Předseda ÚOHS Rafaj očekává od Libereckého kraje za lživé útoky omluvu

    Nejvyšší správní soud svým rozsudkem potvrdil, že Liberecký kraj v letech 2017/2018 postupoval nezákonně při nákupu akcií autobusového přepravce. Tak zní konečný rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně, který tím zcela podpořil rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve zmíněné věci. Předseda ÚOHS Petr Rafaj očekává nyní od hejtmana Libereckého kraje omluvu.

    „Kvůli zastavení této transakce nás zástupci Libereckého kraje ostře napadali, rozpoutali proti mně politickou kampaň a požadovali mé odvolání z funkce. Verdikt soudu nyní jednoznačně potvrdil, že jsme postupovali v souladu se zákonem a útoky ze strany Libereckého kraje byly tedy zcela nedůvodné a lživé. Očekávám od Libereckého kraje omluvu a doufám, že pan hejtman bude férový a za výroky vůči úřadu a mé osobě vyvodí pro sebe stejné důsledky, jako požadoval po mně, tedy že odstoupí. Jsem rád, že se potvrdilo, že úřad rozhoduje nestranně a podle zákona,“ uvedl k soudnímu rozsudku předseda ÚOHS Rafaj. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve svém tehdejším pravomocném rozhodnutí konstatoval, že, zjednodušeně řečeno, nákup akcií je veřejnou zakázkou, neboť akcie jsou podle občanského zákoníku věcí a v zákoně o zadávání veřejných zakázek není pro akcie stanovena výslovná výjimka. Liberecký kraj měl tedy povinnost při nákupu akcií postupovat podle zákona. Úřad doplnil, že zákon se sice v tomto ohledu odchyluje od unijních zadávacích směrnic, nicméně je třeba jej respektovat. Rozhodnutí ÚOHS však v květnu letošního roku zrušil Krajský soud v Brně, když v podstatě řekl, že antimonopolní úřad měl zákon vykládat eurokonformně a transpozici v české úpravě měl ignorovat.

    Nejvyšší správní soud nyní rozsudek Krajského soudu zrušil a jednoznačně potvrdil správnost rozhodnutí ÚOHS. „Vzhledem k tomu, že jak závod, tak akcie jsou věcmi ve smyslu § 489 občanského zákoníku (o čemž není v nynější věci sporu) a zákon o zadávání veřejných zakázek neobsahuje ustanovení, které by nabytí a převod těchto věcí vyjímalo z jeho působnosti, nelze dospět k jinému závěru, než že se v nynější věci jednalo o veřejné zakázky na dodávky a žalobce je tedy byl povinen podle § 2 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek zadat v zadávacím řízení,“ uvedl doslova Nejvyšší správní soud. Podle NSS není sice stávající úprava pro korporátní akvizice vhodná, nicméně není na soudu či na ÚOHS, aby tuto věc posoudil. Je to záležitostí zákonodárců. Tiskový mluvčí úřadu Martin Švanda potvrdil, že v případě soudních přezkumů je antimonopolní úřad v oblasti veřejných zakázek velmi úspěšný. Z dlouhodobého hlediska jsou správními soudy rušena maximálně dvě až tři procenta ze všech rozhodnutí, která antimonopolní úřad v oblasti veřejných zakázek vydává.

KRISTIÁN CHALUPA