Na počátku byla dřevěná tříkolka
03.01.2018 14:45
Víte, že v Brně Ježíšek už koncem 15. století jezdil o Vánocích na jakési koloběžné tříkolce – nepochybně aby líp stíhal rozdávání dárků? Zřejmě poprvé si na ní vyjel rok po objevení Nového světa Kolumbem, v době, kdy se Morava po smrti Matyáše Korvína (1490) čerstvě ocitla pod vládou Vladislava Jagellonského. V brněnském graduálu, tedy liturgické knize obsahující mešní zpěvy, z roku 1493 středověký iluminátor zobrazil vánoční sekvenci s Ježíškem jedoucím na zvláštním dřevěném zařízení. Jeho základem je hůl (osa) s kolečky na obou koncích, z níž horizontálně vyrůstá jakýsi rám s držadlem nahoře. Kolmo na střed osy je vertikálně posazena další krátká hůl s třetím kolečkem a ta je pro větší stabilitu celé konstrukce spojena ohnutou holí s oním držadlem-řídítky. Ježíšek v pouhé košilce (jak nevzpomenout na dnešní cyklistické vybavení od spodního prádla po helmu!) řídí stroj oběma rukama, jednou nohou nejspíš stojí na dolní ose a druhou se odráží. Je to patrné z přílohy 84 ve 2. díle (2013) sedmisvazkových Dějin Brna, které postupně od roku 2012 vydává Archiv města Brna (právě vyšel 6. díl).
Viděl snad tuto iluminaci Jan Werich? Když psal svou pohádku Královna Koloběžka První z knihy Fimfárum, inspiroval se známou pohádkou Boženy Němcové Chytrá horákyně o mladé Mance, která svým důvtipem pomůže otci vyřešit spory a sama sobě k výhodnému sňatku. Když měla Manka přijít-nepřijít k prokurátorovi, „sedla na kozu a napolo pěšky, napolo po jezdecku do města se dostala“. Werich obdobnou situaci vyřešil ještě důvtipněji. Když jeho hrdinka, rybářova dcera Zdenička, která „rozum měla jako starý Šalomoun“, řešila problém „přiject-nepřiject, být ustrojená-neustrojená, obutá-neobutá, učesaná-neučesaná a přinést dar-nedar“, první položku vyřešila takto: „Vzala jedno kolečko od starého trakaře a druhé od nového, našla si prkénko, ne široké, ne úzké, ani dlouhé, ani krátké, a kolečka k němu přidělala. Na každý konec jedno. Pak k tomu připevnila rozeklanou větev coby řídítka, jednu nohu dala na prkénko, druhou se odstrkovala a rejdila s tím po dvorku.“ Werich tedy vlastně Ježíškovu středověkou koloběžnou tříkolku zjednodušil na dvoukolku. V televizním zpracování Werichovy pohádky Zdenička zpívá text Zdeňka Svěráka: „Napadla mě během dneška kolo, kolo, koloběžka. Ta by stála za pokus, polojízda, poloklus.“
Princip polojízdy-poloklusu začal být aktuální na přelomu 19. a 20. století, kdy rozmach průmyslu nutil dělníky překonávat rychle větší vzdálenosti. A protože peněz bylo málo, vyráběli si různá přibližovadla na bázi Ježíškova brněnského tricyklu či Zdeniččiny koloběžky. Pak roku 1817 Karl Drais vynalezl drezinu – odrážedlo –, od roku 1861 brázdí silnice velocipedy, od roku 1865 tricykly, od roku 1870 vysoká kola, od roku 1879 kola s řetězovým převodem na zadní kolo atd. V 90. letech minulého století švýcarský vynálezce Wim Ouboter odstartoval renesanci koloběžek, která trvá dodnes, takže nejen děti si to drandí na Hurvínkově kolobrndě, ale tento způsob dopravy volí i četní dospělí. Dokonce prý jsme v této disciplíně druzí v Evropě, hned za Finskem.
Těch, kdo dávají přednost šlapání do pedálů, je ale přece jen mnohem víc. Mohou si vybírat z bohaté škály kol městských, silničních na sportovní jízdu, trekových či krosových na cykloturistiku, nebo horských do těžkého terénu. K mání jsou dvojkola (tandemy) i trojkolky, kola poháněná „veslováním“, tedy zároveň oběma rukama i nohama, dále tzv. lehokola, na nichž se šlape vleže na zádech, a dnes už i bezpečnější americká kola, jež mají místo sedla břišní opěrku, takže na břiše ležícím a na zadním kole šlapajícím dámám je lépe vidět do výstřihu… Ta kola prý v přepočtu přijdou asi na 110 tisíc korun. No nekupte to! Kdo rád riskuje, může si pořídit jednokolku. A komu se nechce šlapat po silnicích ostatním na očích, tomu je určen rotoped. Na něm ovšem si pro dárky nedojedete.
Jak vidět, má dnes Ježíšek výběr jízdních, vlastní fyzickou silou poháněných prostředků krapet větší než v roce 1493. A to nám určitě brzy nadělí i schopnost silou vlastní vůle telepaticky přenášet nejen myšlenky, ale i sebe samy.
MICHAL ŽÁK