Odrážíme se ode dna! – Jak je ale hluboko?
17.08.2013 09:45
Odrazit se ode dna je široký pojem, kdy bychom si měli na rovinu říci, jak to dno je hluboko, kolik kyslíku máme ještě v plících, zda při stoupání, bude-li jaké, po tom slavném odrazu máme ještě dost jeho zásoby a rovněž síly, abychom byli opravdu schopni vyplavat na povrch.
Není dno jako dno. Jedno nalezneme na dětském brouzdališti v panelákovém sídlišti a druhé o kousek dál, třeba v Mariánském příkopu v hlubinách Tichého oceánu.
Takže se nabízí prozaická otázka, od kterého dna se tedy vlastně odrážíme?
Ve sdělovacích prostředcích mnohého druhu nastala euforie, jak si správně počínáme a určitá výseč lidu národa českého hledá ve skříni zakonzervované prapory pro slavnostní příležitost z dob středně dávno minulé.
Důvod s odpovědí, a podle mne ten prioritní, proč jsme se na to dno dostali, už nikdo neřeší, jako by se už zapomnělo, že nebývá kouře bez ohně.
Ono optimistické sdělení má sice šmrncnutí o dílčí pravdivý podklad, ale v celkovém kontextu ekonomického ukazatele má význam mravence ve sloním stádu.
Onen odraz v ukazateli 0,7 procenta je výsledkem hrubého domácího produktu 2. čtvrtletí letošního roku. Tedy měsíců dubna, května a června. Dodávám k této větě ještě slovo, pouze! Ale co bylo předtím, co se do celkové statistiky započítává?
Pomineme-li samotný počátek problémů české ekonomiky a omezíme se pouze na dobu, kdy to u nás šlo už opravdu od deseti k pěti, přesněji řečeno ke třem, ke dvěma, tak si stanovme období dvou roků zpátky. Tady jsme si sami určili tu reálnou, myšleno českou, hloubku ekonomického dna, která má odlišný ukazatel, než momentální pohyb kousek výš, kdy už to snad ani o moc hlouběji více nešlo.
To mluvíme zatím pouze o nás, ale my už dneska, co dneska – dávno! – nejsme jenom my! Jsme součástí širokého komplexu Evropské unie na ekonomickém čele s velkým Německem, do jehož velestátu, když spustíme kolmici z Reichenbergu – tedy pardón – měl jsem na mysli Liberec, ještě jednou se moc omlouvám, jsme zaříznuti, a to odjakživa, jednou třetinou. Právě tam vyvážíme přes třicet procent našeho exportu a jsme jeho desátým největším exportérem! Jinými slovy, vzato z ekonomického pohledu, jsme dalším státem Spolkové republiky Německo!
A tahle vazba, ale i na jiné státy, může z nás udělat, pokud se někde něco nepříjemně šustne, lehounké a neovladatelné peříčko ve větru!
To je prozatím líc mince, ten příjmový. Ale peníz mívá i svůj rub. A tou jsou v českém pojetí výdaje.
A teď by bylo možná psát stránku za stránkou o nesmyslných výdajích na nesmyslné potřeby, viz rozkrádačky ve vládě, předražené dálnice, fotovoltaika, armáda nezaměstnaných, které vypouští každým rokem některé nesmyslné vysoké školy, nadbyteční státní zaměstnanci, kdy na každého v celkových nákladech padne v průměru každý měsíc hodně přes sto tisíc korun atd., atd.
Kolik máme nesmyslných organizací, společenských, uměleckých nebo sportovních objektů a projektů, které si na sebe nevydělají. Pro ilustraci se stačí jen podívat na v minulém blogu zmiňované České dráhy. Ale to je jen jeden ze stovek molochů, k nimž náleží další tisíce menších mološků, kteří hltavě sají a sají a čím více k nim přerozdělovači, kteří přerozdělují z cizího, budou vstřícnější, tak tím i více za doprovodu hlasitého mlaskotu sát budou.
No, pojďme ale do reálu.
Jestliže ekonomicko-analytičtí experti a vládní s nimi tvrdí, že pro letošní rok očekávají propad o 1,5 procenta HDP, tak prosím vás o jakém odražení ode dna se mluví?
Asi odborníci mají jinou míru a slovník, ale já neodborník nehodlám tvrdit, že když spadneme o 1,5 procenta dolů v celkovém náhledu, že tím pádem stoupáme nahoru!
To pak skutečnost, kterou má lidstvo tisíce roků zakódovanou v mozku, že to, co do dneška považujeme za barvu bílou, tak proto, že nějaký odborník se domnívá, že je tomu naopak, tak jenom kvůli jeho odborným domněnkám začneme unisono tvrdit, že je to barva černá?!
Takže plyne z toho jedna věc. Že když to trochu nadsadím a naši ekonomiku přirovnáme k fotbalovému utkání na mezinárodní úrovni, které prohráváme v 80. minutě 5:0. A tím, že na to soupeř už kašle, se nám do jeho sítě podaří došoulat umaštěný gól, tak to přece není důvod k jásotu a výrokům, jak jsme převzali otěže zápasu do svých rukou!
Průběžný, a promiňte, možná, že i kdoví jak splácený ukazatel nárůstu naší ekonomiky za období pouhého jednoho čtvrtletí, není důvod k oslavnému jekotu a bití se v prsa.
Ovšem jestliže takový nárůst bude celoročně – alespoň v této hodnotě – trvalý, pak jsem pro, abychom třeba na Silvestra, ale spíše až toho v roce 2014, pozvedli číše a teprve pak zvolali nikoli do dna, ale od dna!
JIŘÍ ŘEZÁČ z Větrníku
