Rouška

10.06.2020 13:25

    Jedno z nejfrekventovanějších slov roku 2020, vážný kandidát na slovo roku, a to na celém světě. Slovník spisovného jazyka českého je definuje jako zaprvé slovo knižní a zastaralé(!), které označuje jemnou tkaninu něco (zejména hlavu) zahalující, závoj či plenu; v přeneseném smyslu něco, co zastírá, ztěžuje pohled a názor na skutečnost. Zadruhé jde o sterilní tkaninu k ochraně před infekcí (čili o ústenku) a zatřetí o blánu na plodnici hub zvaných rouškaté.

    Ve 14. století byl výraz rouška odvozen od slova (to) rúcho, staročesky též (ta) rúcha, zdrobněle rúška, tj. šatka, šátek, závoj. Je možné, že slovo rúcha vzniklo zkrácením z rubacha (od rub, tj. kus urubnutý – od slovesa rubati). S tím souvisí rubáš, původně ženský spodní oděv bez rukávů; to bylo posléze přeneseno na jednoduchý volný oděv pro zemřelé do rakve. Slovo roucho je ze stejného kořene jako rušit, rouno, rvát a vykládá se jako (nepřátelům) servaný či vyrvaný oděv.

    Je zajímavé, že Václav Machek ve svém Etymologickém slovníku (1968) uvádí mezi synonymy slova rouška i výraz podvika – staročeský výraz označující smuteční ženskou roušku. Vznikl ze slova podvíjka (od víti, vinouti); původně šlo asi o roušku podvíjenou pod čepec a označující tak ženu už vdanou. Podviku už ovšem v novočeských slovnících nenajdeme, ale ve slovenštině označuje dlouhý bílý plátěný pás, jímž si ženy obtáčejí hlavu i krk.

    Běžně užíváme sousloví pod rouškou tmy či pod rouškou tajemství. Staří Římané ve stejném smyslu používali slovní spojení sub rosa – pod růží, čili důvěrně, tajně, pod slibem mlčenlivosti atp. Růže pro ně totiž byla symbolem mlčenlivosti: pod množstvím svých okvětních lístků dokáže ukrýt tajemství, které celý keř chrání svými trny. Proto růži zavěšovali nad jednací stůl, aby projednávané záležitosti nebyly vynášeny na veřejnost, růžemi zdobili Bacchovu hlavu, aby všem připomínali, že nemají v opilosti nic vyžvanit, ba dokonce ze stejného důvodu růžemi ovíjeli i poháry. I v raném křesťanství byla růže symbolem mlčenlivosti. Symbolické rosety byly na příkaz papeže Hadriána VI. (1459–1523) umísťovány nad zpovědnicemi. Mluvit „pod růží“ tedy znamenalo mluvit jako při zpovědi, pod ochranou zpovědního tajemství.

    Mimochodem, u nás prý v 10. století byla růže erbovním znamením rodu Slavníkovců, z něhož pocházel sv. Vojtěch, a proto je součástí svatovojtěšské ikonografie. Jinak se často vyskytovala i v dalších šlechtických erbech, zejména u jihočeských pánů z Růže.

    Jak vidět, cesta od antické růže k dnešní roušce je historicky docela dlouhá. Ale od růže jako symbolu mlčenlivosti a diskrétnosti k roušce (člověka to málem nutí, aby napsal „k roužce“), která to od běžné pomůcky proti šíření koronaviru brzy dopracovala až k symbolu manipulace a ovládání celé společnosti, je pocitově blízko. Jde o to, aby se pod rouškou prevence proti šíření koronaviru pro naši společnost z dočasné roušky či ústenky nestal trvalý náhubek.

    A jaký je rozdíl mezi ústy a hubou? Kolem huby se líp maže med.

MICHAL ŽÁK