Nesmrtelnost s tajenkou
20.06.2014 09:45
V bájných šedesátých letech (bájných již proto, že šlo o čas mého mládí) Jan Skácel byl mi nejbližším básníkem, Milan Kundera beletristou. Směšné lásky mne oslovily (obdobně jako Skácelova poezie) úsporností slov, zde ovšem i sdělením o směšnosti, které se mé lásky nikdy nevyhýbaly. Směšnost je atributem existence a života, a tudíž i lásky, což sděluji při vědomí, že názory žen mohou být prudce opačné a až divoce vážné.
Nedivím se, že světově proslulý spisovatel, pokud do Brna přijede, tak inkognito a nepodivuji se, že neuvádí poslední díla v mateřštině, píše-li své romány francouzsky. Stálo by mnoho úsilí a stále cennějšího času, kterého je víc třeba pro slova, dosud z mysli na papír nepřevedená. Nikdo není nesmrtelný, o nesmrtelnosti lze rozvažovat a psát jen dokud žijeme.
Mohu-li radit, z veřejné knihovny si Nesmrtelnost nepůjčujte. Když se mi román slavného brněnského rodáka dostal do rukou, vypadal jako by prošel všemi předpeklími, několikrát byl vynesen z trosek hořících domů, zaplaval si při povodních a tucetkrát posloužil jako podtácek při snídaních v trávě. Pro autora jsou takové doklady čtenářského zájmu snad vítaným soustem, pro čtenáře míň.
Vidím před sebou chlápka s umatlanými prsty od čokoládové pochoutky žmoulajícího list za listem jako by odstraňoval nějakou svědivou vyrážku či fousáče s brýlemi a s cigaretou, z níž padá mezi listy popel jak pozdrav z krematoria. Nebo snad čtenářka? Trochu divadelním gestem jako by byla na scéně pozvedá prst zvolna do výše až k růžovým ústům, která při pootevření na okamžik zrudnou špičkou jazyka, ten po setkání s prstem vklouzne zpět, ruka klesne ke knize do klína, poté nasliněný prst ve spolupráci s druhým suchým uchopí list jako strávenou již kořist a do rožku papíru přidá další z mnoha otisků. To nejhorší mne však teprve čekalo.
Se zapůjčenou Nesmrtelností si někdo zle zařádil a zaměnil ji s čímsi na způsob učebních skript. Neznámý chlap (nebo snad ženská?) výrazně podtrhal různé pasáže a okraje listů popsal zásadními poznámkami, z jeho pohledu jistě ne marginálními. Jasně mi vykolíkoval co číst zvlášť pečlivě, jak vnímat a chápat text. Zanalyzoval a oglosoval dílo tak říkajíc do poslední mrtě. S každou další stránkou jsem měl před očima méně již autora, stále však více vlezlého kritika a glosátora, jednoho z těch, kteří přečetli vše a dokáží to vše vyložit, až ztratíte chuť cokoliv nadále číst. Je opravdu zvláštní, že ještě nikdo, alespoň v Americe, nezastřelil vykladače filmů, kteří vám odvypráví a rozeberou děj před projekcí. Tyto lidi částečně omlouvá, že jsou za tuto činnost, byť nejspíš mizerně, přece však placeni.
Kterým zlořečeným puzením je však veden anonymní glosátor? Odpovím krátce: potřebou nesmrtelnosti. Doufá se jí zmocnit zásahy do knihy, která ho navíc podněcuje příznačným titulem. Může však být nesmrtelným, kdo se skrývá v anonymitě? Existuje tisíc důvodů pro tvrzení, že právě anonymita je nesmrtelná, nebo mívá alespoň dlouhé trvání.
Vševěd, který obohatil knihu autora o množství dalších stran a vydláždil mi cestu k poznání a pochopení, bude žít nejméně tak dlouho, dokud se výtisk knihy Milana Kundery bude půjčovat. Anonymní glosátor se zapsal do dějin zlatým písmem, byť anonymně a neořezanou tužkou. Zatímco já dávno nebudu mít oči ke čtení, vlezlé poznámky v Nesmrtelnosti budou žít dál svým parazitním životem.
Možná také, že časem bude stávající anonymita autora podrobnou analýzou písma a stylu jazyka rozkryta a identifikována. Vysokých škol humanitního zaměření přibývá, absolventi hledají nové možnosti uplatnění a seberealizace, pole vědeckého bádání společenských věd se rozšiřuje, na poznámky k Nesmrtelnosti se vrhnou výzkumníci všech směrů. Zjistí možná, že pachatelem byl student, který se později vypracoval v renomovaného literárního vědce a kritika. Nebo šlo o renomovaného literárního vědce a kritika, který si Nesmrtelnost za své nekoupil, zato však vypůjčenou chutě počmáral. Pokud věda tímto směrem svůj zájem nezaměří, ostrooký glosátor zůstane navždy v anonymitě utajený, avšak běda, také nesmrtelný.
JAROSLAV ŠTĚPANÍK
