Může za to Taťána Míková!

11.02.2015 08:10

    Dobře tušíme, že pokrok, ani ten jazykový, nelze zastavit. Řeč se neustále zjednodušuje a pro své uživatele zesnadňuje. Ovšem uvědomíme-li si, že ve svém mateřském jazyce nejen hovoříme, ale také myslíme a přemýšlíme, už si správností této tendence tolik jisti nebudeme. Každá výjimka, starobylost a jazyková košatost, na které tolik lpíme (my kantoři, my někdejší pilní žáčci a my staromilci…) se i přesto jednoho dne stane archaismem, starým železem. A nic s tím nenaděláme. Byla to rosnička Taťána Míková, která se zřekla tradičního skloňování podstatného jména oblaka. Svým mračnům začala říkat oblaky. Pravda, ona ta oblaka nejsou ryzím pomnožným substantivem. Už proto, že lze vytvořit obvyklé jednotné číslo, tedy vidím jeden oblak, což u plnohodnotnně pomnožných jater či zad nelze. Přestože se v Praze běžně říká ty játra a ty záda, já sám zůstanu u svých oblak. Mou košilí je zvyk a nikoli tričko hlásající svými nápisy nejmódnější trendy. Je to tak, podej hydře prst a utrhne ti rameno! Nejen ropušáci u počasí, ale i politici a jim podobní povídálkové dnes a denně prokazují, že potkali ve škole mizerné češtináře. Se zbytky duálního skloňování dokonce vylévají ze svých vaniček celý střední rod! Neznají a neuznávají tuto základní slovesnou kategorii. Říkají: ty města, ty vesla, ty jádra… Doslova jako telata. Ta telata!  (drk)