Portrét prezidenta

08.01.2013 10:55

    Jednu vzpomínku na aktuální téma mám z relativně časné dětství. Kamarádil jsem se školníkovým synem Emilem a společně jsme se nachomýtli u výměny prezidentů Novotného za Svobodu. Pochopitelně se nejednalo o ustavování do funkce, to pouze pan školník vyměňoval portréty v rámech. Objevili jsme společně s ním praktický postup jeho předchůdců, kteří pod sklo umístili nového státníka a ty ostatní nechali za ním pod paspartou. Byla to zvláštní historická exkurze, neboť v našich aktuálních učebnicích dějin začínali i končili státníci Klementem Gottwaldem. I Antonín Zápotocký, kterého Emilův otec pojmenoval harmonikářem, neboť hrál údajně rád na akordeon, se nám zdál podobný Benešovi nebo Masarykovi, o kterých nám ve škole také nikdo nic neřekl.

    Také proto bych ještě nechal Klause viset. Mám mu ale za zlé, že o amnestii neřekl dopředu. Vědět o ní, pustil bych se do výroby triček, jaké jsme dělali právě s Emilem. Přes jednoduchou šablonu jsme na ně tehdy (za Husáka) stříkali barvou na kůži tvář Micka Jaggera. Stříleli jsme je pak spolužákům po padesátikačce a snili o dalších skvělých podnikatelských příležitostech. Teď mít na pultě tričko s Klausem, to by byl kšeft! Dvacet tisíc zájemců! Mnohýmu by navíc takový tričko rád koupil každý druhý na ulici, jen když by amnestovaný slíbil, že ho bude nosit, dokud se mu nerozpadne. Škoda, že Jakl nebo Hájek nedali dopředu vědět… (bor)