Moravské náměstí ovládne Odvaha

24.07.2013 13:40

    Na přelomu tisíciletí, což není zas tak dávno, vydal Magistrát města Brna jednu ze svých propagačních brožur. Psalo se tam, že majestát Brna značně utrpěl tím, že město nemá žádný jezdecký pomník. Nemá ho doposud, ale bude ho mít prý nejpozději na podzim roku 2015. Tak to alespoň vyplývá ze smlouvy mezi městem Brnem a akademickým malířem Jaroslavem Rónou, kterou schválila Rada města Brna na svém zasedání 17. července.

    Známý výtvarník si získal popularitu kvalitou a srozumitelností svých soch (hlavně pomníku Franze Kafky v Praze či sousoší Mýtická loď v Bratislavě), obrazů a ilustrací Kafky, Poea, Saint-Exupéryho aj. i nesčetnými dalšími aktivitami (je např. členem komického tria výtvarníků Tros Sketos a divadla Sklep). Brňany okouzlil už v roce 2008, kdy jeho socha Malý Marťan zvítězila v anketě o nejlepší exponát přehlídky Sochy ve městě; mezi celkem dvaceti šesti sochami byl tehdy ještě i jeho Muž s rybou. Otcové města pak dokonce uvažovali o koupi Marťana pro Brno, ale finanční okolnosti byly jaksi proti. Ostatně podobnou situaci zažil autor loni se svou sochou rytíře na koni, kterou málem koupila Jihlava, ale nakonec tamní radní usoudili, že částka je příliš vysoká. Róna toto své dílo upravil, přihlásil je do brněnské soutěže na sochu markraběte Jošta – a uspěl. Bronzový jezdec se coby alegorie Odvahy bude tyčit do výše šesti a půl metru přímo nad dlážděním Moravského náměstí, a to bez podstavce, přičemž kopí dosáhne dokonce výšky osmi metrů! Robustnosti Kafkova devítimetrového jezdeckého pomníku Jana Žižky na pražském Vítkově sice nedosáhne, ale i tak svou výškou překoná jiné slavné evropské jezdecké pomníky – Bartolomea Colleoniho od Andrey del Verrocchia v Benátkách, Marka Aurelia v Římě, Donatellova Gattamelatu v Padově či Falconetova Petra Velikého v Petrohradě. Ten je sice vyšší (má zhruba deset metrů), ale valnou část jeho výšky tvoří podstavec z obrovského balvanu ve tvaru vlny. Nesmrtelnou poctu tomuto pomníku a zároveň i jeho pojmenování vytvořil Alexandr Sergejevič Puškin svou poemou Měděný jezdec.

    Nechci nijak zasahovat kovolijcům ani Puškinovi do řemesla, ale mám vážné pochybnosti o tom, že Měděný jezdec je z (měkké) mědi. Náš brněnský jezdec bude zcela určitě z bronzu, jinak by ho dlouhé tenké nohy stylizovaného koně vůbec neunesly. Bude o něm platit to, co si myslím s Puškinem a jeho překladatelem Bohumilem Mathesiem?

    „Jak strašně tyčí se tu, hle!/ Jaká to duma na čele!/ A jaká síla je v něm skryta!/ V tom koni jaký oheň plá! Kam, pyšný koni, cesta tvá/…“

    Ta cesta asi nepovede k srdcím všech, jdeť o dílo venkoncem přece jen značně netradiční. Takže asi o mnohých staromilcích bude platit, že „když po náměstí/ jde rek náš, tu se zmateně/ rozhlíží, sevře ruce v pěsti,/ k prsům je tiskne zděšeně,/ jak by chtěl plachým stiskem ruky/ konejšit srdce dravé tluky;/ zmačkaným smekne kloboukem,/ nevzhlédne vzhůru, obloukem/ se soše vyhne.“ Ale snad to s takovými odpůrci moderního umění nedopadne jako s ubohým hrdinou Puškinovy poemy, jemuž „bědný pluh zoral duši“, takže „prchá pustou tmou,/ pádí a slyší za sebou/ tak jako hromu rachocení/ dunivé, těžké burácení/ kopyt na dlažbu borcenou.“

    Bude to chtít odvahu ztotožnit se s brněnským Bronzovým jezdcem – přinejmenším takovou, jakou prokázal markrabě Jošt Lucemburský, když roku 1410 vítězně kandidoval na krále Svaté říše římské proti svému bratranci Zikmundovi. Ta odvaha byla tenkrát podepřena pyšným Joštovým sídlem – brněnským Špilberkem, který se nadále tyčí nad vším brněnským hemžením. Bronzový jezdec bude k němu upírat svůj orlí – či spíše moravskoorličí – zrak, jenž nepochybně projde i protější budovou Nejvyššího správního soudu, pozdravován bílým českým lvem v jejím průčelí.

MICHAL ŽÁK