Mé Brno

07.01.2016 15:30

    Tento článek je určen pro knížku, kterou připravuje kolega Hošťálek a vydavatelství Moravskoslezského kruhu, což je spolek, který působí v Brně hodnou řádku let na poli sociálním a kulturním. Bude to knížka o Brně. Oslovili jsme řadu osobností nejen od pera, ale i mnoha jiných profesí, aby napsali – o Brně. Sešly se vzpomínky, historické úvahy, glosy i téměř odborná pojednání. Jako závdavek přinášíme článek, který je až příliš aktuální. Knížka má vyjít v únoru – a to už možná bude mnohé jinak. Dohodli jsme, že jej veřejnosti v poněkud změněné podobě předáme už dnes. Aby věděla. Abychom ji nakazili optimismem.

    Přiznávám, že kdybych tento článek psal někdy uprostřed minulého roku, v době kdy kolega Hošťálek přišel s nápadem rozmnožit knihovní šteláře o další z brunensií, vypadal by jinak. Ne snad proto, že jsem se změnil já, ale proto, že se změnilo Brno. Aspoň to tak vnímám, jak se dnes říká. Čtenář se nyní jistě optá, co se tedy v Brně událo v onom půlroce? No, krom divadelních premiér, koncertních vystoupení a nových knížek na trhu taky město opravilo takovou tu zídku, co běží pod bývalým autobusovým nádražím u Grandu a vydláždilo několik metrů čtverečných u nádraží. Taky se začalo jezdit po opravené třídě Milady Horákové a přestalo po Minské v Žabovřeskách, která se rekonstruuje… Ale to není zcela ono, to není, co naladilo mou mysl optimisticky. To něco se neodehrálo ani na jevištích brněnských divadel nebo v koncertních sálech, či na knižním trhu. Odehrálo se na starém fotbalovém stadionu za Lužánkami, a taky hnedle vedle, na obnovené ledové ploše bývalého hokejového stadionu dr. Edvarda Beneše. Oba dva sportovní stánky, ten fotbalový, který po několik let zvolna zarůstal trávami, obilím, břízkami a akátem, až tu matka příroda vytvořila malebnou oázu původního přírodního společenství s hopkajícími zajíci, i ten druhý, hokejový, kde Kometa získala jedenáct titulů mistra republiky, a který rovněž čas a nezájem města nechaly zpustnout, dokládají, že zdravý duch Brna ještě žije.

    V únoru minulého roku (2015) oznámil populární brněnský fotbalista Petr Švancara, že se hodlá v červnu rozloučit s profesionální kariérou benefičním utkáním na čtrnáct let spícím fotbalovém stadionu. A 27. června byl stadion připraven a přišlo tam šestatřicet tisíc lidí. Dobrovolníci vykáceli břízky, vyčistili ochozy, zorali plochu a zaseli trávu.

    A vedle, nad bývalým velkým kluzištěm hokejového stadionu vyrostly koncem roku tribuny z lešenářských trubek, tak podivně křehké, že se zdálo, že ledva tam čtrnáct tisíc diváků zabouří a zadupe, tak musejí spadnout, a hokejový týden pod širým nebem dopadne katastrofálně. Ale diváci bouřili a nic se nezbortilo a Kometa vyhrála nad Plzní, a když to nyní píšu, tak se chystá na Spartu a divácký rekord zase prý padne.

    A zdá se, že právě tyto aktivity zdola pomohou k návratu obou sportovních stánků do života města. Nebýt probuzení Brňanů a nebýt obětavosti a víry v úspěch několika silných jedinců, patrně by se nestalo. Možná se tedy dočká realizace návrh nového fotbalového stadionu z dílny architekta Petra Hrůši z roku 2008, nebo možná bude vypsána soutěž nová, už mezinárodní, o níž se zmínil primátor Petr Vokřál, a možná že se skutečně postaví nový stadion hokejový podle projektu hokejového klubu, který spolupracuje s investičními skupinami, jež tvrdí, že stavbu budou financovat. Pokud to tak bude, město je ochotno věnovat klubu pozemek, prohlásil primátor…

    A tak jen doufejme, že nové vedení radnice všechny tyto hřivny nepromrhá. Ba dokonce si troufám tvrdit, že už udělalo potřebné kroky k tomu, aby se neopakovaly omyly a váhání, které provázely život města v posledních sedmi desetiletích. Ano, čtete dobře. Je sedmdesát let po válce a ještě najdete činžáky poznamenané kulkami a proluky po bombách, které dávno měly být zastavěny. Proč nebyly? No, protože tehdejší hospodářské a politické poměry to neumožnily. Peníze, pokud byly, se investovaly do rozvoje těžkého průmyslu, armády a kdoví kam, taky jednou nebyl cement, pak zase dlaždičky, jindy lidi, a tak se ve městě opravily dvě tři fasády do roka – a proto se nedivme, že se vedení města opájelo sny. Nejsou peníze na opravu nádraží? Počkáme, snad jednou budou a pak postavíme nové, na zelené louce, je to jednodušší, než se párat s tím starým. Nejsou peníze, aby se oživilo a zkultivovalo historické centrum města? Postavíme nové. Vzpomínám, jak se propagátoři nového Jižního centra a přesunu nádraží v sedmdesátých letech zaštiťovali skutečností, že brněnské centrum má ve srovnání s ostatními městy málo obchodních ploch, a proto je nutno posunout nádraží a na vzniklé ploše postavit centrum nové, kde budou nejen nové obchody, ale také velký Dům odborů, Dům mládeže, Dům armády, banky, kina a kdoví co… A architekti už to všechno malovali a domlouvali se, jaké budou kachličky na toaletách v Domě odborů… A protože architektura a urbanismus v té době neexistovaly a tvůrčí činnost těchto profesí spočívala v malování kostek paneláků a rýsování sídlišť, byli architekti nakonec rádi, že mohou popustit uzdu fantazii a malovat bulváry Jižního centra. A taky doznívala epocha velkých staveb socialismu, kdy tábor míru obracel toky řek a poroučel větru dešti, a já mám za to, že přesun nádraží a výstavba nového jižního centra je z toho rodu.

    K této problematice se musím vracet znovu a znovu – dodnes totiž hýbe městem. V říjnu letošního roku nás čeká rozhodný krok: společně s krajskými volbami proběhne referendum o poloze nádraží. Přesunout, nebo ponechat tam kde je, v poloze, jíž se nyní říká pod Petrovem? Pravda, referendovalo se už v roce 2004, tehdy 85 % zúčastněných řeklo, že žádné odsouvání nechtějí, ale přišlo málo oprávněných voličů. Nyní jsou podmínky pozměněny, místo tehdejších padesáti procent oprávněných stačí nyní 35 procent, tak uvidíme.

    Možná jste si všimli, že o několik desítek řádků výše jsem napsal optimistické doufání: že totiž nové vedení města nepromarní probuzení Brňanů, a taky jsem napsal, že město už udělalo potřebné kroky, aby se neopakovaly chyby minulosti. Které to jsou? Myslím ty kroky. Koncem minulého roku schválilo zastupitelstvo města vznik Kanceláře architekta města (KAM). V jejím čele má stát ředitel a tvořit ji má cca patnáct odborníků, „kteří budou udávat směr dalšího rozvoje města. Chceme, aby to byla instituce s odborným renomé, která bude mít za úkol především komunikaci s občany o budoucí podobě města a jeho rozvoji,“ říká náměstek brněnského primátora Martin Ander, který v zastupitelstvu tuto myšlenku již jistý čas prosazuje. Je to tedy de facto návrat Útvaru hlavního architekta, který si město zrušilo v roce 2004. V KAMu budou pracovat nejen architekti, ale taky sociolog, demograf, geograf, ekonom a další odborníci. Ve schváleném rozpočtu města Brna na rok 2016 je na jeho fungování již vyčleněno 10 milionů korun. Otevřené výběrové řízení na ředitele má být vypsáno na začátku ledna. První pololetí roku 2016 pak bude věnováno personálnímu a organizačnímu zabezpečení činnosti. Faktické zahájení činnosti KAMu je plánováno na druhé pololetí roku.

    Je to všechno povzbudivé, snad se tedy nebudou opakovat takové prohřešky proti dobrým mravům, jako stavba Velkého špalíčku, nebo podivného orloje na náměstí Svobody, či obásničkované kašny tamtéž. Samozřejmě, i přesun nádrží bude v gesci této kanceláře. A nejen to. Nedávno uspořádal deník Dnes anketu, která měla označit, co Brno hyzdí, co mu nedělá čest a kazí mu jméno. Zvítězil prostor před nádražím s podchodem a s bývalou Myší dírou a Zvonařkou, pak zavřený a chátrající hotel Avion, jemuž ani jméno architektky Jiřičné, jež přijala nabídku na projekt jeho úprav, nepomáhá, čtenáři psali také o brněnském Bronxu, o opuštěných a živořících továrních objektech po bývalé Mosilaně a Vlněně v centru města nebo v Husovicich a Maloměřicích… A já bych ještě dodal: nedořešené a nedokončené dálniční a silniční spoje, které, ač za hranicemi města, negativně ovlivňují jeho život: dálnici na Vídeň, která končí u Pohořelic, pak též spojení tohoto tahu s chybějící a diskutovanou rychlostní komunikací R 43 na Svitavy, pro níž je už od protektorátních časů vykoupena trasa a nic by tedy nemělo bránit stavbě, jenom snad peníze a protesty paní Pálkové, občanky bystrcké, která údajně má v trase dálnice zahrádku a desetiletí obchází Bystrčany a líčí jak hrůzné to bude, až jim kolem sídliště a okolo přehrady pojedou tisíce aut – no, ona ta dálnice je projektována tak, že by neměla příliš rušit a navíc má být překryta, a na tom krytu by měla růst travička.  Horší je, že k paní Pálkové se přidali odpůrci dálnic z řad zelených, a tak jak je chválím za postoj k přesunu nádraží, tak jim vyčítám, že vymysleli vést trasu R 43 tzv. Boskovickou brázdou, což není žádný terénní útvar, ale je to geologické pojmenování vrstev ležících asi 40 km západně od optimální trasy, vytyčené ve čtyřicátých letech. Teď jsme ale z bran města vyrazili do hájemství Jihomoravského kraje – a ten, žel, popletl, co se dalo – aspoň tak to tvrdí Nejvyšší správní soud, který vyhověl protestům obcí jižně od Brna a v roce 2012 zrušil Jihomoravskému kraji Územní plán – a bude trvat zřejmě ještě několik měsíců, než bude vyhotoven nový a na něj je ovšem vázáno i plánování v městě Brně. Inu, je toho hodně, s čím se musí vyrovnat nová radniční garnitura, brněnští zastupitelé i vedení kraje. 

    Ale další jiskřička naděje prozařuje toto povídání. Je to nějaký měsíc, kdy brněnská radnice vypsala mezinárodní urbanistickou soutěž nazvanou Budoucnost centra Brna, která má vyřešit podobu snad nejostudnějšího brněnského prostoru – přednádraží, Myší díru… Na podatelnu přišlo neuvěřitelných 57 soutěžních návrhů, které zpracovávalo přes 250 architektů a urbanistů. Soutěž je anonymní, ale zdá se, že dvě třetiny jmen jsou z ciziny. „Soutěž má pro město dvě roviny. První z nich je pragmatická – hledaní odpovědí na otázku, jak s řešeným územím naložit a jakým způsobem jej dotvářet v případě, že stát rozhodne v rámci železničního uzlu o umístění nádraží pod Petrovem. Druhá rovina souvisí s celkovou dlouhodobou vizí města, kterou chceme i touto soutěží naplňovat: Brno se profiluje jako moderní a mladé město, které nabízí spoustu studijních možností. Chceme město rozvíjet tak, aby bylo nejen hezké, ale hlavně funkční pro občany,“ říká primátor Petr Vokřál. První kolo určí osm nejlepších, finále proběhne v květnu. Zaujala mne porota: Předsedou je německý architekt Roger Riewe, jehož kancelář na základě vítězství v soutěži navrhovala hlavní nádraží v Innsbrucku. Dále v porotě zasedne Silja Tillner z Rakouska, jejíž studio pracuje již řadu let na vídeňském projektu Urbion, rozsáhlé městské revitalizaci úzce spojené s železnicí. Ze zahraničí je tu dále Sándor Finta, hlavní architekt města Budapešti, a Jiří Oplatek, brněnský rodák působící ve švýcarské Basileji. Své zastoupení bude mít samozřejmě i město. A další zajímavou skutečností jsou finanční odměny. Oceněny budou tři nejlepší návrhy. První získá 1 800 000 Kč, druhý 1 200 000 Kč a 750 000 Kč třetí. Počítá se s tím, že mezi návrhy, které postoupí do druhého kola, ale neobdrží žádnou cenu, bude rozdělena celková částka 1 250 000 Kč. Řekl bych, že na brněnské poměry jsou to částky motivační.

    A tak doufám, že aspoň v tomto článku vykročilo město k lepším zítřkům.

LADISLAV VENCÁLEK