Smutný osud planety Pluto
18.2.2015 08:15
Původně poslední objevená planeta sluneční soustavy bylo Pluto, které má zapsáno datum svého objevu 18. února 1930 a jejím nálezcem byl americký astronom Clyde Tombaugh.
Říká se, že kdo hledá i najde, ale nezřídka tomu bývá i tak, že nález je něčím, co nebylo prvotním zájmen záměru vyhledávání a nalezne se někdy úplně něco jiného. Hlavní roli v hledání planety sehrál inspirační podnět francouzského matematika Verriera, který si povšimnul odchylnosti oběžné dráhy Uranu a na základě matematických výpočtů došel k závěru, že tato dnešní sedmá planeta vzdálená od Slunce je něčím ovlivňována a došlo k objevu Neptunu.
Ale astronomická intuice spolu s matematickými propočty opírající se o Newtonův zákon, předpokládala ve sluneční soustavě ještě jednu planetu, která byla předběžně označena jako planeta X.
Ironií objevu je, že Pluto bylo vlastně objeveno již v roce 1909, kdy byly pořízeny fotografické záznamy o jeho přítomnosti. Ale nedokonalým vyhodnocením fotografického dokumentu zůstala jeho přítomnost nezjištěna. Tímto způsobem „objevilo“ Pluto více astronomů, ale tehdejší technika neumožnila ještě jeho identifikaci. Mezitím se do lovu na devátou planetu zapojili další vesmírní pozorovatelé, kdy jim bylo nápomocno zdokonalování astronomické techniky. Nejdále pokročil americký astronom Percival Lowell, který zaměřil výzkum na podstatu vlivu Uranu na Neptunovu dráhu. Byl v tomto směru jmenovaným pořízen velký počet propočtů a fotografických dokumentů. Lowellovi bylo zřejmé, že je na dobré stopě, ale osud byl vůči němu strašně krutý, když jej z výzkumu odvolává prostřednictvím mozkové mrtvice. Navíc odkazuje významný podíl svého majetku výzkumné observatoři, kdy tento odkaz se snaží soudní cestou zpochybnit Lowellova manželka, kdy se na delší dobu zpomaluje až zastaví další výzkum po deváté planetě. Pátrání se ujímá další Američan Slipher, který pokračuje v dobře započatých propočtech.
Matematické souřadnice sice určují přibližný směr v němž se nalézá terč hledaného záměru, ale vyladit mířidla musí trpělivá manuální technika zaníceného, vybaveného schopností předvídavosti a spolehlivého jednotlivce. To vše se nalézá v mladém astronomovi-samouku Clydu Tombaughukovi. Ten učiní na optickém zařízení některé úpravy a po dalších pokusech mravenčí práce se dne 21.1. 1930 potvrdil objev deváté planety sluneční soustavy. Vesmírná novinka byla prozatím tajena kvůli opakované identifikaci kosmického tělesa a až bylo vše potvrzené ve stoprocentní jistotě, tak byl dne 18. února roku 1930 nahlášen objev deváté planety sluneční soustavy, která bylo nazvána Pluto, kterým byl bůh podsvětí. Svoji roli v tomto názvu sehrálo i to, že došlo k uctění památky toho, kdo vyryl největší dráhu v poli jeho objevování Percivala Lowella, jehož iniciály byly v názvu planety Pluto přítomné. To, že je vše psáno v čase minulém, má svůj velký důvod!
Název Pluto obletěl svět a inspiroval amerického režiséra a producenta Walta Disneye k tvorbě filmu o psu Plutovi a dokonce se tento název podepsal na chemickém prvku plutonium. Potud tedy vše dobré.
Ale pohybová anomálie v chování této nové planety, která měla velice výstřední dráhu, začala chmuřit čela mnoha světových astronomů, protože Pluto se chovalo trochu jinak než by bylo obvyklé pro standardní planetu.
A podstata jejího názvu, v němž je zpodobněno jméno boha podsvětí, jako by přesně vystihovalo to, čím se Pluto prezentovalo. Mělo oproti jiným planetám úplně výstřední dráhu, kdy se vzdalovalo do temných hlubin skutečného podsvětí sluneční soustavy. A to se mnohým světovým astronomickým kapacitám přestávalo líbit. A rovněž jeho nezvykle vysoký sklon k ekliptice neměl mezi ostatními planetami obdobu a začala vznikat úvaha o podobnosti jeho pohybu na vesmírné orbitě s dráhou komet.
A jedno podezření vyvolává další. Tím největším byla pochybnost ve směru jeho hmotnosti, protože výzkumy od jeho oficiálního data objevení již byly podporovány velmi výkonnými přístroji. A ty ve prospěch Pluta nepřinášely nic dobrého, ba naopak. Bylo to navíc období, kdy se podařilo objevit více těles podobné Plutu, které ho i někdy svými rozměry předčily. Protože použití Habbleova dalekohledu prokázalo, že Pluto a jeho souputník Charon vytváří tzv. dvojobjekt, když nechceme použít přímo výrazu dvojplaneta. Tento objev však byl mnohem složitější než vyplývá z uvedeného údaje. Další dávkou oleje do ohně byl v roce 2005 další objev planetky Eris, která se vyznačovala téměř shodným průměrem jako Pluto. Objevitelé ve snaze preference své výzkumné práce, spolu s tiskem, pro který byla tato skutečnost čtenářskou senzací, začalo Erise označovat za již desátou planetu sluneční soustavy. Ovšem tento příměr byl pro Pluto kontraproduktivní a již tenký led pod jeho opěrou přítomnosti mezi ostatními planetami se začal lámat až se posléze i definitivně prolomil.
Mezinárodní astronomická unie v důsledku nových poznatků s Plutem, přijala novou definici planet, které musely splňovat podmínky následného znění:
Planetou ve sluneční soustavě je takové těleso, které obíhá kolem Slunce a má dostatečnou hmotnost, aby vlivem své gravitace mělo kulový tvar. Zároveň nesmí být satelitem. Musí být také ve svém prostoru do takové míry dominantní, že pročistí své okolí od ostatních těles.
Dne 24. srpna 2006 na kongresu Světové astronomické unie v Praze došlo k definitivnímu rozhodnutí, že vesmírné těleso Pluto, považované původně za planetu, se odnímá planetární status a je od tohoto dne považováno za asteroid, případně za trpasličí planetku.
Tato skutečnost však nic nemění na skutečnosti, že právě dnešního dne 18. února, a to roku 1930, byl do seznamu vesmírných objevů přiřazen nově nalezený objekt pod názvem Pluto.
JIŘÍ V. ŘEZÁČ
