Nevšední svět světského lidu (3)

    Jak vypadá soukromý život lidu světského zaměření? Především je potřeba vyzdvihnout rodinnou soudružnost, kdy v této komunitě jsou všichni starší členové všemi dětmi pojímáni jako strejdové a tety.

    A všichni si bez rozdílů věku i tykají. Příkladný je vztah k rodičům, a ve starším věku i péče o ně, a slovům seniorů je přikládána velká vážnost.

    Domov důchodců je ve světské rodině pojmem, o kterém pouze slyšeli a představa své rodiče odložit do skladiště starých lidí, je pro ně nepředstavitelná. Rozvody jsou ve světské komunitě pojmem téměř neznámým. Dívky před sňatkem jsou vázané tradicí počestnosti a přespávání u svých přítelů je záležitostí i v dnešní době pojmem téměř neprováděným. V této záležitosti to mají trochu usnadněny, z pohledu člověka moderního způsobu života spíše ztíženy tím, že rodina žije v karavanových příbytcích pospolitě a pracovní doba je od rána do pozdního večera a tak příležitost pro city tohoto druhu tím mívá zúžený prostor. Ale ruku na srdce, znáte sílu vášně, která nejednou dokázala přehrát zásady rozumu …

    Sňatek je záležitostí posvátnou a závaznou, kde platí bývalé pořekadlo, že co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, a to se v praktickém životě rovněž i ctí, s dodatkem, že i výjimka se občas najde. Světský lid je komunikativní komunitou, jak ostatně vyplývá z povahy jeho profese a neustálým kontaktem s novými lidmi. Vyznačují se přátelským vztahem k ostatním, protože jaký přístup mají ke svým zákazníkům a i těm, kteří jim poskytují spoustu potřebných povolení, tak to je pak zúročeným vkladem jejich hospodářského výsledku. Většina z nich jsou věřící, protože jejich nasměrování k tradičnímu způsobu života, v němž významnou roli hraje rodinná morálka, je vnímáním daru shůry, v němž mají možnost své seberealizace a možnosti projevu jejich svobodného ducha. Tato skutečnost je pro světského člověka ryzí svátostí opravdového požehnání.

    Svatby jsou významným mezníkem ve světském prostředí, kdy na této zásadní události je přítomno mnohdy i několik stovek spřízněného příbuzenstva a bujará oslava probíhá pochopitelně až do doby, kdy slunce světí svými paprsky nový den. Vyznavači světského života mají krédo, že jak k práci, tak i k oslavě, a význam tohoto pojmu naplňují beze zbytku. Komornější setkání mívá častokrát obsah nejenom v konverzaci o práci a životě včetně záležitostech s ní spojených, ale početná rozmanitost příbuzenstva je tak rozvětvená, že než proberou alespoň ty nejbližší, tak tohle téma zabere nejednu hodinu. Domácí setkání s někým od „fochu“ ať jde o rodinného příslušníka bližšího nebo vzdáleného, je proloženo častokrát zpěvem a při akci většího rozsahu se ozvou doprovodné tóny hudby, jež vyústí i v taneční kreace. A rodinný rozsah světské komunity je nesmírně objemný, do něhož náleží nejen všichni kolotočáři, ale i představitelé cirkusového umění, jejichž jména mají znění např. Berouskovi a další, a z této světské líhně pochází například i zpěvák Michal David. K uvedené chvále světského etnika samozřejmě náleží i druhá strana mince, kdy i oni jsou jen lidé se svými nedostatky. Čím majetnější společnost, tím je někdy znát vymezování se vůči těm, jejichž hmotné statky jsou o poznání skromnější a rivalita vyšších vrstev mezi sebou nabývá někdy až krvavé podoby. Ke komunitě patřil i muž středního věku jménem Kočka, jehož rodinnému klanu náleží i taková akce jako je Matějská pouť a mnoho hazardních podniků, jehož jméno plnilo jednu dobu stránky periodik, díky tragickému výstřelu na plese v Praze. A to se nejedná pouze o ojedinělý případ.

    Mnozí ze světských lidí mluví i několika jazyky, jak vyžaduje jejich profesní zaměření na zem své působnosti. Děti podléhají povinné školní docházce, kterou navštěvují, pokud se nenalézají doma, v místě svého pobytu. Takže za půl roku se dostavují třeba až do více než dvacítky školských zařízení.

    Rodiče mají častokrát zájem, aby potomci ve svém studiu pokračovali i na dalším vyšším stupni, kdy studijní zaměření bývá obvykle spojeno s předmětem jejich činnosti.

    Co je zajímavostí a co se méně ví, že světské etnikum má i svůj vlastní jazyk. Jedná se spíše o žargon, který má základ v dávném vyjadřování jejich předků a je promíchán s řečí jiných etnik a dokázal přežít časy staletí, jenž je v případě slovní nouze doplňován, v našem případě, češtinou.

    Pro světské ženy je příznačné, že se rády pestře oblékají, zdobí se výraznými ozdobami a jsou nenucené v konverzaci a rovněž i mnohé z nich kouří.

    Tolik základní průřez společností svobodných lidí vytvářejících uzavřenější, ale o to pevnější komunitu, jež se sami označují pojmem světští. Jedná se o lid výrazně svébytný, na jedné straně vstřícný a přátelský, ale i důrazně si hájící své výdobytky, jež vykonává své tradiční kočovné řemeslo a které v pravém slova smyslu i miluje. Podstata profese světských lidí se odráží v jejich projevech i ve způsobu vnímání smyslu světa. Jsou svou svobodomyslnou povahou spojeni rovněž s přírodou, kterou projíždějí při svých kočovných přesunech a s mravenčí trpělivostí budují na každém stanovišti to, co předešlý den rozebrali. Jejich práce a atmosféra s ní spojená, dokáže v souhrnném celku rozeznít zvon jejich citlivých emocí, jež svou působností je naplňuje plnohodnotným pocitem štěstí.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ