Může nás omýlit stokrát omílaný případ?

    Probírám se takhle nic zlého netuše Lidovými novinami z 5. září a najednou zkoprním. Na straně 10 mě do očí udeří věta z článku ekonoma Františka Bostla: Tím vším ve výsledku podpoříme ono často omýlané, ale veskrze správné nahrazení montoven s levnou prací. Po chvíli hned ve vedlejším sloupci na protější straně 11 zase čtu větu finančníka Tomáše Hlaváče: Tisíckrát omílaný případ udělení dotace pro projekt, který je znám jako Čapí hnízdo, spěje ke svému prvnímu právnímu milníku.

    Tu máš, čerte, kropáč! Co s tím? Jaké i/v mám do toho slova vkydnout? Je ten případ často, stokrát, tisíckrát omílaný, nebo omýlaný? Jeden na to čumí jak bacil do drogérie. Nebo jak hrobník, když se zavede krematórium?

    Jazykovému redaktorovi LN je to buď jedno (dá se tak soudit podle toho, že na stránkách těchto novin jsou i další chyby, zejména v interpunkci), nebo si toho nevšiml, anebo na to jde rafinovaně: Vyber si, čtenáři, co ti libo, vždyť přece máme demokracii!.

    A čtenář – pokud si ovšem toho dvojího i/y v tomtéž slově všiml – má opět víc možností. Buď je mu to taky jedno (to nejspíš, jak tvrdí moje žena), nebo se naštve a po chvíli na to zapomene, případně se rozhodne obě i/y střídat (například na liché straně psát i, na sudé y). Nebo mu to začne vrtat v hlavě, začne namáhat svou šedou hmotu a vydá se po stopě onoho slovesa omí/ýlat.

    Nahlédnutím do několika různých slovníků včetně etymologických zjistí, že jde o odvozeninu slovesa mlít, nikoli mýlit. Dobře, máme semlít, umlít, podemlít, rozemlít, omílat, vymílat, ale co mlýn, mlýnek, mlynář(ka), mlýnice, mlýnský atp.?

    Ono totiž nejde o slova příbuzná, ale jen hláskově a významově podobná. Sloveso mlít a další výrazy mletí, mlecí, mletý atp. pocházejí z praslovanského melti. Kdežto slovo mlýn naši předkové přejali z německého mulīn (to měkké i se zachovalo např. v příjmeních Minář, Minařík).

    Problémy s i/y se táhly českým pravopisem od pobělohorské doby až do obrození. Podle bratrského pravopisu se psalo páni, hadi, ptácy, plazy, cyzý, ale nočnj, já chcy, on nosý, wozý, ale on běžj atd. Josef Dobrovský roku 1809 navrhl, aby se i a y rozeznávalo „dle analogie“: jako jsou zde páni, kosi, tak i hadi, plazi, jako vidím pány, tak i hady, plazy. A tak se rozhořel spor mez jotisty a ypsilonisty. Nazývali je „potřeštěnými strachojoty ypsilonomily, kterým rohoocasatá písmenka na srdci leží“. Nakonec Dobrovského analogie, podporovaná Josefem Jungmannem a Václavem Hankou, zvítězila a od roku 1842 se začala učit ve školách.  

    Jak praví národ, ten, kdo žene vodu na dva mlýny, tomu chybí na oba. A proto jsem přišel se svou troškou do mlýna. Aby v tom čtenář Lidových novin nelítal jak Maďar v kukuřici.

MICHAL ŽÁK