Pravda vítězí.?!

18.01.2013 09:07

    Pravda prý vítězí, alespoň tohle sdělení je možné si přečíst na prezidentské standartě, kterou bude za týden třímat v ruce už třetí prezident českého novověku. Z tohoto sloganu však není patrné, v jakém slova smyslu má ona pravda vítězit, při jaké situaci a případně kdy? Tento výrok totiž postrádá interpunkční znaménko. Nevíme tedy, zda se jedná o oznámení, o otázku nebo o zvolání dosažené jistoty! Tato pochybnost má své opodstatnění, protože pravda má cestu světem mnohem komplikovanější než lež.

    Čím to je? Je to snad tím, že se bojíme, že pravda nás dokáže vysvléknout z šatu role postavy, kterou bychom chtěli být, a jíž ve skutečnosti nejsme Udělal vůbec někdo statistiku, kolikrát zvítězila pravda a kolikrát lež? Pravda asi občas zvítězí, ovšem pod podmínkou, že musí napřed porazit lež, kdy se při takovém někdy až Armageddonu, pořádně zapotí. O lži se  ale zase tvrdí, že mívá krátké nohy, avšak každý z nás ji ve svém životě viděl pádit rychlostí, v níž byl běh geparda pouhou želví procházkou. Když porovnáme oba výrazové prvky, buď klamu nebo shody tvrzení se skutečností, tak v málokterém historickém citátu se setkáme s tím, že by pravda ve svém životě měla už dopředu ušlapanou cestu. Např.:

    Hus: Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí!
    Jan Masaryk: Pravda vítězí, ale dá to fušku.
    Neznámý autor: V pravdě je víc odvahy než ve lži.

    Z toho vyplývá, že cesta pravdy bude zřejmě strmější. Ostatně zkusme si představit, že přijdeme do společnosti a budeme mluvit výhradně pravdu. Kolik lidí bude mít zájem se s námi za chvíli bavit? A co takové proslulé “In vino veritas?“ Tam spíše než o pravdu, jde o vykecání v podnapilosti toho, co bychom za střízliva nikomu o sobě neřekli.

    Soudí soudce podle pravdy? Pokud by chtěl hledat absolutní pravdu, tak by zřejmě musel v soudní síni sedět možná až do penze. A nezapomeňme při té příležitosti na jeden důležitý lidský aspekt, že i v soudních jídelnách se občas podávají čerstvé ledvinky (předseda polního soudu ve Švejkovi), které dokáží pravdu setsakramensky upozadit. U soudu se spíše než o pravdě rozhoduje podle toho, která strana předloží atraktivnější podání své neviny. Takže ani zde nemá pravda výsadu samoobhajitelnosti.

    Politika pokud by měla stát na pravdě, tak ten, kdo by chtěl hrát její ryzí kartou, tak by neprošel ani prvním kolem primárek, protože politická funkce se s pravdivým člověkem moc nespolčuje. Jak říká jedna moudrost, že mluvení pravdy má pouze tu přednost, že si nemusíme pamatovat to, co jsme kdy řekli. Tak zde se setkáme asi s jednou z mála výhod pravdivého tvrzení.

    Co my lidé vlastně chceme? Lež nebo pravdu? Určitě pravdu, dodávám, že u druhých, protože obvykle toužíme po tom, čím sami neoplýváme. Co bývá ovšem velmi ošemetné, když se chceme dopídit pravdy, že na této cestě narazíme na různé modifikace, které oscilují mezi pravdou, zde znovu použijí definice, že by se mělo jednat o shodu tvrzení se skutečností a lží, kdy nám tento mix vytvoří polopravdu. Ta umí udělat mnohdy více neplechy než ryzí lež, protože polopravda je postavou z maškarního bálu, mající s pravdou i lží dosti shodnou podobu, ale je v nejlepším případě pouhou podobou dvouvaječných dvojčat.

    A zase se před námi vyrojí mnoho otazníků, pokud si do erbu svých zásad zvolíme to, čemu chceme říkat pravda. Je to prostředek k zajištění našeho cíle? Není lepší pravdu spíše tajit? Nebo raději používat lži? Není člověk mluvící pravdu společenským hlupákem, který se vymyká trendu a v mluvě dneška není in? Ale přece jen zde bude jeden rozdíl. A to ten, že když bude pravda vždy přítomna v našich činech, možná, že někoho ztratíme nebo někdo od nás odejde, a možná či spíše určitě si při ní nabijeme čenich. Ale ve většině to bude ten, bez koho se obejdeme, protože tento pravdivý proces dokáže bezpečně oddělit zrno od plev. Budeme-li si však brát lež jako podpůrnou pomůcku pro dosažení našich záměrů, tak i nezřídka můžeme krátkodobě nějakého cíle dosáhnout, ale ne natrvalo a cíle nepříliš hodnotného. To proto, že lež je po nějakém čase prohlédnutelná. No a chceme-li hrát kartou absolutní pravdy, budeme si muset dát trochu práce se zjišťováním, jakou ta skutečná pravda má vlastně podobu? Ať se ale budeme snažit pravdu nalézt zleva, zprava nebo odshora či odspodu, tak se nám bohužel pokaždé podaří docílit jednoho možného poznatku, který jsme ani původně najít nechtěli, a to proto, že je na světě tolik pravd, kolik je na něm lidí.

JIŘÍ ŘEZÁČ z Větrníku