Silvestrovské proměny

    Silvestr je pečetěný poslední tah celoroční hry života každého z nás. Oslava chvíle posledního dne roku mívá obvykle podobu naplněnou veselím a vesměs až nezřízeného hodování, právě v tento den svátku muže, jenž v latině pojmenovává způsob života lidí obývajících les, a významnost posledního dne z něj vytváří vrcholovou událost. Jedná se přitom o obyčejný a pravidelný předěl letopočtu, což v lidské představě zavdalo příčinu k oslavné bilanci znázorněnou pozvednutím číše.

    Z pohledu dnešní doby se jedná spíše o komerční svátek, do něhož se vkládají velké obchodní investice v naději obratového zúročení. Hlavním cílem tohoto především obchodního dne je dosažení tržního zisku i prostřednictvím zábavní kultury, do jejíhož portfolia náleží televizní silvestrovský pořad.

    Hodnocení tohoto druhu zábavy měřítkem doby současna a minula, může být však dosti zavádějící, a to nejen vyvíjející se podobou vkusu, ale ekonomickými možnostmi dnes a kdysi. Určitě jinak, tedy lépe, se tvořilo v době jednoho televizního kanálu, který umožňoval stáhnout vše nejlepší z populárního umění do jednoho studia, oproti době dnešní, kdy tento prostor podstatně rozšířil řady své působnosti a navýšená kvantita tak zákonitě ubírá body na působnosti kvality. Ale je potřebné se zaměřit na obsahovost nabízeného produktu, který v současnu zaostává za dobou dřívější, a to v dost zřetelné diferenci. V čem je problém? Ve smyslu pojímání významu hodnot. Porovnáme-li například některé současné televizní seriály nebo filmy s těmi dřívějšími, je patrný rozdíl v nápaditosti, detailnosti zpracování jak v herecké interpretaci, tak i v obsahovosti sdělení.

    Jako příklad použiji vyjádření herce Jana Přeučila, který v jednom vystoupení hodnotil dobu kinematografie dříve a nyní. Kolik pokusů bylo tenkrát vynaloženo na zdánlivě jednoduchý výrazový akt polibku mezi mileneckou dvojicí prostřednictvím záběru kamery. Ne jednou, nikoli pětkrát, ale třeba i desetkrát byla opakována tato snaha, protože dvojice svým počinem nenaplňovala v plném rozsahu režisérův záměr o vyjádření tohoto druhu intimního přiblížení hereckými aktéry. A definitivní vznik filmu byl protkán stovkami obdobně opravovaných detailů, aby výsledek nabyl podoby důvěryhodnosti zúročené v kvalitním výsledku.

    Do protikladu byla uvedeným umělcem přirovnána dnešní tvůrčí snaha, v níž je pojem umění potlačován bezostyšností kvantity, ekonomiky a rychlosti provedení, do výrazného pozadí. Mnohé záběry se tzv. uvaří z jedné vody, aby se mohlo běžet vstříc dalším „uměleckým“ výtvorům.

    Podíváme-li se na jádro úspěchů Menšíkových televizních Silvestrů ve slavné trilogii koncem 80. let, můžeme s jistotou říci, že to byl absolutní vrchol televizní zábavy posledního dne roku. Od té doby uplynulo více než čtvrt století a tento zábavní silvestrovský vrchol ještě žádný pořad tohoto typu nepřekonal. Proč? Pořad byl postaven na dvou osobnostech, kterou tvořily konferenciér Vladimír Menšík a režisér Ján Roháč. Doplňme, že v roce 1979 byla s Menšíkem přítomna Slovenka balkánského původu Božidara Turzonovová.

    Do projektu byl vložen objemný balík státních peněz, bez něhož by se velkolepost tohoto pořadu nedala vytvořit, poskytnut samostatný a velký prostor pro tvorbu a svůj triumf slavil vynikající nápad udělat z populárních osobností televizní obrazovky publikum.
To vše dohromady vytvořilo nesmrtelný evergreen, který se za dobu více než čtvrt století v oblasti úspěchu televizního Silvestra už nepodařilo překonat.

    Kromě uvedeného, zde byla ještě navíc na vrcholu „kultura kultury“ jejíž prapor kvality ještě předtím vztyčila oscarová kinematografie filmů Obchod na Korze a Ostře sledované vlaky. Byla to doba, kdy muziku kvality tvrdily seriály F.L. Věk a Sňatky z rozumu, na který později navázala Zlá krev. Své vrcholy zaznamenala například tvorba dvojice Hubač – Filip televizním filmem Nezralé maliny.

    Bylo to období velmi plodné kvality umění, do níž přispíval taktéž Jaroslav Dietl svými populárními seriály. Doplňme, že se jednalo o rozeného Chorvata, který období svého mladého života prožil v Brně.

    A souhrnem všech uvedených okolností, a mnoha dalších, bylo vytvoření silvestrovského vrcholu v provedení výše zmíněných umělců.

    Na potvrzení pronesených slov patří skutečnost, že tvorba zlatých Silvestrů z let 1977 -79, bývá mnohdy doplňkem silvestrovských pořadů dob následujících, kdy navzdory už trochu letité obnošenosti dokazuje vyvolat v divácích větší pocit zábavy a kvalitní kultury než tvorba současná.

    Tyto řádky nejsou kritikou jednotlivců, kteří jsou nuceni přijmout pravidla současné doby, ale je poukázáním na způsob současného života, který svou uspěchaností, komercí a povrchností se podepisuje i na kvalitě umělecké tvorby a rovněž i té, která v oblasti umění patří k těm nejnáročnějším. A tou je humor.

    Jedná se v podstatě o obdobný proces, který v popřevratové době postihl různé směry naší působnosti. V některých po vyčpění snahy o módnost, neboli dnešní mluvou řečeno „být in“, došlo k poznatku, že co je ve skutečnosti bílé a černé a následkem tohoto zmoudření v uvědomění si, že není všechno zlato, co se třpytí. A tento pro mnohé staronový poznatek, přiměl rovněž k návratu ke kořenům opravdové kvality. Mějme přání a udělejme v jeho jménu vše potřebné, aby původ dobré kvality, na níž je možné dále stavět, nebyl převálcován tvorbou vlivu, která se nezmůže více než na úroveň pouhé šmíry.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ