Proč jsou internetové stránky plné chyb a překlepů?
Ostuda profesionálních novinářů
Je to přinejmenším zvláštní. Zdá se, že lidé ztrácejí zájem o svůj mateřský jazyk. Školní děti mají problémy s češtinou, dospělí (dokonce i ti, jejichž příjmení jsou ověnčena nejrůznějšími tituly) často nevědí, kde napsat ypsilon, kam patří měkké i, jak správně užívat zájmena mě, mne a mně, kde psát velká písmena, jak je to s předponami s- a z-. Čárky pro někoho z nás neexistují. Když člověk tu a tam pročítá bakalářské či diplomové práce studentů vysokých škol, nestačí se divit, jaké prohřešky vůči rodnému jazyku si jejich autoři dovolují. Poznáte naprosto přesně, které pasáže odněkud opsali (tam bývá přece jen méně chyb). A naopak – věty, které „vyplodili“ sami, občas nemají s českým jazykem mnoho společného.
Nebo se stačí rozhlédnout po vývěskách a plakátech v ulicích, autobusech či tramvajích. Reklamní letáky nejrůznějších firem jsou plné chyb a překlepů. Dnes a denně vidíte chyby v titulcích televizních zpravodajských pořadů, ale také – což mě nejvíc mrzí – v tištěných sdělovacích prostředcích. Jako dlouholetý novinář se s tím nemohu smířit. Často si kladu otázku: Co se naši mladí kolegové učili v základních školách, jak vypadala jejich maturitní zkouška z českého jazyka? Přece není možné, aby profesionální novinář nevěděl, že například slovo „plískanice“ není ve vyjmenovaných slovech, a tudíž v něm nemůže psát ypsilon.
To byl příklad z internetu, tam bývá nejvíc prohřešků. Možná namítnete, že chybu či překlep přece udělá každý. To je samozřejmé. Pokud redaktor přehlédne chybu v tištěném deníku či časopisu, má smůlu. Vzpomínám si, jak jsme se vždycky zlobili, když sazeč v tiskárně projevil „lidovou tvořivost“ a my jsme se pak ráno nestačili divit, pod čím jsme v novinách podepsaní. Dneska je situace naprosto jiná. Autor si píše články sám, nikdo je po něm nepřepisuje, ani v tiskárně nevysazuje. Na internetu lze text dodatečně opravit. Někdy však mám pocit, že bulvární časopisy se v chybách vyžívají. Jak si to jinak vysvětlit? Překlepy zásadně neopravují a dokonce jim ani nevadí urážlivé či zesměšňující poznámky čtenářů.
Z jednoho internetového deníku (jeho název je v ukázkách nahrazen třemi tečkami) jsem vybral několik titulků, které jsme si mohli přečíst v poslední době:
Ukázka z debaty, kterou pod citovanými články vedli čtenáři:
* Ministeryně kultury? Redaktor … by měl absolvovat alespoň základní školu. (gogo)
* MINISTERYNĚ a NEPROBÝHÁ?!?!?! Kolik toho má už redaktor pod kůží?!?! Za ten pravopis se teda styďte! (putna)
* Stačí, že je oddaný pravičák, pravopis je pro lůzu. (sirena)
A ještě několik dalších příkladů:
* Pak by to mohla být blýskanice. (allegra17)
* Plýskanice!? …, …, taková hrubka! A hned v nadpisu! To je silná káva i pro čtenáře …, následkem čtení … značně otrlého! (dfghjk)
* Asi to bude podle vzoru blýskavice. (starypes)
* Plýskanice mě vytočila. S českým pravopisem mají mnozí novináři evidentně problémy. Je to normální? (vialli)
* Zato autor tohoto článku by se měl připravovat pečlivě a něco se naučit z české gramatiky, třeba vybraná slova po L, plÝskanice tam určitě nejsou. Taková chyba v titulku a nikdo si nevšimne. (harapeska)
Čím to je, že lidé neumějí správně hovořit a psát mateřským jazykem? Internetové debaty (chaty) jsou plné chyb, které by neměly dělat ani děti z prvního stupně základních škol. Ale budiž – většinou jsou to rozhovory přátel či lidí s podobnými zájmy. Často používají slangové nebo nářeční výrazy. Těm bych tu a tam nějakou chybu prominul. Kolegům novinářům však hrubky odpustit nemohu. Je to neprofesionální a velice neseriózní vůči čtenářům. Opravdu nemohou psát správně (bez hrubých chyb a překlepů) alespoň titulky svých článků?
JAROSLAV BOBEK
P.S.
S odstupem času mi padl do oka další titulek z bulvárních internetových novin. Nechápu, že profesionální novinář dokáže udělat v nadpisu článku hned dvě chyby naráz: