Mezi významné příborské rodáky patří bezpochyby básnířka Irena Kopecká

    „Nebreč, ať tě nikdo neuslyší!“ sykla maminka. Plna hrůzy jsem okamžitě přestala vzlykat. Směsice zvuků nyní sílila. Už ten strach nevydržím, objevil se tatínek. „Už je po všem, vedle spadla bomba, ještě to hoří, přijeli hasiči, ale už se nemusíte schovávat, už je po náletu. Pojďte nahoru.“

    Vyšly jsme. Dům, který stál přes ulici naproti našeho domu, už nebyl. Jen hořící trosky, kouř a spálenina.

    „Tatínku, a kde ti lidé budou bydlet?“

    „To nevím,“ tiše řekl otec, a abychom přišly na jiné myšlenky, odvedl nás do našeho obchodu s ovocem, zeleninou a semeny.

    Dnes je v něm pekárna „U Freuda“ a místo, kde za kamennou zídkou stával dům, zůstalo prázdné dodnes.

    Těmito slovy vzpomíná ve své nejnovější knize Nikdy nejsi sám příborská básnířka a spisovatelka Irena Kopecká na svůj zážitek z druhé světové války. Irence byly tehdy čtyři roky a žila v malém severomoravském městě Příboře. Příběh Ve sklepě je jedním ze souboru více než šesti desítek vzpomínek, které jsou doplněny dobovými rodinnými fotografiemi. Obálka a ilustrace s květinovými motivy jsou dílem malíře Miroslava Hanzelky. Kniha měla slavnostní „křest“ v pátek 13. října ve zcela zaplněném refektáři piaristického kláštera v Příboře.

    Příbor je nejstarším městem v bývalém okrese Nový Jičín. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1251. Nejvýznamnějším rodákem je lékař a psychoanalytik Sigmund Freud. K příborským rodákům patří také kněz a spisovatel Gregor Thomas Wolny, pedagog, spisovatel a filozof Bonifác Buzek či osvícenský právník, národohospodář a reformátor Josef Ignác Buček. Spisovatelka Kopecká, která je autorkou 24 knih, se ale vždy urputně brání přirovnávaní k těmto známým osobnostem.

    Irena, která se věnuje literární tvorbě od patnácti let, je především autorkou básnických sbírek, z nichž namátkou jmenujme Strom života, Krajiny srdce, Pavoučci myšlenek, Příbore, lásko má. Kopecká napsala i povídkové knížky, sbírky pohádek a také třeba knihu literatury faktu s názvem Stoleté svědectví, která obsahuje korespondenci otce básnířky s jeho bratrem v době první světové války, z níž se strýc Ireny Kopecké již nevrátil. Nikdo z rodiny se ani nedozvěděl, kdy a kde zahynul a kde je pohřben.

    Autorka je původní profesí učitelkou matematiky a chemie. Její první sbírka s názvem Strom života vyšla knižně v roce 1996. Až po pádu komunismu se stala ředitelkou základní školy Npor. Loma v Příboře. Před listopadovou revolucí to nebylo možné, protože se nikdy netajila vírou v Boha a mohla být ráda, že ji soudruzi nechali učit na základní škole.

    Členka Obce spisovatelů ČR a neúnavná organizátorka literárních večerů Irena Kopecká se nikdy necítí sama. Přestože nyní žije a tvoří v malé obci poblíž moravsko-slovenského pomezí, stále je ve spojení s rodinou v Příboře. Má i srdečný vztah k Brnu a vůbec k jižní Moravě: „Mám přece v Blansku a v Brně vnuky a také tam žije můj bratranec,“ řekla mi s úsměvem po prezentaci své nejnovější knížky moje sestřenice, které si vážím i proto, že dokázala vydat čtyřikrát více knih než já.

KRISTIÁN CHALUPA

Foto: Tomáš Esler