověka.

    Ale nejenom to, jak dosvědčuje případ z lesnaté Vysočiny. Jedoucímu automobilu se náhle na cestě zjevil statný jelen. Souběžně s nárazem se ozvala rána jako z děla a mohutný tvor ze vznešené pozice krále lesa se ocitl na ležato na černém asfaltu. Přední část auta doznala značné pohmožděniny, a bylo by možné i říci, že řidičova tělesná schránka neutrpěla vážné újmy. Až na jednu, kdyby se nejednalo o více než tragickou závažnost střetu, kdy by posloužil výraz, maličkost.

    Opak tohoto označení byl však pravdou. Automobil při střetu s tímto velikánem, jej trefil pod jeho těžištěm, a jelen díky nárazu své paroží vklínil okenním prostorem do vnitřku vozu, a dvěma výstupy členité výsady jeho paroží vypíchnul řidičovi obě oči! Jinak se mu „nic nestalo“.

    V tomto případě si osudová náhoda vzala krutou doživotní daň nevinného nešťastníka.

    Známý je též obdobný případ, v němž došlo ke střetu autobusu se srncem, který byl vymrštěn do vzduchu, prorazil čelní sklo a ocitl se v prostoru pro cestující. Zraněné zvíře v šoku ze zranění a změny prostředí rozdalo svým parožím několik úderů, které způsobily menší i větší zranění osazenstvu autobusu.

    Je možné si připomenout i srážku se srncem na Masarykově okruhu. Tento střet se udál v době krátkého trvání nově otevřeného závodního okruhu, při tréninku silničních motocyklů ve třídě do 125 ccm, při mistrovství světa.

    K události došlo na traťovém úseku č. 4 ve vzdálenosti 1250 m od startu ve stoupání do nejvyššího bodu trati. Motocykl byl zcela zdemolován a japonský jezdec, vymrštěn tímto střetem do výše, byl odvezen na místní kliniku a k podrobnějšímu vyšetření do nemocnice. Se zraněním nohy však k nedělnímu závodu nastoupil.

    I mně se stala překážkou v jízdní dráze při návratu ze závodů z Masarykova okruhu srna, a navíc za večera a husté mlhy. Mé štěstí spočívalo v tom, že se jednalo o vzdálenost asi 20 m, a díky mlze i o nižší rychlost.

    Protože v protisměru nikdo nejel, zvolil jsem úhybný manévr, který sice byl na těsno, ale vyšel. V hlavě mně v tom okamžiku blesklo kdysi čtené ponaučení, že srny obvykle nechodívají osamoceně.

    Díky této vzpomínce jsem po vyhnutí se přecházející srnky, kmitnutím volantu zamířil na zadní běhy nostalgicky kráčející „minilaně“, kterou má bezprostřední blízkost nikterak nerozhodila, natož aby donutila ke zrychlení chůze. A já poděkoval za dříve čtenou poučku, že při objevení se srny na silnici, můžeme předpokládat i další kusy, které ji mohou následovat.

    A taky, že ano. Protože díky dřívějšímu poučení jsem pro jistotu „lízal“ předním blatníkem zadní část srnčího těla, tak jsem se vyhnul téměř jistému střetu s druhou srnou, která bez ohledu na to zda něco jede či nejede, si to mířila za svojí kolegyní. Takže tento srnčí slalom zachránil jak obě srny, tak i karosérii mého auta.

    Zde náleží ještě jedno důležité upozornění. Zvěř se přemisťuj nejčastěji v době rozbřesku a soumraku. V jiném denním období sice o poznání méně, ale rovněž.

    Ovšem vyhýbání se přebíhajícímu zvířeti se vůbec nedoporučuje, protože prudká změna směru, zejména při vysoké rychlosti, může auto rozkmitat a přivést do smyku s následným opuštěním vozovky. A provést úhybný manévr v době, kdy v protisměru se nachází vozidlo, je pokusem o sebevraždu s velkou možností srážky s protijedoucím vozidlem.

    Nejlepší je použít silného kontrolovaného brzdění až skoro do chvíle srážky. To pro méně zkušené řidiče. Pro ty vyspělejší, kteří se dokáží i v takovéto situaci orientovat, platí totéž, až téměř do chvíle střetu, kdy se tímto brzdným manévrem podaří snížit rychlost vozidla na minimum, a poté, pokud nejede nic v protisměru, provést úhybný manévr. Avšak nikoli na pravou stranu ve směru jízdy, kdy nás pak může očekávat příkop nebo pevný kmen stromu. A pokud ani za takové situace nelze nic už jiného dělat nebo si řidič na něco takového netroufá, pak nezbývá si uvědomit, že buďto zvíře nebo já. Pomačkaný plech se spraví mnohem snadněji a bezbolestněji než zranění na lidském organismu. O smrti ani nemluvě.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ