v Moravském zemském muzeu

    Navštíviv dne 6. prosince t. r. tiskovou konferenci k nové výstavě v Dietrichsteinském paláci, uspořádanou mineralogicko-petrografickým oddělením Moravského muzea, vzpomněl jsem si na pana profesora Stanislava Vosyku. Učil nás matematice a přírodozpytu na Jednotné střední škole v Merhautově ulici. Založil na té škole geologický kroužek a jezdil s námi kluky na exkurze. S námi kluky proto, že dívek tam nebylo, tehdy ještě byla levá půlka školy pro dívky a pravá pro nás, kluky. My jsme do té dívčí poloviny občas nakukovali, protože tam na stěně u vchodu byla velká nástěnná romantická malba žen oděných v lehké průsvitné řízy. Vstoupit na delší dobu jsme však nesměli. Přitom se ta škola jmenovala Jednotná, a to díky školské reformě ministra Zdeňka Nejedlého. Tak jaká jednotná, říkali jsme si, když žákyně chodí jinam. Byla to první z mnoha dalších školských reforem, proběhla hned po Vítězném únoru. Zatímco do primy gymnázia jsem chodil ještě s dívkami, v Jednotné škole na Merhautově jsme o blízkou přítomnost jiného pohlaví v lavicích přišli, což mělo na mnohé chlapce včetně mne destruktivní vliv. Mnozí citlivější jsme totiž na drahný čas ztratili přirozenou schopnost komunikace s cizím pohlavím, k němuž jsme pak v nejkritičtějším věku dospívajících junů nacházeli složitě cestu, obtížně se prodírajíce houštinou dívčích pohledů a slov. Samozřejmě, byly výjimky. Tehdy mi imponovala a vždy překvapila zejména bezprostřednost, s níž mentálně vyspělý spolužák Benda Karel halekal na dívky a setrvával s nimi v krátkých rozhovorech, z kterýchžto setkání dívky obvykle odbíhaly se smíchem. Též mne imponovala snadnost, s níž kontakty s opačným pohlavím navazovali spolužáci, kteří byli na Merhautku převeleni z ulice Bratislavské, z Cejlu nebo Francouzské, z krajin drsných a svérázných. No a ten pan profesor Vosyka, též přeložený na Merhautovu, založil v naší škole geologický kroužek. S ním jsme jezdili na exkurze. Jednou jsme jeli do Rosic a tam vylezli na haldu ještě doutnající sirnými výpary. Tam jsme okouzleni pozorovali žluté květy síry. Ta síra měla ostrou žlutou barvu, zrovna takovou, jakou má síra ze Sicílie na výstavě v Moravském zemském muzeu. Výstava uspořádaná mineralogicko-petrografickým oddělením k dvoustému výročí ústavu je pěkná a více se o ní dozvíte na ní samé.

Text a foto: LADISLAV VENCÁLEK