Řečkovické dějinné proměny

19.10.2015 10:40

    Městská část Řečkovice, v současnu ve spojení s Mokrou Horou, má pozoruhodný původ svého názvu. Na nejvyšším bodě Řečkovic nazývaném Západí (možná z důvodu letních západů slunce), se nalézají pramínky podzemních potůčků, kterým se ve staročeštině říkalo řéčky a název této obce tak byl nasnadě. Ale hovořit o Řečkovicích v souvislosti s jeho městským významem, tak ještě možné nebylo. Vznik kdysi původní osady je spíše odhadován, a to na dobu přelomu 12. a 13. století.

    Opírá se o písemné dokumenty pocházejících až z konce 13. století, kdy měl být řečkovický dvůr věnován králem Přemyslem Otakarem II. coby dar kapli svatého Jana, se sídlem na hradě Špilberk.

    Zmíněné „řéčky“ vytváří dodnes nízko pod povrchem položenou hladinu spodní vody, se kterou je nutné počítat v souvislostech s pozemními pracemi.

    Řečkovicemi protéká nejmenší brněnská „řeka“ Ponávka, mající pramen v obci Vranov, a z trojice brněnských toků se vykazuje přírodní neobvyklostí v podobě jejího mizení pod povrchem, a proto má výsadu se nazývat řekou, či spíše říčkou ponornou, z titulu jejího proměnlivého toku venkovním a podzemním řečištěm, které v Králově Poli vstupuje pod povrch. Původně vodní koryto tohoto brněnského minitoku vyúsťovalo do Svratky, ale regulací jeho směru má v současnu výtok do druhé brněnské řeky Svitavy. Tato říčka potočního charakteru se vyznačuje délkou necelých sedmnácti kilometrů.

    Ač se tedy jedná o tok velmi malý, tak se zasloužil svou polohou průtočnosti o situování v tomto místě tzv. Trstěnické stezky, jejíž obchodní trasa spojovala Pobaltí s Orientem. Později obdržela název Dolní královská stezka, která zanechala v Řečkovicích název jedné z ulic Královka. Na poříčí Ponávky vznikalo během doby i několik vodních mlýnů.

    Počátkem 14. století mění Řečkovice svého vlastníka, kterým se stal v té době významný Řád německých rytířů, který má spojitost s naším celkově pátým králem v pořadí, Přemyslem Otakarem II., který se zúčastnil s jmenovaným řádem křížového tažení proti pruským pohanům a při této příležitosti bylo na jeho počest založeno město Královec, dnešní Kaliningrad.

    Řečkovice mají co do činění i s králem Janem Lucemburským a s královnou Eličkou Rejčkou, byť v nepřímé souvislosti. Tato vazba má svůj původ v Janově daru špilberské kaple svatého Jana své milence Elišce Rejčce, která na Starém Brně zakládá klášter cisterciaček, kdy motivem k této stavbě byla prosba o odpuštění jejích hříchů. Jak praví historické kroniky, královna byla náruživá a promiskuitní milovnice, takže pro stavbu tohoto typu za účelem očisty svědomí, měla mimořádný důvod. Její druhý manžel Rudolf Habsburský měl údajně zemřít na následky častého a vášnivého milování se svou ženou Eliškou. Ta si během své působnosti „vymilovala“ celkem pět věnných měst, kterými byly Hradec Králové, Chrudim, Polička, Vysoké Mýto a Jaroměř.

    Takže Řečkovice měnily prostřednictvím milostných vášní své majitelky již potřetí svůj majetnický vztah.

    Tato stále obec, změnila během následujících tří století vícero vlastníků, sestávajících z řad měšťanů nebo erbovních šlechticů. Do dalšího vývoje a majetnictví promluvila Bílá Hora, respektive ohlas dopadu její české prohry, protože jedním z dalších majitelů Řečkovic byl nejvyšší soudce Markrabství moravského, Vilém Dubský z Třebomyslic.

    Ten však tím, že se zapojil do stavovského povstání proti císaři Ferdinandu II. Řečkovice ztrácí, protože mu v konfiskační odvetě byly odebrány.

    Novým majitelem se stává jezuitské Tovaryšstvo Ježíšovo, které vládne obci 150 roků.

    Řečkovickému starému náměstí dominuje stavba kostela sv. Vavřince, jehož původ není přesně znám, ale vychází ze žďárské listinné zprávy o patronátním právu nad řečkovickou farou z roku 1338, z čehož se logicky odvozuje jeho působnost minimálně od této doby.

    Roku 1464 vzniká na řečkovickém území tvrz, která je zachovalá do dnešních dnů v podobě zámku, který po únorových událostech se proměnil na střední školu Královopolské strojírny. Poté došlo k jeho inovaci na základní devítiletku a dnes je tento barokní prostor sídlem Úřadu městské části Řečkovice a Mokrá hora.

    V první čtvrtině 15. století vzniká v prostoru obce pivovar, který zbudoval stavitel Hýbl. Ten přechází posléze do majetku jezuitů, kteří pod pivovarem zhotovili rozsáhlé podzemí, které sloužilo pro výrobu piva jako skladiště výrobních surovin i samotných sudů piva pod názvem Salvator či řečkovický ležák anebo řečkovický březňák. Tento mok měl značný ohlas, o čemž svědčí jeho export do Vídně a údajně až do Jižní Ameriky.

    Řečkovické podzemí, z části již zasypané a zazděné, mělo dle pověsti dosahovat až do současných městských prostor, což bude spíše představa některého z místních patriotů, než praktická potřeba pivovaru.

    Avšak sklepení posloužilo občanům jako úkryt v době řečkovických bojů a náletů na konci II. světové války.

    Řečkovice se staly i nepřímým účastníkem prusko-rakouské války roku 1866, kdy se Řečkovic průběh frontových bitev přímo nedotkl, ale byly zde dopravovány řady zraněných, které nacházely ošetření v kostele svatého Vavřince a podzemních chodbách pivovaru.

    Obec Řečkovice se v dubnu roku 1929 stala součástí města Brna.

    V roce 1960 byla k Brnu připojena i Mokrá Hora a tyto dvě původní obce se v roce 1990 spojily v jednotnou městskou část.

    Řečkovice, které náleží k nejsevernějších katastrálním bodům města Brna, dosahují v současnu necelých 16 000 obyvatel.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ