Proč u nás dnes pravda (i na internetu) skomírá?

    Jestliže chceš, aby se konkrétní fakt stal obecně nevěrohodným, přidej k němu několik podobných a také pár protikladných. Pak vyrukuj s doporučením, že bude třeba vynaložit cílené úsilí, aby byl nalezen ten opravdu, ale opravdu správný.

    V novinářské branži se takovému postupu slangově říká „barevný sračky“. Čím více je totiž mediálního šumu, tím snazší je zpochybnění prakticky čehokoli.

    Nejvyužívanější způsob cílené manipulace s fakty a veřejným míněním je nahrazení, respektive překrytí jednoho „senzačního odhalení“ jakoukoli druhou kauzou. Ve výsledku se tak dnes řada „neuvěřitelných lumpáren“ stává víceméně automatickou součástí veřejného prostoru. Dokonce natolik, že už žádný z konkrétních, ale ani nových případů nevyvolává všeobecnou pozornost.

    Mediální průjem opravdu funguje. Jen načasování splaškujícím občas nevyjde tak bezchybně, jak by si zadavatelé přáli. I když s „Rathovinou“ se to proti církevním restitucím dost povedlo.

    V souvislosti s aktuální výroční zprávou BIS nemůže člověka, sledujícího alespoň trochu aktuální společenské dění, napadnout nic jiného, než že jsme zase v pěkné rejži. Kdo lže, ten i krade, říká jedno z českých lidových mouder. Při slovech, která zazněla z úst politiků v médiích na zmíněnou „veřejnou“ rešerši BISky lze uvedené přísloví jedině obrátit: “Kdo nejvíc krade, ten také nejvíc lže“. Jistě, zpravodajská agentura dobře nemůže popisovat ve svém veřejném souhrnu věci konkrétní. Ostatně agenti sami nejlépe vědí, jak funguje tuzemská soudní mašinérie, je-li hlcena účelovými žalobami. Jednotlivosti, jak zpráva zdůrazňuje, stojí, leží a běží v oněch šesti stech zprávách, poslaných vládě a vyšetřovatelům. Jenomže o těch topbratr Kalousek ani pro boj s korupcí koupená Peak jaksi zhola nic nevědí.

    Především po internetu koluje od přátel k přátelům, od člověka k člověku, všechno možné a ve svém výsledku, pokusíme-li se to věcně analyzovat, vlastně… nic. Cosi tedy ano, ale v kupách provlhlého sena aby jeden onen příslovečný zlatý špendlík sakra pracně hledal!

    Jsou tyto „dětské“ nemoci světové informační sítě vyhubitelné? Například po způsobu vymýcení obrny, záškrtu, neštovic nebo černého kašle? Webové proočkování každého z jeho uživatelů bude asi nezbytné, jakkoli to zabere relativně dlouhý čas. I když druhá generace surferů už jistou imunitu vykazuje. Mnohdy nikoli ideální. Rezignace na sledování aktualit a soustředění se na soukromé a důvěrné informace asi zrovna také nebude to pravé „ořechové“.

LIBOR KALINA