Návrat prvobytně pospolné společnosti

09.11.2014 22:40

    Televizní záběry Evropské ligy z fotbalového utkání Slovan Bratislava versus Sparta Praha, respektive chování části publika, které bylo chybně označeno za fanoušky, nás opětovně přesvědčuje o tom, že vývoj člověka od doby prvobytně pospolné v dosažení záměru jeho potřeb se u těchto lidí zastavil na úrovni doby paleolitu. Společensko-vývojové klima zůstalo u typu těchto živočichů zakrněno a způsob realizace jejich emocí předvedli sparťanští rowdys v plné míře na bratislavských Pasienkoch.

    Charakteristikou středního paleolitu bylo seskupování se již vzpřímených dvounohých bytostí do tlup, které se pohybovaly z místa na místo a pokud narazily na tlupu odlišného původu, tak se s ní daly do boje.

    Aby bylo těmto pojmům správně rozuměno, tak je nutno uvést, že se ještě nejednalo o typ člověka, jenž se postupem vývoje proměnil až do dnešní doby, ale o tehdejšího neandrtálce, který byl právě zmíněným typem již člověka, který kde se vzal, tu se vzal, postupem doby vytlačen, chcete-li vyhuben nebo jak to vlastně tenkrát bylo.

    Avšak ať už vytlačen či vyhuben, tak jak je patrno, tak se přece jen někdo z neandrtálců zachránil, rozmnožil a mimo povědomí nově se vyvíjející civilizace přežíval neznámo kde. Jedno je dnes ale jisté, že zde byl a bohužel bez kontroly zůstal.

    Nezvratný důkaz nám o tom podali oni sami, když přišli ve svém kočovném pohybu na bratislavský fotbalový stadion.

    A protože se vývojem doby nenaučili v průběhu svého žití nic jiného, než zničit jiného tvora než jsou oni, dělali tak pouze to, co měli v sobě naprogramované a co jim bylo vlastní. Nic jiného ostatně neuměli a nikdy se už ani nenaučí, a tak jednali pouze podle skromné zásoby jejich myšlení.

    Nebylo by proto na místě se na ně zlobit. Bylo by to stejně neefektivní a pošetilé, jako se zlobit na komára či ováda kvůli tomu, že se do nás zakousne a pokud mu v tom nezabráníme, tak i krvežíznivě vysaje.

    Prostě jinak to v sobě nemá nastavené, a tak dělá jen to, co umí.

    A jak se proti němu bráníme, my „vyspělé“ lidstvo? Zcela jednoduše v podobě dvou variant.

    Ta prvá a nejúčelnější spočívá v tom, že na něho nalíčíme nějaký typ mucholapky nebo ho sami prostě plácneme.

    Ta druhá, že se pokusíme o utopické nemožné a snažíme se jej převychovat tím, že jej podrobíme všelijaké humanitní péči s většinovým výsledkem, že nula od nuly pojde. Kdyby se ale opravdu jednalo o nákladovou nulu! Ale ono jde v konečném součtu o miliardové částky, které zaplatí nevinná a slušná společnost!

    Bohužel, ti co měli na Pasienkoch tuto moc plácnutí, si počínali rovněž příliš humánně, lépe řečeno naivně či nedomyšleně v liché naději, že i toto jsou tvorové boží. Možná jsou, jak bývá všelijaká havěť, ale plácnout je měli! Protože tvorové tohoto vývojového stupně nejsou schopni porozumět pojmům sport, korektnost a neřkuli inteligence. Zde už není jiné možnosti než opravdu jen praštit, tak jako se to dělá u hovad božích.

    V souvislosti při podobných událostech se vzpomínka maně přesune na brněnský fotbalový stadion Zbrojovky Brno v šedesátých letech. Tedy aby bylo uvedeno vše v úplné přesnosti, tak se tenkrát jednalo o Spartak Brno Závody Jana Švermy s docela zajímavým logem. Tehdy se výraz logo ještě nepoužíval, jednalo se o znak.

    A v té době ať přijela na brněnský fotbalový stadion za Lužánkami třeba Sparta, tedy zase tenkrát trochu jinak, a to Spartak Praha Sokolovo, nebo Dynamo Slavia či některý ze slovenských či moravských oddílů, tak pořadatelskou službu zajišťovali, věřte, nevěřte, důchodci! Tehdy ještě jako školák jsem hleděl na ty již věkem poznamenané děduly a nenapadlo mě, že by tomu mělo být jinak. A ono se ani před takovými shrbenými „bodyguardy“ ani něco takového podobného dnešní době nedělo. Ne, že by tehdejší fotbalové publikum bylo jinačí, kulturnější či vyspělejší.

    To určitě ne. Ale ono bylo vycepované tak, aby na něco takového ani nepomyslelo. Protože dobře vědělo, že kdyby si něco podobného třeba jen v náznaku dovolilo co je dnes běžným standardem, že by bylo se stoprocentní jistotou plácnuto. A že by to nebylo jenom tak nějakou platonickou a upomínková plácačkou na mouchy, tak toho si bylo dobře vědomo. Protože policejní – tedy tenkrát veřejnobezpečnostní obušek – tedy opět pardon, vyjadřuji se zase nesprávně, dosaďte si prosím donucovací prostředek, uměl udělat na zadku pořádné jelito. Sám to mohu dosvědčit za zážitků na vlastní kůži, když jsem 21. srpna 1969 demonstroval na Svoboďáku při prvním výročí okupace spojeneckými vojsky. Ale tím to zdaleka nekončilo, protože byla za čin výtržnictví taková pálka, že se i tehdejší „prvobytní pospolňané“ snažili být raději kulturní než si posedět na určitou dobu v chládečku s pořádným pracovním režimem a bez vězeňských výsad dneška a navíc s patřičným bonusem nemalého finančního postihu.

    Bohužel je pravda, že když se dobytku sejme řetěz a odloží bič, nevyloží si to tak, že má svobodu, které je hodno si vážit a nakládat s ní za účelem nějakého prospěchu. Prostě nemůže, protože myslí rozumem dobytka.

    Obdobně je to s tzv. lidmi, kteří nejsou lidmi, ale dobytkem.

    Ukázkou je film „Proč“ režiséra Karla Smyczka natočený podle skutečné události, kdy v roce 1985 fandové Sparty Praha zdemolovali vlak při své cestě za titulovým utkáním do Banské Bystrice. Jednalo se o dobu, kdy tehdejší režim o nějaký závit povolil svou důslednost vůči chuligánům a právě tito rowdys ukázali, jak si toho dokáží vážit. Výsledkem byla zdemolovaná vlaková souprava, zbiti někteří cestující, nádražní výtržnosti, znásilněna jedna dívka. Proč? Jen tak, protože tito chuligáni, rozuměj přeživší prvobytně pospolné bytosti, si možnost projevu svobody takto prostě pojali za svou!? Snad přilitím oleje do již planoucího ohně té doby v podobě inspirace byla neuvěřitelně tragická událost na bruselském stadionu v utkání Poháru mistrů evropských zemí mezi Liverpoolem a Juventusem s desítkami mrtvých. Do jaké míry je možné tyto lotry počítat mezi lidi? Tvrdím, že do žádné. Plyne z toho jedna prostá a dějinami prověřená věc, která je shrnuta do lidového moudra, jenž praví, že škoda rány, která padne vedle. Vyvoďme z toho, co se opět stalo a co se zřejmě bude stávat i dál, důrazný postoj. Protože pokud k těmto projevům nezaujmeme rozhodný přístup, budeme tak činit zlo jen sami sobě, protože těm druhým naší pasivitou nabídneme jen příjemnou zábavu.

    Protože na rozvodňující se vodu je potřebné zřídit rozměrné a hluboké retenční nádrže, které rozbouřené toky udrží v patřičných korytech.

    A to je to, co dnes chybí a čím trpí k potěšení prvobytně pospolných bytostí zbývající část slušné společnosti.

    Vytáhněme proto tomuto stále se nadýmajícímu Golemovi šém zla a uhasme v jeho nitru žár ohnivé pece, než její výheň zničí nadobro vše živé kolem sebe!

JIŘÍ V.ŘEZÁČ