Na Damašek!?

29.08.2013 16:20

    A zase bude vojna! Bude? Říkají, že prý ano. Ovšem pokud, bude to trochu jiná vojna než ve Vietnamu, Kuvajtu, v Iráku či v Afghánistánu.

    Není prý hloupý ten, kdo chybu udělá, ale kdo ji opakuje. S tím je nutno jen pouze souhlasit, odzkoušeli jsme si to každý na vlastní kůži.

    US boys si to vyzkoušeli již vícekrát a navzdory výrazné převaze, kdy vyhráli jasně na body, nevyhráli nikdy K.O. a nakonec odešli po kratší či delší době domů. Ona každá tato válka, lépe řečeno intervence, měla své pozadí, které činilo její průběh odlišný. Vietnam byl téměř politickou záležitostí, Kuvajt zase výhradně boj o ropu, protože kdyby Saddám získal kuvajtská ropná pole, držel by kolem 30 procent tehdejší těžní ropné kapacity, což označovali experti téměř za monopol. Těžko říci, ale kromě ohrožení mohutného amerického průmyslu bychom možná i my platili za pohonné hmoty, které tenkrát stály kolem 18,- Kč za benzin a 15,- Kč za naftu, možná více než dvojnásobkem. Což postupem doby tak jako tak přišlo i bez války. V zájmu objektivity je ale potřeba zmínit, že se rovněž zvedla průměrná mzda.

    Irák, respektive Saddám, byl zruinován a ve velkých finančně dlužních závazcích, které se podařilo vyrovnat teprve nyní po dvaceti letech, a přesto se nechoval podle předpisu, za což byl odměněn dalším kovovým dárkem z nebe zhruba o deset let později.

    Pokaždé tomu bylo k jeho vlastní škodě, protože tento irácký ropný mocnář vládl s americkým požehnáním, mimo jiné kvůli šíítské a sunnitské rovnováze v oblasti. Vládl tak svévolně, že skončil až na šibenici. No holt komu není rady, tomu není pomoci.

    Nyní by nás měla čekat další válka, a to v Sýrii. Podle našich sdělovacích prostředků prý válka bude a dokonce už tuto noc, z níž se probudíme do 29. srpna. Já bych tak moc horkokrevný nebyl, protože dnešní datum není uplynulý letopočet, kdy se bojovalo pro útočící stranu jednodušeji a rychleji. Vše se vyvíjí a mění. Tento druh války – pokud k ní dojde – by mohl mít trochu jiný scénář než v minulosti, kde to bývala vojenská hra na jednu branku, v níž US military mohla v nepřerušovaném čase několika dnů sypat bombové pozdravy z výšin nebe. Ale útok bývá vždy složitější než obrana a v dnešní době o to víc!

    Američané budou tentokrát – pokud k útoku opravdu dojde – muset být obezřetnější a počítat s tím, že poměr převahy, řekněme 10:1 už může mít jiné skóre. Války zmítají oblastí této částí Asie již po mnohá desetiletí a každá praxe přináší ponaučení. Nazapomeňme, že se Sýrií spolupracuje Rusko, které vytváří též dobrý vojenský arzenál a rovněž ovládá i bojovou strategii. Irák a především Írán dodává peníze a bude s chutí poskytovat i zbrojní arzenál proti západnímu satanovi s podélně pruhovaným praporem s padesáti hvězdami.

    Ale potřebu válečné strategické proměny budou pociťovat i sami Američané. Určitě si vezmou ponaučení z minulosti a nepůjdou do boje bosou nohou, ale uchýlí se zřejmě jen k „polechtání“ protivníka ze vzduchu.

    Budou to i tentokrát tradiční oceloví ptáci, na které může mít Sýrie nachystána vcelku spolehlivá tenata? Nebo pro jistotu to bude válka na dálku z lodí a ponorek a pak se dostane ke slovu vzdušný sled?

    Bude to pro Ameriku reprezentativní válka? Je nutné tam za každou cenu jít?

    Od poslední trochu větší války uplynula už také nějaká doba a zdokonalily se nové modely zbraní. Určitě nebude na škodu je odzkoušet v terénu.

    Syrská občanská válka trvá již přes dva roky a oběti se mají počítat snad až na sto tisíc, a teď navíc chemických. Je pravda, že už to je dost aby Západ ukázal svůj smysl pro „humanitu“. Tak jak kdysi v Kuvajtu, Iráku apod. Ale zde přece jen oproti zmíněným státům něco chybí. Je to krev průmyslového světa, kterou známe pod názvem ropa. Tu Sýrie nemá.

    Tak důvod zabezpečení ropné tekutiny budeme muset škrtnout. Tak o co by v případném střetu mělo jít?

    Připomenout světu, že tu stále mocné Spojené státy americké pořád jsou?

    Nebude to ale jen falešný záměr jako u velkých průmyslových společností, které se zúčastňují prodělečných veletržních výstav, aby deklarovaly, že jim stále náleží místo na velkých akcích, a že na to mají? Budou i pro případné tentokrát, světit prostředky záměrný účel? Vždyť by to nebyla první intervence, z které USA, sice neporaženy, ale byly nuceni s ostudou vycouvat? Není raději lepší než riziko a blamáž, ke kterému přispívá většina světového mínění, se tohoto kroku vyvarovat?

    I kdyby americké střely (pochopitelně, že i spojenecké) zasáhly stanovené cíle, tak je tu další nepřítel v podobě následné otázky: „Co dál?“

    Po demonstraci několika denní, možná týdenní síly pak v duchu pokerového blafování prohlásit něco na způsob, že vytčený záměr byl splněn, a že v duchu zajištění humanity a demokracie se vojsko takticky stahuje z prostorů úspěšné mise, by způsobilo na tvářích ostatních spíš úsměv než gesto uznání.

    Já bych mnohými médii vytasený bodák k boji zatím nechal ještě zastrčený, protože mám pocit, že z prvního bojového hurá se teprve teď začalo o všem v přítomnosti chladného rozumu přemýšlet.

JIŘÍ ŘEZÁČ z Větrníku