O čem vypovídají volební výsledky

    Volby do krajských zastupitelstev a do senátu dopadly vcelku dle očekávání. Obdobně vyzněly komentáře publicistů i představitelů stran, jak „vítězných“, tak „poražených“. Nevyžaduje hlubokou analýzu konstatovat, že „poražení“ obdrželi účet za svou nepříliš zdařilou vládní politiku. Plytký je výklad neúspěchu očima současného vedení ODS, dle kterého v krajských volbách opozice pravidelně získává, zatímco vládnoucí strana „to odnese“. Přesné je obecné konstatování, že druhé kolo senátních voleb bylo spíše než úspěchem sociální demokracie, porážkou KSČ. Vezme-li to vítězná strana na vědomí, mohlo by jí to prospět. Namísto jásotu a tvrzení, že občané dali najevo, že odmítají pravici a přeji si vládu ČSSD, je na místě představit konkrétní program, jak naplnit sliby dané zejména sociálně slabším skupinám a nepokračovat přitom ve vršení stále hrozivějšího státního dluhu.
Druhé kolo senátních voleb naznačilo, že politické strany, včetně vítězné sociální demokracie zas tak moc vítězné nebyly. Straničtí kandidáti prohrávali souboje s nezávislými či s těmi, kteří jsou občany za poměrně nezávislé považování. Často výrazným rozdílem. Kandidáti ČSSD byli přitom nejednou poraženi osobnostmi, levicově orientovanými. Proti „nováčkům“ navíc stáli osvědčení a ostřílení političtí matadoři.

    ODS se svými výsledky jak v krajských, tak v senátních volbách spokojena být nemůže a také není. Měla by se však zamyslet i nad svými „výhrami“. Nešlo spíše o volbu osobností, než hlas straně? Tepličtí kupříkladu volili spíše svého osobitého Kuberu, než ODS. A co říci třeba k vítězství J. Pospíšila v krajských volbách, předtím odsunutého stranou z vlády? Zelení“ si snad nebudou vykládat vítězství Elišky Wagnerové jako hlasy pro zelenou politiku a její stranu. Nebo snad ano?

    Skutečnými vítězi voleb se staly osobnosti, které nejsou členy stran, nebo jejich osobnost nad stranickostí a členstvím převažuje. Přijmout výklad, že volba osobností je dána „jinakostí“ senátu, který není „tak politický“, nelze. Bez skutečných osobností to nepůjde ani v politických stranách. Moc jich tam zatím nevidět.

    Netřeba hluboké analýzy k poznání, že výsledky voleb jsou jedním ze signálů o převažující celkové skepsi k situaci ve společnosti, za níž nesou odpovědnost právě politické strany. Vítězství nezávislých indikuje současnou sociální percepci politických stran občany. Není to pozitivní percepce. Politické strany by spíše než taktizovat jak porazit soupeře, měly, je-li to vůbec v dané sestavě možno, věnovat úsilí nápravě nejen vlastního nepříznivého obrazu, ale zejména současného nepříliš povzbudivého stavu politiky a správy státu.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK